Svatava (61): Porodila jsem dítě muži, kterému jsem nerozuměla ani slovo, ale každý den jsem za něj děkovala Bohu
20. 10. 2025 – 22:06 | Magazín | Jana Szkrobiszová
Svatava se zamilovala do muže, dá se říct, na první pohled. Jediná noc mezi nimi změnila doslova všechno. Jejich lásce však stála v cestě jedna velká bariéra.
Já měla odjakživa smůlu na muže. Vždycky jsem si vybrala toho největšího pitomce ze školy, z ulice nebo později z práce. Kradli, podváděli, chovali se vulgárně. A já, ani nevím proč, jsem k nim měla slabost. Pak jsem se ale zařekla, že už s žádným takovým neskončím, a rozhodla se počkat na toho pravého. Jenže ten nepřicházel. Každý den jsem chodila do práce, která mě nijak nenaplňovala. Co taky čekat od pozice skladnice v nábytkářské firmě. Pronajala jsem si malý byt a dál čekala, až o tu lásku jednou zakopnu.
Mého vyvoleného už tehdy prozradily i karty
Když mi bylo téměř čtyřicet, rozhodla jsem se zajít ke kartářce. Chtěla jsem se ujistit, jak to se mnou bude dál. V té době jsem už i myšlenku na dítě zavrhla – podle všech jsem na něj byla prostě stará.
Starší paní jménem Lída mě příjemně uvítala a rozložila přede mě karty. Do ticha jsem zavtipkovala: „Ať potkám aspoň lásku, dítě už nestihnu.“ Lída přimhouřila oči a klidně odpověděla: „Stihnete i dítě, i lásku. Jen mi přijde, že váš vyvolený… jakoby nemluvil vaším jazykem.“
Ještě chvíli se zamyšleně dívala do karet, zatímco já přemýšlela nad tím, koho tím může myslet. Tehdy jsem tomu nepřikládala velký význam. Spíš jsem si v duchu říkala, že mě čeká konečně něco hezkého.
Pár měsíců uběhlo a stále nic. Až jednoho dne mi kamarádka Anežka navrhla: „Svati, co kdybychom jely na dovolenou do Itálie?“ Nic mě doma nedrželo, a tak jsem přikývla. Anežka už měla děti i muže, se kterým se zrovna rozváděla, takže jsem byla pro ni jasnou volbou na společnou dovolenou – dvě ženy, každá po svém ztracená, obě toužící po změně.
Čekala jsem svůdného Itala, ale do cesty mi přišel někdo úplně jiný…
Od té dovolené jsem čekala všechno – hlavně pohledné Italy, víno a pizzu. Anežka také doufala, že tam najde to, co u svého muže dávno ztratila. Na týden nechala děti doma a odjela s pocitem svobody, bez závazků a očekávání.
Obě jsme byly z Italů paf. Nerozuměly jsme jim ani slovo, ale jejich gesta mluvila za vše. Smály jsme se, tančily a nechaly se unášet atmosférou léta.
Jednoho večera jsme skončily v baru, obklopené skupinou mužů. A právě tam se to stalo – zničehonic mě políbil na ruku cizinec, zcela jiný než ostatní. „Nejspíš Japonec,“ pomyslela jsem si napoprvé. Ale to zajiskření bylo okamžité a magické.
Nerozuměli jsme si ani slovo. Dorozumívali jsme se gesty, pohledy a pár slovy napsanými do mobilu, který tehdy teprve začínal být běžný. Přesto jsem s tímto tajemným mužem prožila jednu z nejkrásnějších nocí svého života.
Jmenoval se Hyun-woo a pocházel z Koreje – ukázal mi to ráno na mapě. Hladil mě, líbal a v tichu noci bylo všechno, co jsem kdy chtěla slyšet. Ráno jsme se rozloučili. On odjel, já zůstala. A pak… jsem přestala věřit, že ho ještě někdy uvidím.
Vůbec jsem nedoufala, že ho ještě někdy uvidím
Co čert nechtěl, pár měsíců po dovolené jsem zjistila, že jsem těhotná. Lámanou angličtinou jsem to napsala do mobilu a poslala zprávu do Koreje. Upřímně, nic jsem od toho nečekala. Hyun-woo se neozval celé tři měsíce a já si moc růžově nemalovala, že by po takové zprávě dorazil. Navíc téměř nemluvil žádným jiným jazykem než korejsky.
A přesto ten muž do týdne přijel. Rukama, nohama a pomocí překladače jsme se dohodli, že se vezmeme a spolu vychováme naši dceru.
Dnes jsme spolu dodnes. A já vím, že je to ten nejlepší muž, kterého jsem mohla poznat a kterému jsem mohla dát dítě.
Tento článek vznikl na základě skutečné události, použitá fotografie je pouze ilustrační. Prožili jste něco podobného? Podělte se s námi o svůj příběh a napište na info@tiscali.cz
