Mlčící šéfdiplomat USA, kterému neradno hledět do očí. V Moskvě to nebude mít lehké

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Jako šéf americké diplomacie by měl Rex Tillerson dát tvář zahraniční politice USA. Skutečnost je ale zatím taková, že kdyby zítra svůj post opustil, všiml by si toho asi málokdo. Nevýrazný ministr zamíří v úterý poprvé od svého jmenování do funkce na návštěvu Ruska. Má tu spoustu přátel, mezi něž může počítat i pána Kremlu Vladimira Putina. Procházka růžovým sadem to pro něj ale rozhodně nebude.

Nemastný neslaný Rex Tillerson

Nemastný neslaný Rex Tillerson,zdroj: Profimedia.cz

Tillerson bude jednat hlavně s ruským kolegou Sergejem Lavrovem – setkání s Putinem zatím na program návštěvy zařazeno není. Může jít o trest za odvetný americký raketový útoku na syrskou základnu, který Rusko označilo za akt agrese.

Ruský list Kommersant s odvoláním na zdroj blízký Kremlu tvrdí, že původně se měl americký host setkat s Putinem ve středu po jednání s Lavrovem. Schůzku s prezidentem považoval za mimořádně důležitou sám Tillerson, který naznačil, že nepovažuje Lavrova za klíčového partnera pro normalizaci rusko-amerických vztahů.

"Na tango jsou potřeba dva," řekl nedávno během oběda s kolegy z členských států NATO. "S Lavrovem si ale nezatančíte, protože mu to nedovolí," citoval ministra magazín Politico.

Hlavně se mu nedívejte do očí...

Tillerson se zatím v americké zahraniční politice příliš výrazně neprojevil, místo nemastného-neslaného ministra se o ni starali jiní - například Jared Kushner. Zatímco minulé pondělí Tillerson obědval v Bílém domě, letěl Trumpův zeť do iráku. Jedná také s Mexičany a Číňany a má se navíc pokusit nalézt mírové řešení na Blízkém východě.

A když do Washingtonu přijede německá kancléřka Angela Merkelová, opět vedle ní nesedí Tillerson, ale Trumpova dcera Ivanka, všiml si německý týdeník Der Spiegel.

Tillerson je zkrátka mlčící ministr bez práce, který se snaží před světem spíše schovávat. Zjevně chce mít svůj klid – od svých jednacích partnerů i od podřízených. Deník Washington Post s odvoláním na pracovníky ministerstva například napsal, že prý byli instruováni, aby svého šéfa přímo neoslovovali a raději se mu ani nedívali do očí, aby jej zbytečně nedráždili.

O Tillersonovi se tvrdí, že většinu času tráví studiem dokumentů a četbou memorand. Lidé ho prý moc nezajímají. Jeho poradci jsou přitom stejně nezkušení jako on, nehledě na to, že spousta míst na ministerstvu zůstává neobsazených od chvíle, kdy kvalifikovaní úředníci odešli s jeho předchůdcem Johnem Kerrym.

Mezi zaměstnanci se prý šíří rezignovanost. Tillerson se nezajímá o jejich expertízy a více méně mu mohly být ukradené i bohaté zkušenosti jeho předchůdce – s Kerrym prý v rámci předávání úřadu sotva promluvil. Na svých prvních oficiálních cestách se nesetkal ani s diplomaty a jejich rodinami, ačkoliv se to na nováčka sluší a patří. Ani novináře s sebou nebral, prý aby se ušetřilo.

Za vším hledej ženu a také bývalou profesi

Jedné reportérce, kterou v polovině března vzal výjimečně s sebou na asijskou cestu, se údajně svěřil, že ministerský post vlastně vůbec nechtěl přijmout – ve svých 65 letech už se těšil na penzi a na ranč v Texasu. Přemluvila ho prý k tomu manželka Renda St. Clairová.

Nepochybně se na Tillersonovi podepsala i jeho dosavadní kariéra v ropném průmyslu. To je jak známo branže, jejíž bossové jen máloco nenávidí víc, než pozornost veřejnosti. Koncern ExxonMobil, pro který Tillerson pracoval od roku 1975 a jemuž od 2006 šéfoval, je považován za jeden nejuzavřenějších vůbec.

profimedia-0328154617

Rex Tillerson s manželkou Rendou St. Clairovou,zdroj:Profimedia.cz

Zatím ještě Spojené státy nemají zahraniční politiku, která by si takové označení vůbec zasloužila. Celý svět se třeba ptá, jak bude vypadat americký postup na Blízkém východě, jaké budou vztahy s Ruskem a zda se NATO náhodou brzy nestane zbytečnou organizací.

