Volby do Poslanecké sněmovny se konaly 20. a 21. října loňského roku, máme květen a vláda s důvěrou se zdá být stále stejně daleko nebo snad o kousek blíž, ale čert, aby se v tom vyznal. Na jednu stranu hnutí ANO a sociální demokracie dávají horlivě najevo, jak jsou ve svých jednáních daleko a že jejich dohoda je už na spadnutí, na straně druhé to nevypadá, že by Babišovo hnutí chtělo ČSSD v některých zásadním podmínkám, které si klade, vyhovět.

Jde například o to, zda Andrej Babiš odstoupí z funkce premiéra, pokud bude nepravomocně odsouzený nebo, zda padne vláda, když z ní odejdou ministři za sociální demokracii. Stejně tak je ve hře to, jestli hnutí ANO kývne na to, aby z postu místopředsedy Poslanecké sněmovny byl odvolán předseda SPD Tomio Okamura a Radek Koten z pozice šéfa Bezpečnostního výboru a Radim Fiala z čela Hospodářského výboru.

Celá věc se nyní jeví tak, že záleží především na tom, jak se k vyjednané dohodě postaví sociální demokraté ve stranickém referendu. Jasno o tom nebude dříve než na začátku června. Ve skutečnosti se ale nacházíme v situaci, jejíž uspokojivé řešení je v nedohlednu.

Mnohem méně stabilní než ta Sobotkova 

I kdyby se nakonec ČSSD rozhodla do vlády vstoupit a kabinet složený ze sociální demokracie a hnutí ANO s podporou KSČM by ve sněmovně získal důvěru, s velkou pravděpodobností žádný klid nenastane. A to je přitom varianta slibující to největší uklidnění, které si lze v současné době představit.

Pokud strana dohodu v referendu neschválí, velmi rychle vše může směřovat k předčasným volbám. Hnutí ANO bude tvrdit, že udělalo pro vznik vlády s ČSSD maximum. Alternativu k ní nemá, protože s SPD vládnout nechce a nikdo další se nenabízí, takže může dát nohy na stůl a ostatním stranám říct, buď si vládněte sami bez nás, anebo uvolněte cestu k předčasným volbám, ať už se z té šlamastiky vyhrabeme.

V případě, že zmíněná vláda s důvěrou vznikne, bude mnohem méně stabilní než ta Sobotkova, ve které spolu rovněž koexistovali sociální demokraté a hnutí ANO. Pod tlakem bude především vedení ČSSD a její ministři a ministryně. Vyvíjet ho budou jednak spolustraníci, kteří se vstupem do vlády nesouhlasili, ale hlavně premiér Andrej Babiš a hnutí ANO.

Babiš může mít oprávněný pocit, že sociálním demokratům ustoupil, co to jen šlo. Dal jim pět rezortů od vnitra, zahraničních věcí, přes ministerstvo práce a sociálních věcí až po zemědělství a kulturu. Když tedy konečně po půl roce vyjednávání vše dospělo k řádné vládě, už se nebude chtít ničím dál zdržovat. Bude chtít vládnout, jak si na to zvykl za dobu své jednobarevné vlády bez důvěry, a jeho koaliční partner poté, co si vyvzdoroval tolik ministerských křesel, bude mít právo leda tak mlčet.

Zavřít pusu a plnit úkoly 

Bez ohledu na to, jaké pojistky si ČSSD v koaliční smlouvě prosadí, v první řadě půjde o to, jak se premiér Babiš ve společné vládě ke svým sociálně demokratickým kolegům bude chovat. Pokud se po získání podpory v dolní komoře bude předseda hnutí ANO cítit dostatečně sebejistě a nebude se mít čeho bát (a čeho by se měl také bát?), bude rozdávat úkoly, tlačit na jejich splnění a hubovat ministry, kteří v jeho očích nebudou dost makat. Zkrátka bude se chovat jako velký šéf.

A sociální demokracie se tomu buď přizpůsobí a nechá si to líbit, nebo má smůlu. Nejenom, že Andrej Babiš má v záloze SPD Tomia Okamury, se kterou může v případě potřeby navzdory všem předchozím ujednáním sem tam něco odhlasovat, ale navíc, když bude třeba, může kdykoliv vytáhnout předčasné volby.

I když někdy v průběhu června vznikne menšinová vláda s důvěrou, předčasné volby se nad ní jako přízrak budou vznášet až do konce volebního období. A byl by to div divoucí, kdyby stejně jako vláda Bohuslava Sobotky vydržela až do řádných voleb. Mnohem spíše se dočkáme toho, že s postupujícími měsíci budou narůstat spory buď v koalici, nebo přímo v ČSSD, případně tam i tam.

Nespokojení spolustraníci a drsný režim na vládě 

Dříve či později to vládu položí. Sociální demokracie chce nyní záruky, že v případě odchodu jejích ministrů skončí celá vláda, ve výsledku může být naopak v určitý moment pro Babiše výhodné využít ČSSD jako záminku pro konec kabinetu a usilování o předčasné volby.

Vše ovšem záleží na tom, jak se Babišovi bude se sociálními demokraty vládnout. Když budou hodní, nebude mít k tomu důvod, když budou rebelovat, raději se jich zbaví. A s velkou pravděpodobností to s nimi moc lehké mít nebude. Sociální demokracie je jako hejno blech a zřejmě se to nezlepší ani po vyhlášení výsledků vnitrostranického referenda a případném vstupu do vlády.

Hlasování může dopadnout docela těsně, případně účast v něm nemusí být žádná sláva. Část straníků může být nejprve nespokojená s nedostatečnými zárukami ohledně uvedených podmínek, jejichž splnění ČSSD požaduje, později zase může nelibě nést, jak se premiér Babiš chová k sociálně demokratickým ministrům a co všechno oni mlčky snáší.

Jednoduše řečeno, jak tohle volební období začalo a jak už půl roku trvá, tak bude pokračovat. Klid nebude. Není k tomu důvod. Situace v Poslanecké sněmovně i v sociální demokracii, která je za daných podmínek klíčová, tomu není nakloněná. Zmatek trvá. Přitom by stačilo tak málo, aby se uklidnil. To by však Andrej Babiš nesměl za každou cenu chtít, aby byl předsedou vlády.