Slavný Čech Jan Letzel, jehož stavba přežila zkázu Hirošimy

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Vlastní domovina jméno architekta Jana Letzela téměř nezná, ve světě je však proslulý dostatečně. Zvláště v Japonsku. Kdo jednou spatřil fotografii zkázy japonské Hirošimy po výbuchu atomové bomby, nezapomene na torzo jediné stojící budovy. Je dílem právě Jana Letzela.

Atomový dóm v Hirošimě, dílo českého architekta Jana Letzela

Atomový dóm v Hirošimě, dílo českého architekta Jana Letzela, zdroj: Profimedia.cz

Rodištěm českého architekta Jan Letzela (1880-1925) je severočeský Náchod. Klasické dominantě zámecké věže půvabného městečka zdatně sekunduje secesní hotel Beránek na zdejším náměstí. V něm se 9. dubna 1880 narodil malý Jan coby šesté dítě Walburgy a Jana Letzelových, majitelů tehdy rodinného hotelu.

Po pardubických studiích čekala nadaného synka náchodských hoteliérů Praha. Tady byl Letzelovým profesorem slavný Jan Kotěra (1871-1923), zakladatel moderní české architektury. Jana považoval za jednoho ze svých nejnadanějších studentů. V hlavním městě se po mladém Letzelovi zachovala secesní výzdoba kavárny hotelu Evropa na Václavském náměstí (dříve Šroubek a ještě předtím Hotel arcivévody Štěpána), na níž se Kotěrův oblíbený žák podílel v letech 1902-1903. Inspiraci asijskými vzory nezapře.

Japonsko jako druhý domov

Ačkoliv byl Jan Letzel za svého nedlouhého života autorem více než čtyřiceti projektů, z jeho staveb se dochovalo minimum (vinou zemětřesení, válek či požárů). V Čechách se jednou z nich můžeme pyšnit. V lázních Mšené na Litoměřicku zůstala po náchodském rodákovi secesní budova lázeňské restaurace Pavilon Dvorana. Najdeme tu mnoho japanizujících prvků i podpis samotného tvůrce u hlavního vchodu.

Tehdy ještě Letzel netušil, že se mu Země vycházejícího slunce stane druhým domovem. Dálky ovšem lákaly mladého muže od dětství, jako dítko četl Kořenského cestopisy, jako student prozkoumával Balkán. Roku 1905 přijal práci v projekční kanceláři pro egyptského místokrále. Ani Egypt jej však neudržel a po čase se vydal do Japonska. Jeho cílem byla Jokohama.

Coby designér ve významné stavební kanceláři Georga DeLalanda, původem slezského Němce, začal pracovat v létě 1907. Český rodák sice stoupal vzhůru po hodnostním žebříčku, leč ani skvělé zakázky nemohly zastřít, že Lalande byl nespolehlivým mužem, navíc propadlým alkoholu. Letzel odešel a v srpnu 1909 založil v Tokiu společně s bývalým spolužákem z pardubických studií vlastní architektonické studio Letzl & Hora. Karel Jan Hora přijel do Japonska už dřív a oženil se zde. Jeho žena Fuku Takemotová byla první Japonkou hovořící česky. Jejich syn se v budoucnu stal majorem československé armády a jedním z nejznámějších Čechů v cizinecké legii.

Letzel i Hora patřili k prvním vlastníkům automobilů v Tokiu, Hora zde totiž mimo jiné zastupoval firmu Laurin & Klement a jeho "laurinka" inspirovala i Letzela k nákupu podobného stroje. Jan byl ostatně v Japonsku více než spokojen, jak se svěřil v dopisech profesoru Kotěrovi. Zahradničil, pěstoval květiny i zeleninu a své okurky nakládal po znojemském způsobu. Po čtyřech letech však spolupráce skončila. Hora přijal jinou práci a Letzel se stal jediným vlastníkem studia.

A co vlastně český rodák, nazývaný Japonci yokon wasai, tedy muž japonského cítění a evropského myšlení, navrhoval? Administrativní i církevní stavby, hotely, univerzitní kampusy, školy i rodinné domy. Přestože jeho budovy z betonu oproti japonským tradičním stavbám statečně snášely častá zemětřesení, z Letzelova zhruba osmnáctiletého pobytu v Japonsku se jich zachovalo opravdu málo. Něco však přece. Tzv. Atomový dóm (Genbaku Dome), Hirošimský památník míru, je dílem právě Jana Letzela. Původní železobetonové průmyslové muzeum s barevnou prosklenou kopulí bylo otevřeno v roce 1915.

