Lidé všech náboženství odjakživa chodili na posvátná místa. Pouť pro ně znamenala cestu tam, kde hledali duchovní sílu, spásu duše, činili pokání nebo prosili o uzdravení. Nedaleko hradu Potštejna, mezi obcemi Lhota a Borovnice, dominuje okolní krajině jeden z východočeských skvostů - poutní areál Homole. Zajímavý je hlavně tím, že má "schody do nebe". Ve skutečnosti samozřejmě až do nebe nevedou, ale vystoupáte po nich ke kostelu Panny Marie Bolestné.

Poutní kostel na návrší jménem Homole nechala vystavět hraběnka Terezie Eleonora z Ugarte v letech 1692 až 1696. Svým průčelím je netradičně orientovaný na sever, navíc se skvělým výhledem do krajiny. Církevní stavbu obklopuje hřbitov s márnicí, dvěma kapličkami a bohatou sochařskou výzdobou. Největším unikátem poutního místa jsou však kamenné barokní schody Scala sancta (Svaté schody) z roku 1767.

Z původní výzdoby zbylo minimum

Schody začínají při úpatí kopce a končí až u kostela na hraně návrší, a proto vypadají, jako by vedly do nebe. Schodiště je postavené z mohutných pískovcových kvádrů a pro svou mimořádnou délku (112 metrů) u nás nemá obdoby. Skládá se ze 153 schodů a šestnácti odpočívadel. Tento počet byl určen symbolickou myšlenkou, aby se poutníci při stoupání do chrámu mohli pomodlit růženec. Počet schodů přesně odpovídá počtu zdrávasů ve velkém růženci se třemi úvodními zdrávasy, množství odpočívadel pak otčenášům. Podobné schody bychom v Evropě našli už jen v Itálii.

Schodiště původně zdobilo deset velkých soch, čtrnáct andílků (s krumpáči a lopatami) a dvacet váz v rokokovém stylu. Dnes zbylo z výzdoby nevyčíslitelné hodnoty jen minimum. Sochy podlehly zubu času, vandalismu nebo se staly kořistí zlodějů. Pískovcové sochy a vázy z druhé poloviny 18. století jsou od bratrů Bartoloměje a Václava Hendrichů z Litomyšle. Na vrcholu pak najdeme postavu Panny Marie s tělem mrtvého Krista, na zábradlí před kostelem stojí sochy sv. Jana Evangelisty a sv. Máří Magdaleny.

Rozsahem kamenické a sochařské výzdoby, k níž patří i dekorativní vázy a zadní kamenná hřbitovní brána se sv. Václavem a sv. Janem Nepomuckým, se poutní místo Homole řadí k nejzajímavějším lokalitám, které představují sochařské dílo pozdního baroka.

Trest pro hraběnku Eleonoru

I k Homoli se vztahují pověsti a legendy. Původně měl prý kostel stát na nedalekém vrchu zvaném Chlum. Bůh ale poručil andělům, aby základy stavby přestěhovali na Homoli. A v kraji se traduje i pověst o štědré donátorce Terezii Eleonoře, která pro ni ovšem není příliš lichotivá. Stavba schodiště byla pro poddané pod dohledem drábů hodně náročná, a ti proto hraběnku proklínali. Navíc nechápali, proč mají budovat dlouhé schodiště, když se z druhé strany od Sudslavy dá nahoru na Homoli přijít takřka po rovině. Za měsíčních nocí je prý proto dodnes vidět černý kočár tažený čertem, ve kterém musí hraběnka jezdit po schodech. Jiná verze legendy tvrdí, že šlechtična jezdí po schodišti na koni.

Krásný výhled do kraje

Výhled ze schodiště se otevírá k severozápadu. Kromě nejbližšího okolí (vesnic Svídnice, Chleny, Borovnice, Velká a Malá Lhota) uvidíme ve směru schodiště Ještěticko - Vyhnanický hřbet, kterému se lidově říká Vrcha. Za ním při dobré viditelnosti dohlédneme až do Krkonoš. Místo má prý navíc pozitivní energii a tajuplnou atmosféru a návštěvníkům dodává pocit uvolnění, klid a sílu. Přestože byl celý areál v roce 2018 vyhlášen národní kulturní památkou a v rámci Programu záchrany architektonického dědictví byly na opravu kostela poskytnuty dva miliony, na obnovu své krásy stále čeká.