Česká pošta začala v úterý rozvážet zásilky s ochrannými pomůckami proti koronaviru. Jsou adresovány těm, kteří se letos dožili nebo dožijí aspoň šedesátky. Kdo z nich ale tohle dobrodiní potřebuje?

Copak vláda musí pomáhat třem milionům lidí, kterým bude obálka s ochrannými pomůckami doručena? Proč je nezašle jen těm nejstarším a lidem z rizikových skupin?

Dobrodiní pro miliony

Pět jednorázových roušek a jeden jednorázový respirátor. Vydrží příjemcům tenhle balíček od vlády aspoň do krajských voleb (2. a 3. října)?

Pravda, není to čiré zlo. Zásilka nikomu neuškodí a někomu pomůže. Málokdo na ni však čeká jako na spásu. Roušky mají půl roku zpoždění. K mání nebyly na počátku prvního úderu korony, teď se dají koupit všude a za pár korun.

Co může plátce daní aspoň trochu uklidnit, je vědomí, že státní finance tahle akce nerozvrátí. Respirátory koupila vláda na jaře za 2,35 dolaru za kus, roušky za 0,37 centů. Přepočteno podle tehdejšího kurzu na koruny, balíček pro seniora vyjde na necelou stovku. Přebalení a rozvoz ochranných pomůcek spolkne 15 milionů. A do skupiny 60+ patří v Česku bezmála tři miliony obyvatel.

Pokud to sečteme a vynásobíme, vyjde nám suma kolem 290 milionů korun. Ve srovnání s pětisetmiliardovým schodkem zaparkovaným v letošním rozpočtu to je titěrnost. A poměřováno s rouškovým za téměř 15 miliard se to dá pokládat za pakatel.

Nahlíženo ekonomikou to však není nic jiného než bohapusté plýtvání. Roušky a respirátory potřebují především ti, kteří jsou covidem skutečně ohroženi a tato kategorie se nekryje se skupinou 60+ a není tak početná.

Druhá doba roušková. | zdroj: Profimedia

Jistě, kalendářní věk není pouhé číslo. S vyšší a přibývající hodnotou této cifry se zdraví neutužuje a fyzických sil nepřibývá. Vážné zdravotní potíže, které covid vyvolává, jsou však spojeny především s některými chronickými chorobami, onemocněními srdce, cukrovkou, fibrózou plic, obstrukcí plic, obezitou… Sám Andrej Babiš je zná, Odříkával je ve svém nejnovějším provolání Čau lidi!

Tyto choroby jsou identifikovány, a pokud vláda chtěla ochránit rizikové skupiny obyvatel, měla ochranné prostředky adresovat jim. Ne stigmatizovat všechny šedesátníky a naházet je do jedné homogenní kategorie vymezené kalendářní věkem.

Může se snad s pojmem senior ztotožnit šedesátník, který běhá, jezdí na kole, vyráží na trekking do hor a má slušně placenou práci?

Ví někdo z vlády (Jana Maláčová jako ministryně práce by to mohla aspoň tušit), že do důchodu dnes muži odchází v 63 a půl letech, ženy jen o něco dřív podle počtu dětí? Pouze žena, která má pět a více dětí (kolik jich je?) nastupuje do penze před šedesátkou – v 59 letech a dvou měsících.

Vydrží do voleb?

Že vláda nemůže ohrožené a fyzicky či psychicky křehké jedince vyhledat? Stačilo oslovit zdravotní pojišťovny. Ty je znají. Takových lidí je určitě míň než tři miliony, takže vláda mohla ušetřit. Anebo by nemusela šetřit a zaslat těm potřebným kvalitní respirátory a roušky z nanomateriálů, které se dají používat opakovaně.

Jednorázová zásilka jednorázových roušek a jednorázových respirátorů nikoho nevytrhne. Možná jen vládní strany, protože některým obdarovaným vydrží do krajských voleb.

Celá akce 5 + 1 každopádně ukazuje na to, že vláda neumí rozeznat ohrožené. Anebo je spíš rozeznat nechce, protože jich nejsou tři miliony. A tři miliony obdarovaných (voličů) před volbami – to je přece číslo, které se počítá.