Američané v noci na pátek rozstříleli vojenskou základnu v Sýrii. Byla to odveta za chemický útok, při kterém ve městě Chán Šajchún zemřelo více než 70 obyvatel včetně dvou desítek dětí.

Leckdo byl americkou akcí překvapen. Třeba ti, kteří spoléhali na tvíty, v nichž Donald Trump před čtyřmi lety reagoval na chemický útok sarinem na předměstí Damašku. Barack Obama tehdy zvažoval odvetný úder.

Trump ale Obamu vyzýval, aby Sýrii nebombardoval. "Prezidente Obamo, neútočte na Sýrii. Šetřete střelný prach na další (a důležitější) den," tvítoval. A v dalším tvítu varoval: "Znovu vyzývám našeho bláhového vůdce, aby neútočil na Sýrii – pokud to udělá, stane se hodně zlých věcí a USA z toho nic nebudou mít!"

Obama vskutku nezaútočil. Ne proto, aby vyhověl Donaldovi. Prezident se prostě spokojil s ruským ujištěním, že chemické zbraně budou ze Sýrie odvezeny a zničeny.

Jenže to byl Trump realitní magnát. Teď je prezident. A jako prezident prokázal, že se dokáže rychle rozhodnout. Donedávna jen Americe. V pátek to předvedl jak Americe, tak světu.

Čára v písku

Trump už ve volební kampani naznačil, že nebude váhat tasit kolty (v tomto případě vytáhl tomahawky). Na jedné straně upozorňoval, že americká vláda má s režimem Bašára Asada společného nepřítele – Islámský stát. Na straně druhé se vysmál Obamově politice vůči syrskému prezidentovi. V rozhovoru pro televizi NBC řekl, že jeho předchůdce nakreslil v Sýrii čáru v písku. Jinými slovy: vyslovil plané hrozby.

Nedávno Trumpova vláda dala najevo, že na odchodu Asada z prezidentského paláce netrvá. Jenže Asad se po úterním chemickém útoku v provincii Idlíb pro ni stal ďáblem. Trump upozornil, že jeho pohled na syrský režim se změnil a především – prohlásil, že syrský vůdce překročil červenou linii.

Na palubě Air Force One během letu na schůzku s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem ve floridském letovisku Mar-a-Lago novinářům suše, zato výmluvně sdělil: "Něco se (v Sýrii) musí stát."

Stalo se. V pátek po 02.40 SELČ Američané z torpédoborců plujících ve Středozemním moři vypálili 59 střel Tomahawk s plochou dráhou letu.

Vrtí psem?

Leckoho po útoku na základnu syrského letectva napadlo: Nemanipuluje Trumpova vláda s veřejným míněním, když tvrdí, že původce chemického útoku je jasný? Nesnaží se útokem na Sýrii odvrátit pozornost od svých domácích neúspěchů a přehmatů.

V kultovním filmu Vrtěti psem exceluje Dustin Hoffman jako producent Stanley Motss, který vytvoří přesvědčivou mediální iluzi války. Odvrací tím pozornost od aféry prezidenta, která se dostane na veřejnost před prezidentskými volbami. Hoffman ji překrývá fiktivní válkou v Albánii.

Také Trump byl před útokem v nezáviděníhodné situaci. Soudci zrušili jeho dekrety zakazující cesty do Ameriky obyvatelům vybraných muslimských států. Kongres odmítl prezidentovu reformu zdravotnictví a FBI vyšetřuje kontakty jeho lidí s ruskými představiteli.

V případě chemického útoku v Sýrii však Trump vycházel z informací zpravodajských služeb a ty se čas od času mýlí. Jenže jejich informace jsou přece jen věrohodnější než alternativní fakta, které si vymýšlí sám Donald, anebo jeho lidé. Třeba o tom, že Barack Obama odposlouchává Bílý dům (i přes mikrovlnku, jak upozornila Donaldova poradkyně Kellyanne Conwayová).

Není jasné, jaké podklady měl Trump ke svému rozhodnutí na stole. Veřejně dostupné je nicméně video, na kterém vojenské vrtulníky rozprašují narůžovělou mlhu nad částí města Chán Šajchún. A Američané mohli ze satelitů snadno vystopovat jejich letovou dráhu.

Pravda, lze se ptát, zda takové barbarství měl Asad zapotřebí. Jazýčky vah teď výrazně převážily v jeho prospěch. Izraelská rozvědka Mossad však v jedné ze svých analýz píše, že syrský prezident je "psychopatický", tedy "nevypočitatelný".

A verze syrské vlády, podle které zasáhly stíhačky sklad, kde měli rebelové chemické zbraně? Dost neuvěřitelná náhoda.

Konec líbánek

Americký útok v Sýrii byl varováním nejen pro Asada. Je to také výstraha Íránu, který nynější americká vláda podezírá, že pokračuje ve vývoji jaderných zbraní, a Severní Koreji, odpalující jednu balistickou střelu za druhou.

Tyto státy označuje americké ministerstvo zahraničí za "darebácké". Oba dostaly srozumitelný signál, že Trumpovy hrozby nemohou brát na lehkou váhu.

Tomahawky také ukončily líbánky Trumpa s Vladimirem Putinem. Ti dva si loni vyměňovali komplimenty: "Trump je talentovaný a osvícený muž," pravil ruský prezident. "Putin je lídr, na rozdíl od Obamy," prohlásil zase Trump a sliboval, že z Putina udělá amerického spojence v boji s Islámským státem.

Trump a Putin k sobě nejspíš dál cítí sympatie a respekt. Nepálí mezi sebou mosty. Ostatně, Američané Rusy včas varovali, aby se ze základny v Šajrátu stáhli. Oba prezidenti však musí brát ohled na domácí veřejné mínění a nadto hájit zájmy svých zemí, které jsou často protichůdné. Třeba právě v Sýrii.

Vztahy Trumpovy Ameriky a Putinova Ruska proto nebudou idylické.

Co dál?

Vybombardovat základnu syrského letectva nebyl pro Američany problém. Byla to pro ně bezpečná operace vedená z kajut lodi. Žádné riziko, že povezou domů své mrtvé vojáky v kovových rakvích přepásaných vlajkami s hvězdami a pruhy.

Ale co dál. Mají Američané nějaký plán "B"?

Kdekoho to zajímá. Třeba senátora Jacka Reeda, místopředsedu výboru pro ozbrojené služby. "Jaké jsou prezidentovy strategické a dlouhodobé cíle a plány v Sýrii?" citovala Reeda agentura AP.

Tomahawky, které použili Američané k útoku na syrskou základnu, mají se zbraní indiánů pramálo společné. Některé tomahavky rudých mužů se daly použít nejen jako smrtící zbraň, ale také jako dýmka míru (měly dutou rukojeť). Tomahavky-střely jsou dobré jen na válčení. Mír, anebo aspoň příměří v Sýrii s nimi Američané neuzavřou.