Revoluce dětí: Má Putinův režim na kahánku?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Alina Holušová

Něco takového nikdo nečekal. Ruský režim se nechal ukolébat pocitem zaslepené jistoty. Opozice byla dávno rozprášená, její konec stvrdila smrt Borise Němcova zavražděného před dvěma lety symbolicky na dohled od Kremlu. Neotřesitelnou pozici si ruský vůdce Vladimir Putin pojistil anexí Krymu, "vojenskou přehlídkou" v Sýrii a dobrodružstvím na východě Ukrajiny.

Tentokrát to nebyl protest "znuděných měšťáků a rozmazlených hipsterů" velkých měst na západě Ruska. Do ulic vyšly děti, které nemají, co ztratit

Tentokrát to nebyl protest "znuděných měšťáků a rozmazlených hipsterů" velkých měst na západě Ruska. Do ulic vyšly děti, které nemají, co ztratit,zdroj: Profimedia.cz

Finální tečkou na Putinově cestě k jistému znovuzvolení v roce 2018 se stalo vítězství Donalda Trumpa ve Spojených státech a obecně vzestup populismu na Západě. Vypadalo to, že liberálům už definitivně odzvonilo, ruský vůdce si mohl oddechnout.

Přesto na den přesně 17 let od chvíle, kdy byl poprvé zvolen prezidentem, propukly v Rusku největší protesty mimořádné nejen tím, že byly největší od bouří na přelomu let 2011 a 2012, ale také svým rozsahem. Začaly ve Vladivostoku na Dálném východě a v průběhu dne se postupně přelily do stovky měst včetně Moskvy a Petrohradu, kde byly také nejpočetnější.

Jen v hlavním městě pak skončilo v rukou policie přes tisíc lidí včetně opozičního "vůdce" Alexeje Navalného. Právě on, nebo přesněji řečeno jeho dokumentární snímek odhalující korupční strukturu kolem premiéra Dmitrije Medveděva, posloužil jako rozbuška.

Výběr Navalného, který padl právě na "nejvýše postaveného systémového liberála", byl velmi šťastný. Slabý, ale nikoli vysloveně odpudivý Medveděv je snadný terč. Nemá příliš velkého zastání ani mezi svými mocenskými kolegy, ani mezi občany, které zklamaly neuskutečněné reformy ještě z dob jeho prezidentování.

Vyzvat rovnou Putina by bylo sebevražedné, na rozdíl od prezidentova poslušného sluhy, který mu před pěti lety bez odmlouvání vrátil zpátky prezidentské křeslo a dostal za to "premiérský vejminek".

profimedia-0326660770

Navalnyj před rokem během pochodu na výročí Němcovovy vraždy,zdroj:Profimedia.cz

Navalnyj a jeho spolupracovníci z Fondu boje proti korupci, který před léty založil, v dokumentu vykreslili způsob, jakým šéf kabinetu shromažďuje bohatství ve stěží představitelných rozměrech.

Odpověď na otázku, jestli je Putin skutečně "chudý" muž tak, jak to vypadá z jeho majetkových přiznání, hledá Rusko a zbytek světa už mnoho let. Že to ve skutečnosti nebude žádný žebrák a jeho majetek je jednoduše psaný na někoho jiného, bylo jasné.

Jak tento systém funguje, ovšem do nejmenších detailů rozebral právě Navalnyj a jeho tým. Medveděv ukrývá svůj skutečný majetek v síti dobročinných nadací, které spravují jeho lidé. Peníze na premiérovu "charitu" věnují vlivní, bohatí dárci. Stejný systém využívá celá věrchuška.

Medveděv tak sice zafungoval jako katalyzátor, Rusové však neprotestovali jen proti němu, ale proti celé politické elitě, která obdobným způsobem "rozkrádá jejich peníze", jak podotýká v dokumentu Navalnyj.

Děti, které propadly beznaději

Nynější protesty se od událostí v letech 2011 a 2012, kdy v ulicích Moskvy a Petrohradu protestovali lidé nejprve proti parlamentním volbám a pak proti návratu Putina do Kremlu, liší v několika důležitých detailech. Zatímco tenkrát se protestovalo proti konkrétním událostem a vztek lidí se vcelku rychle vyčerpal, tentokrát Rusy vyhnal do ulic pocit beznaděje, který stěží jen tak vyprchá.

