Dohodu na vyšachování ANC z vlády velkých měst ohlásil minulý týden ve středu Julius Malema, předseda levicových Bojovníků za ekonomickou svobodu (EFF). Završilo se tak dlouhých deset dní vyjednávání především mezi dvěma jinak těžko slučitelnými subjekty – mezi zmiňovanou EFF, založenou radikálními odpadlíky z Afrického národního kongresu a zastupující především nejchudší černošské obyvatelstvo, a Demokratickou aliancí (DA), což byla strana donedávna považovaná spíš za reprezentanta bělošské elity.

"Měli jsme na výběr ze dvou zel a museli jsme si vybrat to lepší z nich," vysvětlil Malema na tiskové konferenci, proč se rozhodl spojit s ideologickými protivníky.  "Chceme zbavit ANC moci a tohle je začátek."

Ve stejném duchu se vyjádřil Mmusi Maimane, předseda Demokratické aliance: "Slíbili jsme voličům v kampani změnu a tu chceme opravdu uskutečnit. Chceme všemi silami zastavit politický klientelismus a aroganci šířenou Africkým národním kongresem."

Výsledkem je, že Demokratická aliance nejen udrží svou kontrolu nad Kapským Městem, ale kromě toho získá i starostu v metropolitních oblastech Pretoria, Johannesburg a Nelson Mandela Bay. Právě "dobytí" třetího jmenovaného území je pro Africký národní kongres ze symbolických důvodů obzvlášť bolestivá ztráta, neboť z něj kromě samotného Nelsona Mandely pochází celá řada důležitých osobností z historie ANC.

Athol Trollip, mimochodem bělošský kandidát DA na starostu, tu přitom uspěl s více než pětiprocentním náskokem i přes tvrdě rasově vedenou kampaň pokoušející se spojit jeho stranu s režimem apartheidu.

Trpké vítězství

V celostátním měřítku Africký národní kongres sice stále zvítězil, počet hlasů pro něj se však snížil z 62 na 54 procent, což je nejhorší volební výsledek vůbec, a fakticky se proměnil v převážně venkovskou stranu. Z velkých měst se podařilo udržet většinu pouze v Durbanu, Buffalo City a Mangaungu.

Ztráta klíčových metropolí neznamená jen ztrátu prestiže a příležitost opozice ukázat své schopnosti vládnout, ale také ztrátu kontroly nad obrovskými finančními prostředky, z nichž bývali štědře upláceni straničtí funkcionáři a sami voliči –  Johannesburg, Pretorie, Kapské Město a Nelson Mandela Bay mají dohromady rozpočet ve výši zhruba 220 miliard korun.

Důvodů pro neúspěch jihoafrické vládní strany je možné najít několik, například změna image opoziční DA. Původně strana bílé liberální elity zahájila ambiciózní transformaci a rozhodla se rozšířit svůj voličský záběr, když do svého čela poprvé v historii zvolila černocha, již zmíněného Mmusi Maimaneho.

Problémový prezident

Popularitě vládní strany nepřispívá ani prezident Jacob Zuma, který prakticky od svého nástupu plní média jedním skandálem za druhým; naposledy byl odsouzen Nejvyšším soudem za zneužívání stamilionů korun ze státního rozpočtu.

Jeho osobní obliba se od nástupu do funkce snížila na polovinu, opozice už se ho v parlamentu neúspěšně pokoušela sesadit prostřednictvím impeachmentu a EFF se s jeho ANC nedohodla na koalicích ve velkých městech právě kvůli požadavku na Zumovo odstranění z čela země. "Pokud se ANC zbaví tohohle podvodníka, můžeme se usmířit," nechal se slyšet Julius Malema.

Na prvním místě mezi příčinami neúspěchu však zcela jistě figuruje ekonomická situace v zemi. JAR se už léta potýká s minimálním růstem ekonomiky, který by se v letošním roce měl zastavit úplně. Nezaměstnaných je v zemi pět milionů, tedy na 27 procent populace, což je nejvyšší číslo od roku 1995 – a neustále se zvyšuje navzdory deklarovanému cíli vlády stlačit ji už před dvěma lety na 14 procent.

Ještě děsivější je nezaměstnanost mládeže, týkající se víc než poloviny lidí do 24 let. S takovými výsledky není divu, že stranu opouští i její věrní příznivci z dob zápasu s rasistickým režimem.

Vyhlídky do budoucna

Dlouhodobé důsledky volebního "nevítězství" pro vládní Africký národní kongres v tuto chvíli nejsou zřejmé. Na jednu stranu bezpochyby dále oslabí pozice nepopulárního Jacoba Zumy, který by podle optimistických scénářů mohl být odstraněn ještě před volebním sjezdem v příštím roce. Podporu mezi svými spolustraníky ztrácí už nějakou dobu, a to zdaleka nejen kvůli skandálům, ale i kvůli chaotickému vedení státu, když například stihl během jediného týdne vystřídat trojici ministrů financí.

"Teflonový" Zuma má však nadále značnou podporu na venkově a mezi příslušníky kmene Zulu, k němuž se ve svých veřejných vystoupeních tak hrdě hlásí. Zároveň udržuje velmi těsné a vzájemně výhodné vztahy s některými mocnými příslušníky podnikatelské elity, jako je klan Guptů. Jeho odstranění proto zdaleka není jisté.

Volební výsledek by také mohl značit posilování opozice v příštích, důležitějších volbách, jako budou ty prezidentské a parlamentní za tři roky. Tedy v tom případě, že se dvě hlavní opoziční strany nestihnou rozhádat. Klíčová pro to bude právě zkušenost z menšinových vlád na lokální úrovni, což je v jihoafrické politice něco úplně nového a přináší spoustu potenciálních konfliktů.

Julius Malema z EFF dal jasně najevo, že nemá zájem o přímou koaliční spolupráci s Demokratickou aliancí a jde spíš o taktickou podporu na rozbití monopolu ANC, která může být kdykoli přehodnocena. Dají se tak očekávat vyčerpávající spory třeba o rozpočty a sociální benefity. Nestabilita může voliče snadno přesvědčit, že bude nakonec lepší dát v příštích volbách přeci jen hlas "osvědčenému" Africkému národnímu kongresu.