Moje tchyně byla jako ztělesnění pořádku a disciplíny. Měla všechno srovnané, navařené, naleštěné, v jejím světě neexistoval chaos ani výmluvy. Chodila včas, nic nezapomínala a do všeho se pouštěla s obdivuhodným nasazením. Tchán byl pravý opak, roztržitý, věčně něco hledal, a ona za ním neustále nenápadně rovnávala stopy. Proto když se rozhodla začít cvičit jógu, nikoho z nás to nepřekvapilo. Naopak, všichni jsme si řekli, že to k ní dokonale sedí.

Magazín

Andrea (48): Naschvál jsem sestře svedla jejího manžela, aby věděla, jak to bolí. Jenže její reakce byla úplně jiná, než jsem čekala

Štvalo mě, jak byla tvrdohlavá a neústupná

I když jsem na ní obdivovala to nadšení, s jakým se do všeho pouštěla, netušila jsem, že její odhodlání je naprosto neochvějné. Ani o milimetr neuhnula, když bylo potřeba něco zařídit nebo pohlídat děti. Kolikrát jsem ji prosila: „Maruško, opravdu by to dnes nešlo? Potřebuju pohlídat Krištofa jen na hodinu, musím do práce a Ondra má školení.“

Ale pokaždé jsem slyšela tu samou odpověď: „Inuš, jednou vynecháš a už se k tomu těžko vracíš. A v mém věku je to čím dál složitější.“

A tím to pro ni bylo uzavřené. Já se snažila pochopit její zásady, jenže čím víc jsem je chápala, tím víc mě dokázaly vytáčet.

Magazín

Jindřich (50): Nesnášel jsem, když mi manželka ujídala jídlo z talíře. Když jsem jí to vrátil, netušil jsem, co tím spustím

Návštěvy u manželových rodičů byly pokaždé zvláštní

Návštěvy u rodičů mého muže bývaly jako groteska, u které se člověk směje, ale uvnitř mu zůstává zvláštní pocit prázdna. Ani nevím, proč spolu ti dva vlastně zůstávali. Tchyně měla všechno do puntíku připravené, jídlo servírovala s přesností hodinového strojku a než jsme dopili kávu, stůl byl zase čistý, beze stopy života. Jenže mezi nimi panovalo ticho. Tchán si už dávno zvykl na pohodlí, které mu servírovala pod nos, a ona fungovala jako dokonalý stroj, bez emocí, bez zastavení, bez zájmu o to, co si o ní kdo myslí.

„Byli takoví vždycky?“ zeptala jsem se jednou manžela, když jsme od nich odcházeli. „Asi jo,“ pokrčil rameny. „Nikdy jsem je neviděl se obejmout. Nebo si vůbec něco říct.“

Jeho tón byl stejně chladný a klidný jako býval ten otcův.

Magazín

Karolína (47): Jeho fóbie mi lezly na nervy. Rozhodla jsem se po letech společného žití zakročit!

Pošťák mi dal omylem psaní, které mohlo vše prozradit

Myšlenka na tchyni mě občas napadla, ale protože jí manžel nevěnoval pozornost, brzy jsem to přestala řešit i já. Všechno se změnilo až jednoho dne, kdy jsem potkala našeho pošťáka, pana Hanzla. Tchyně s tchánem bydleli jen dva bloky od nás, takže se dalo říct, že jsme měli „společného“ doručovatele.

„Paní Krásová, mohla byste tohle psaní předat vaší tchyni?“ požádal mě, když jsme se potkali před domem. Automaticky jsem přikývla, ale pak mi to došlo. „Vždyť na tom není známka. A proč jí to nedáte rovnou do schránky?“ zeptala jsem se nechápavě.

Pošťák se pousmál. „No to je přece psaní od paní Editky. To se nikdy nedává do schránky.“

Na okamžik jsem ztuhla. „Od jaké Editky?“

V tu chvíli mu zřejmě došlo, že prozradil něco, co neměl. Zbledl, vytrhl mi obálku z ruky a rychle zamumlal: „To nic, zapomeňte na to,“ a odešel.

Magazín

Květa (50): Stala jsem se obětí hloupé sázky. Nechápu, že v tomhle věku to měli ještě zapotřebí

Přistihla jsem tchyni při činu

Došlo mi, že vztah mezi tchánem a tchyní je jen na oko. A tak jsem si jednoho dne řekla, že zjistím pravdu. Byla středa – den, kdy chodila na svou oblíbenou jógu. Místo do tělocvičny ale zamířila až na okraj města, k nenápadnému řadovému domku. Otevřela jí žena přibližně v jejím věku, která ji přivítala s upřímným úsměvem a obejmula ji, jako by se dlouho neviděly.

Zůstala jsem stát v autě a v duchu si říkala, co to má znamenat. Počkala jsem, až zase vyjde ven. Když se objevila, vystoupila jsem a oslovila ji. Tchyně ztuhla, v očích se jí zračila vina i strach. Chvíli mlčela, pak tiše řekla: „Pojď na kávu.“

Seděly jsme naproti sobě a ona se nakonec přiznala. S tou ženou má vztah už několik let. Obě jsou vdané a obě to skrývají kvůli dětem a pověsti. Poprosila mě, abych její tajemství uchovala.

Celou dobu, co mluvila, jsem se cítila jako v cizím světě. Snažila jsem se ji pochopit, ale nedokázala jsem to. Přesto jsem nakonec přikývla. Tajemství jsem jí slíbila.

Tento článek vznikl na základě skutečné události, použitá fotografie je pouze ilustrační. Prožili jste něco podobného? Podělte se s námi o svůj příběh a napište na info@tiscali.cz