Svému psovi odkázala čtvrt miliardy, na vnoučata zapomněla

Rodiny se dokážou porafat o ledacos a kdo nezažívá pravidelné drama, nechť děkuje osudu, protože hádky mohou občas přerůst až v bizarní soudní spory.

Jako třeba tyhle:

Nepřijel na letiště, tak ho zažalovala

První kuriózní spor musel řešit soud mezi v tu dobu ještě párem na Novém Zélandu. Slečna chtěla na koncert a pohlídat psy, což jí oboje slíbil partner. Následně se na to ale bohorovně vykašlal, jeho partnerka zmeškala let a ještě si musela zaplatit psí útulek.

Vytočilo jí to tak, že po něm pak chtěla před soudem náhradu kvůli porušení slovní dohody, kterou podle jejího názoru uzavřeli právě daným slibem.

Soud s ní nicméně nesouhlasil a prohlásil, že se partner sice zachoval jako hulvát, ale to bohužel trestné není. A slib partnerce je běžnou součástí soužití, není považován za právně závaznou verbální dohodu. Že spolu pár poté nezůstal, snad nikoho nepřekvapí.

Svatba se zrušila, zůstal účet za prsten

Soud musel do akce i ve chvíli, kdy muž, který se zasnoubil s ženou nakonec ne tak úplně svého srdce, všechno zrušil. Měl podezření, že ho jeho snoubenka podvádí, protože v jejím telefonu našel podezřelé zprávy. Zda tomu tak doopravdy bylo, ví sám pánbůh. A nejspíš ona snoubenka. Ta ale tvrdí, že se nic nestalo.

Kosa ale padla na doslovný kámen: Předmětem sporu se stal briliantový zásnubní prsten za 70 tisíc dolarů. Snoubenka tvrdila, že dar je dar a žádné dávání zpátky nebude, muž si na něj zas dělal nárok, protože ho koupil.

Soud nakonec přišel s jasným verdiktem: Je jedno, kvůli čemu a jak skončilo zasnoubení a kdo "za to mohl". Zásnubní prsten je dar podmíněný svatbou a když svatba nebyla, patří tomu, kdo ho koupil. Muž ho tak dostal zpátky a bylo vymalováno.

Soud o embrya

Bývalí manželé se ve Spojených státech soudně porafali kvůli zmrazeným embryím. Žena tvrdila, že po léčbě rakoviny se jedná o jedinou šanci, jak mít dítě. Manžel se zas bránil, že nemůže být proti své vůli tlačen do biologického otcovství.

Předmět soudního sporu byl už tak bizarní víc než dost, ještě větší grády ale přišly, když se před soudem objevila argumentace opřená o prastarý zákon ještě z doby před zrušením otroctví, který považoval lidi za majetek. A když mohli být lidi majetek, pak jsou majetek i embrya a dají se dělit, ne?

Soud nepříliš překvapivě nesouhlasil a ženin nárok zamítl.

Pes Tucker uprostřed bouře lásky

Těžko říct, jestli psíkovi jménem Tucker závidět, nebo ho litovat. Obě strany páru, který zkrachoval, ho totiž milovaly natolik, že se o něj byly schopny soudit.

Muž i žena dávno poté, co se rozešli, stále tvrdili, že je jejich, že se o něj starali a že prostě patří jim. Dohodnout se nedokázali, psa samozřejmě půlit nešlo a věc musel rozseknout soud. Který zavelel na Šalamouna: Když se nedohodnete, bude aukce.

Návrh byl jednoduchý: Rozešlí partneři měli předvést, jak moc o Tuckera stojí. Kdo přihodí víc, dostane psa, protějšek odejde se zaplacenými penězi. Zda ale nakonec opravdu proběhla aukce, nebo se pár konečně byl schopný dohodnout, není jasné.

Těžké miliony pro psa

A o čtyřnohého domácího mazlíčka šlo i v dalším případě. Stará miliardářka Leona Helmsley po sobě zanechala kuriózní poslední vůli: Svému psovi odkázala 12 milionů dolarů. 

Dvě vnoučata naopak vynechala úplně a další dvě dostala část peněz jen pod podmínkou, že budou chodit navštěvovat hrob otce. 

Zbytku rodiny a zejména tedy vynechaným vnoučatům se moc nezamlouvalo sledovat, jak si babiččin maltézáček dělá pelech z dvanácti milionů dolarů a závěť napadli před soudem. Ten pak musel řešit, kolik peněz je vhodné, aby vlastnil pes.

A pozor, docela hodně: Psovi nakonec zůstaly 2 miliony, což je pořád víc, než kolik většina z nás uvidí za celý život. Inu, být mazlíčkem hotelové magnátky s sebou zkrátka nese jistá privilegia.

Původně vyškrtnutá vnoučata nakonec od soudu získala 6 milionů dolarů, protože soudce jim dal za pravdu, že babička nebyla při odkazování peněz psovi až tak úplně při sobě.