Podle starých map lze dohledat, že už před rokem 1769 stála na místě dnešní Bělky venkovská usedlost. Založil ji Josef Ignác Buček z Heraltic, po němž získala jméno Bučanka. V 19. století ji zakoupil pražský purkmistr Václav Bělský a přestavěl ji v novogotickém stylu.

Na pozemku nechal zbudovat ještě jeden dům, kterému se začalo říkat Bělka. Stával zhruba v místech, kde je dnes bezbariérová rampa z terasy Kongresového centra k Vyšehradu. Ačkoliv byl na začátku druhé světové války zbourán, jeho jméno si přivlastnila zrekonstruovaná Bučanka. Ta je dnes také pod názvem Bělka zapsaná do seznamu kulturních památek.

Tajemná vražda strážníka Bartoše

Po smrti Václava Bělského zdědil dům jeho syn Václav s chotí Matyldou. V té době se v místním dobovém tisku objevila první zmínka o krádeži v Bělce. Zdobná vila totiž byla pro pankráckou galerku doslova magnetem. A tak není divu, že si paní Matylda na ochranu rodinného sídla pořídila psy.

Šest pudlíků během krátké doby zaútočilo hned na několik místních obyvatel, včetně listonoše, který byl kvůli tomu dokonce ve čtyřdenní pracovní neschopnosti. Proto také dal majitelku Bělskou k soudu pro ušlou mzdu. Bohužel však neuspěl. Veterinární posudek totiž shledal pudlíky mírumilovnými zvířaty.

V roce 1909 byla Bělka vykradena znovu a za pár měsíců tu dokonce byla spáchána vražda. Jedné srpnové noci tu zastřelili policejního strážníka Bartoše. Přestože se vraha nikdy nepodařilo vypátrat, nepřímé důkazy naznačovaly, že se jednalo o známou pankráckou firmu Aloise Lukeše, u něhož se našly předměty z krádeže. Lze se domnívat, že strážník Bartoš Lukeše při noční obchůzce načapal, poznal ho, a proto ho zloděj zabil.

Vlna sebevrahů a smrt školáka

Okolí Bělky navíc přitahovalo také různé podivíny, blázny a sebevrahy. V přilehlém poli se z nešťastné lásky zastřelil mladý milenecký pár a několikrát do roka tu bylo zapotřebí ze stromu odříznout oběšence, který se rozhodl ukončit svůj život.

Vila Bělka přitahovala stále více lumpů, a tak se majitelka rozhodla pudlíky nahradit bernardýny. Koncem ledna 1917 si kolem Bělky vykračoval třináctiletý školák Julius Čelikovský. Bernardýnům se toho dne podařilo podhrabat plot zahrady a na klučinu zaútočili. Během několika vteřin zůstalo jeho bezvládné tělo ležet na ulici. I když kolemjdoucí lidé psy zahnali a přivolali lékaře, v nemocnici chlapec svým zraněním podlehl.

Pražané požadovali pro Matyldu Bělskou co nejpřísnější potrestání. Ta ale po pár dnech uprchla do Vídně, a trestu se tak vyhnula.

Cynický vtip?

Bělka se krátce poté dostala do dražby s vyvolávací cenou 200 000 korun. Od nového majitele se očekávala investice do rekonstrukce. Nejprve se objevily plány na využití objektu coby výletní restaurace. Nakonec z nich ale sešlo a v roce 1923 se do vily nastěhoval kynologický ústav Kyona, což je vzhledem k historií objektu skutečně paradox.

Za druhé světové války v Bělce sídlilo gestapo. Později objekt využívalo mexické velvyslanectví a britská ambasáda. Po roce 1989 se Bělka vrátila do soukromých rukou, ale jisté prokletí si s sebou nesla dál.

V březnu 1991 se v hospodě Pod Bělkou (známé též jako U Olmerů) odehrál koncert skinheadské skupiny Orlík, po jehož skončení si několik účastníků vybíjelo zlost na kolemjdoucích. Do potyčky se vložil sochař Pavel Opočenský, který jednoho ze skinheadů bodl nožem tak nešťastně, že ho na místě zabil. Soud ale čin po letech kvalifikoval jako nutnou sebeobranu.

V současnosti vlastní Bělku nechvalně proslulý bankéř Václav Skala, který v 90. letech vytuneloval stejnojmennou banku a investiční fond Trend.