Atomový dóm přežil zkázu Hirošimy

Šestého srpna 1945 explodovala v půlkilometrové výšce nad městem čtyřtunová atomová puma Little Boy. Nad Hirošimu ji ze základny na ostrově Tinian donesl letoun B-29 Superfortress, nazvaný Enola Gay po matce pilota Tibbetse. Pro zajímavost, Joe Stiborik, člen posádky seznámené s úkolem teprve během letu, měl české kořeny. Ostatně ani na křižníku Indianapolis, který klíčové komponenty bomby dopravoval na ostrov Tinian, si nebyli jisti, co vlastně vezou. "Nikdo nevěděl nic přesného, ani náš kapitán. Ale znáte to, u námořnictva, když se něco neví, lidé začnou přehánět. Nejlepší věc, kterou jsem takto slyšel, je, že vezeme 20 000 rolí nejlepšího toaletního papíru pro generála Douglase MacArthura," popsal člen posádky.

K výbuchu došlo v osm hodin a 15 minut. "Bílé světlo naplnilo letadlo," vzpomíná Paul Tibbets z Enoly Gay. "Obrátili jsme se a podívali na Hirošimu. Město bylo skryto pod tím strašlivým mrakem…" Druhý pilot Lewis se zhrozil: "Můj Bože, co jsme to udělali?"

Jaderný výbuch v Hirošimě si vyžádal okolo 140 tisíc obětí a na komplikace spojené s ozářením lidé umírají dodnes. Výbuch vytvořil obrovskou ohnivou kouli, zapalující a roztavující vše v dosahu. Řada lidí se jednoduše vypařila. Zůstaly po nich pouhé stíny, třeba jako z muže, který právě seděl na schodech banky, když došlo k explozi.

V tříkilometrovém okruhu zničila tlaková vlna až na pár výjimek všechny stavby. Jednou z nich, tou nejznámější, byla budova Průmyslového paláce, vzdálená 160 metrů od místa výbuchu. Všichni uvnitř byli na místě mrtvi. Letzelův železobetonový skelet však zkázu přežil. Ruina zůstala zachována jako memento a Atomový dóm byl roku 1996 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Smrt v zapomnění

Žádné z těchto událostí se Jan Letzel nedožil. Po první světové válce pracoval na čas jako československý obchodní atašé, když se předtím angažoval v návratu legionářů do vlasti. Z Japonska odvezl Letzel i svou schovanku Hanako, kterou deset let předtím adoptoval. Hanna Mahit, dcera německého otce a japonské matky, s ním však do Prahy nedorazila. Zůstala ve Spojených státech, kde se později provdala. Osamělý Letzel pracoval v Praze na ministerstvu obchodu, leč s kolegy si příliš nerozuměl. Do milovaného Japonska se vrátil v říjnu 1922 ve funkci generálního zástupce Škodových závodů.

Již 1. září 1923 zažil v Tokiu obrovské zemětřesení, při němž zahynulo téměř 150 tisíc lidí. Hluboce otřesený se Letzel vrátil na Štědrý den téhož roku do Prahy. Zbývaly mu dva roky života.

Ještě se snažil o rozvoj obchodních styků coby zástupce firmy Suzuki, připravoval první výstavu československých průmyslových výrobků pro Tokio. Tehdy už byl vážně nemocný a 26. prosince 1925 zemřel téměř zapomenut v ústavu pro choromyslné v Praze-Kateřinkách.

Počátkem devadesátých let minulého století vznikl o životě náchodského rodáka česko-japonský koprodukční snímek Rajská zahrada v hlavní roli s Viktorem Preissem, nicméně v Letzelově domovině nezná jméno proslulého architekta téměř nikdo. Jak absurdní, že památník připomínající zkázu japonského města přinesl muži milujícímu Zemi vycházejícího slunce takovou slávu.

Tagy: domácí Česko památky a architektura architekt Japonsko Hirošima dějiny a fakta Československo atomový útok

Zdroje: vlastní