Mimořádné bylo tentokrát i složení demonstrantů. Do ulic se vyhrnuly davy teenagerů, školáků, vlastně ještě dětí. Jejich účast na demonstracích překvapila nejen politické struktury, ale i novináře, komentátory a jejich vlastní rodiče.  

Apolitické generace vyrůstající na internetu najednou stanuly bok po boku s dospělými a nikdo v první chvíli nepochopil, co tam vlastně dělají. Děti povstaly z koutů internetu nepřístupných dokonce těm dospělým, pro něž je internet běžná součást každodenního života. Někdo to dokonce trefně označil za internet 2.0.

O nepřekonatelné propasti, která se rozevřela mezi dvěma světy internetu dětí a internetu dospělých, vypovídá mimo jiné série dětských sebevražd, která v posledních týdnech šokovala ruskou veřejnost nejen smrtí dětí jako takovou, ale i skutečností, že k sebevraždám byly dohnány na sociálních sítích v takzvaných "skupinách smrti". 

Zatímco dospělí se shromažďují na Facebooku a Twitteru, omladina tráví svůj čas na Instagramu a v ruské verzi Facebooku, v VKontaktě. Nedá se prakticky ovlivnit oficiální propagandou, jejíž hlavní nástroj je televize, která současnou mládež vůbec nezajímá. Stejně tak je současným dětem vzdálená i mocenská ideologie vedení země – socialismus nezažily stejně jako bouřlivé, kriminální devadesátky. Pocit patriotismu, který Putin tak pečlivě přiživoval v zamindrákovaných postsovětských generacích, jim uniká. Anexe Krymu je nezajímá, jiného vůdce než Putina nepoznaly.

Nezajímají je ani konkrétní politické problémy, řídí je pocit nespravedlnosti. "Oni mají paláce, zatímco my nemáme budoucnost." Zároveň však na rozdíl od dřívějších generací nepropadají paralyzující představě, že jednotlivec nic nezmůže. Vyrůstají na internetu, v nejliberálnějším prostoru, jaký si lze představit, a jejich vzory jsou self-made hvězdy YouTubu a dalších sociálních sítí.

profimedia-0326712241

"Politický večírek" ruských dětí,zdroj:Profimedia.cz

I proto vyslyšely výzvu Navalného, který je oslovil právě přes internet jazykem, kterému rozumějí. Proto se však zatím o Navalném jen těžko dá mluvit jako o plnohodnotném opozičním vůdci. Jeho osoba pro rozbouřené školáky není důležitá a jejich pozornost a přízeň je mimořádně těžké udržet.

Na tenkém ledě

V komplikované situaci se ocitlo i šokované ruské vedení. Děti sice nemají reálnou moc svrhnout vládu, revoluční potenciál je ale v jejich rodičích, který lze snadno rozdmychat tvrdým postupem proti jejich potomkům. Rusové byli tradičně lhostejní k majetku mocných, takže zatímco Medveděvovy paláce nejsou důvodem k povstání, přílišná krutost ano.

Putinově vládě proto nezbývá jiná možnost, než ukázat nespokojené části populace, že za svými zády má pořád podporu většiny. 

Příležitost k tomu bude mít už o víkendu. Kreml totiž po pondělním atentátu v petrohradském metru "doporučil" starostům metropolí, aby o víkendu svolali demonstrace proti terorismu. Teroristických útoků přitom Rusko zažilo již požehnaně, ovšem protiteroristické mítinky jsou novinkou. Navíc už jen samotná myšlenka "protestu proti terorismu" je poněkud kuriózní, a tak není pochyb, že jeho skutečným účelem je podpora režimu.

Na tenkém ledě se po "protestech dětí" ovšem neocitlo jen vedení země, ale i zájemce o post revolučního vůdce. Pro něj by teď bylo nejvýhodnější, kdyby Putinův režim ukázal tvrdou pěst. Právě krev přitom vyprovokovala nejen ukrajinský převrat či syrskou občanskou válku, ale i ruskou revoluci v roce 1917, jejíž sté výročí si letos Rusové připomínají. Co nakonec vzešlo z ruské revoluce, přitom dobře víme...

Tagy: Rusko zahraničí ruská společnost ruská politika výročí a oslavy dějiny a fakta terorismus a násilí

Zdroje: Vlastní