Tillerson v podstatě stojí před neřešitelným úkolem. Muž, který je alergický na transparentnost a pozornost médií, musí teď světu náležitě prodat Trumpovu politiku. Musí tlumit šok, který magnátovo zvolení vyvolalo – především v Evropě. A do toho všeho musí také hájit americké zájmy.

Jeho mlčení má samozřejmě následky. V nynější obzvlášť choulostivé situaci ve světě chybí americké diplomacii potřebná váha a panuje nejasnost a zmatek. Kromě toho Trump zadává důležité úkoly členům své rodiny, což diplomaty a spojence ještě víc znervózňuje. Úředníci na amerických zastupitelských úřadech v cizině toho tak nevědí o moc víc, než průměrně informovaný čtenář novin.

Pokus zbavit ministerstvo zahraničí vlivu?

O americké politické linii se diskutuje v Národní bezpečnostní radě, v níž sedí i ministr zahraničí. Tento orgán ale pod Trumpem značně ztratil vliv a rozhoduje se na jiných grémiích, kde už šéf diplomacie chybí. Experti se obávají, že vliv USA bude slábnout, pokud se Trump bude napříště opírat pouze o armádu.

"Ebolu ani klimatické změny zkrátka nevybombardujete – stejně jako nevybombardujete kyberšpionáž nebo terorismus," vysvětluje jeden z někdejších Obamových bezpečnostních poradců Antony Blinken.

Podle expertů nejde jen o poněkud těžkopádný přechod mezi dvěma vládami, ale o pokus v podstatě mocensky vytunelovat zavedenou instituci a zbavit ji vlivu. Nehledě na to, že už Trump ohlásil, že diplomatům o třetinu sníží rozpočet.

Je pravda, že Tillerson je ve funkci teprve pár týdnů, nicméně je velkou otázkou, zda se jednou co do síly osobnosti bude moci měřit se svými nedávnými předchůdci, jako byli John Kerry, Hillary Clintonová, Condoleezza Riceová, Colin Powell nebo Madeleine Albrightová. Na rozdíl od nich za sebou nemá politickou, diplomatickou, vojenskou ani akademickou kariéru a možná mu dochází, že se vlastně stává pátým kolem u vozu.

Trump navíc nevynechá jedinou příležitost k tomu, aby veřejně shodil mezinárodní instituce, které američtí diplomaté pomáhali v minulosti budovat – ať už jde o OSN nebo NATO. Američtí spojenci mezitím pochybují také o tom, zda má Tillerson správně nastavené priority. Zatímco na ministerské schůzce NATO v Bruselu se ukázal jen na pár hodin, nyní míří na dvoudenní cestu do Ruska. Tam má ještě spoustu kamarádů z doby, kdy tu zastupoval zájmy Exxonu.

Přátelské vazby má například s Igorem Sečinem, šéfem firmy Rosněfť, s níž v roce 2012 podepsal smlouvu o strategickém partnerství. Je znám také svými blízkými vztahy s Vladimirem Putinem, od nějž v roce 2013 obdržel Řád přátelství. Zároveň je odpůrcem sankcí, jež USA uvalily na Rusko po anexi Krymu. Jeho blízké vazby na Rusko například už na začátku kritizoval vlivný republikánský senátor a předseda bezpečnostního výboru John McCain.

Na výsledku Tillersonovy návštěvy Ruska záleží mnohé. Ukáže se, zda je skutečně jen bezvýznamnou figurkou, nebo zda je jedním z kormidelníků nového zahraničněpolitického kursu Spojených států, který možná naznačilo odvolání kontroverzního hlavního stratéga Steva Bannona z funkce stálého člena Národní bezpečnostní rady.

Minulý týden Tillerson překvapivě ohlásil, že pro prezidenta Bašára Asada už v Sýrii není místo. Stalo se tak přitom nedlouho poté, kdy se USA nechaly slyšet, že odstranění Asada už pro ně není prioritou. Před pondělní schůzkou šéfů diplomacií nejvyspělejších zemí G7 v Itálii Tillerson zopakoval, že Spojené státy se postaví každému, kdo se dopouští zločinů proti lidskosti.

Tillersonova návštěva v Moskvě tak jen těžko mohla přijít v méně příznivou dobu. Putin by si přál, aby se už konečně uvolnily protiruské sankce. Trump sice v tomto ohledu naznačoval jistou ochotu k ústupkům, po chemickém útoku v Chán Šajchúnu a následném americkém odvetném útoku se ale zdá být najednou všechno jinak. Návštěva celoživotního skauta Tillersona tak bude sledována ostrým zrakem.

Tagy: Rusko Sýrie zahraničí Spojené státy ropný magnát rusko-americké vztahy zahraniční politika USA

Zdroje: Washington Post,Kommersant,Politico,Der Spiegel