V minulých dnech se s ním loučila široká veřejnost i zahraniční státníci v Johannesburgu a v metropoli Pretorii. V sobotu ráno se konalo rozloučení na vojenské základně v Pretorii. Přišlo tam asi 1000 členů vládního Afrického národního kongresu, který Mandela kdysi vedl. Pak byla rakev letecky přepravena asi 700 kilometrů na jih, do Východního Kapska, kde Mandela vyrůstal. Z letiště ve městě Mthatha ji vezl v konvoji pohřební vůz do vesnice Qunu vzdálené asi 30 kilometrů. Cestu lemovali místní lidé, kteří se chtěli rozloučit.

V Qunu žil Mandela do svých devíti let, ale vracel se tam rád ve svém pozdějším životě. Je tam jeho rodinný dům a jsou tam pohřbeni jeho rodiče a také tři z jeho dětí. Právě vedle nich chtěl být sám pohřben. 

Dnešní obřad v Qunu byl na rozdíl od předchozích akcí pořádaných v Johannesburgu a Pretorii intimnější. Jeho součástí byly také rituály kmene Tembu, k němž Mandela patřil. Jejich smyslem je pomoci duši zemřelého dostat se k předkům a vysvětlit tělu, co se s ním děje. Poráží se k tomu většinou vůl a jeho maso se před pohřbem jí, k mrtvému v rakvi promlouvá kmenový vůdce. 

Do Qunu přijelo na 4500 lidí pozvaných k pohřebnímu ceremoniálu. Rakev přivezli vojáci na lafetě a položili na kraví kůži. Na podium vyzdobené 95 svícemi a Mandelovým portrétem pak přicházeli příbuzní, afričtí státníci, zástupci kmene Tembu a loučili se s Mandelou. Hovořili méně oficiálně než účastníci úterní pietní akce uspořádané na johannesburském stadionu za přítomnosti desítek zahraničních státníků. 

Mezi řečníky byli i Mandelův vnuk a vnučka, mnozí si prvního černošského prezidenta připomínali z osobních kontaktů s ním. Většina z nich hovořila o velikosti ztráty, kterou pro ně a pro celou JAR Mandelova smrt znamená. 

Pohřební ceremonie byla především lidská, na začátku se zpívala hymna a zpěv velkého sboru pak předěloval jednotlivé projevy. Vedle vdovy po Mandelovi Graçay Machelové seděl prezident Jacob Zuma a po jeho druhé straně předchozí Mandelova žena Winnie. 

Po tomto obřadu se pak už jenom asi 400 hostů vydalo na pozemek rodiny k připravenému hrobu. Rakev tam znovu vezli vojáci a zazněla salva z děl. Vojáci pak z rakve sňali Mandelovy řády a odznaky i státní vlajku a pomodlili se nad ní. Nakonec přelétly vojenské vrtulníky a stíhačky a rakev byla spouštěna do hrobu. Poslední chvíle s mrtvým zůstaly bez kamer a zůstaly vyhrazené jenom pro rodinu, jak si příbuzní přáli. 

Mandela strávil skoro tři desetiletí ve vězení za své politické aktivity v boji proti tehdejšímu režimu rasové segregace v JAR. Zatímco v době jeho uvěznění bylo zakázáno vyvěšovat jakékoli jeho fotografie, po jeho smrti byly vidět po celé zemi. Mandela byl právník a první ve své rodině, kdo vystudoval. Zatčen byl v roce 1962 a ve vězení strávil 27 let. Nobelovu cenu dostal v roce 1993 spolu s posledním bělošským prezidentem JAR Frederikem de Klerkem. O rok později se stal prezidentem, ale o další mandát už v roce 1999 neusiloval. Na veřejnosti se naposledy objevil před třemi lety na fotbalovém mistrovství světa v Johannesburgu.