Fukuyama se proslavil především v roce 1989 esejem Konec dějin? Jeho hlavní myšlenka, že ideál liberální demokracie nelze již dále vylepšovat a že je konečnou etapou ideologické evoluce lidstva, vyvolal bouřlivou diskusi a také kritiku, že se Fukuyama nechal zaslepit nadšením z pádu evropských komunistických režimů. Vydal proto v roce 1992 knihu Konec dějin a poslední člověk, v níž se pokusil svou myšlenku obhájit.

Informace představují formu moci. Díky snazšímu přístupu k nim se může demokratická veřejnost zapojit do dění i v oblastech, z nichž byla až dosud vyloučena. Masivní nástup internetu v 90. letech se proto chápal jako osvobození a přínos pro demokracii, konstatuje Fukuyama.

Zdálo se, že rozvoj sociálních sítí v novém tisíciletí tento trend ještě urychlí. Tato média totiž například umožnila hromadnou mobilizaci lidí během demokratických revolucí od Ukrajiny až po Barmu či Egypt. Díky komunikaci mezi jednotlivci se podařilo obejít represivní autoritářské státy jako strážce informací.

Tyto státy pak na situaci reagovaly následně tím, že se naučily kontrolovat internet: v Číně fungují desetitisíce cenzorů a Rusko zase používá internetových trollů a robotů schopných zaplavit sociální sítě dezinformacemi. Všechny tyto trendy se podle Fukuyamy velmi výrazně projevily právě v loňském roce.

Trump povýšil prolhanost politiků na bezprecedentní úroveň

Použití falešné informace jako zbraně značně poznamenalo předvolební kampaň v USA. Všichni politici lžou nebo mírně řečeno překrucují pravdu ve svůj vlastní prospěch, ale Donald Trump tuto praxi povýšil na novou, bezprecedentní úroveň, píše Fukuyama. Připomíná několik let starou aféru, kdy Trump obviňoval Baracka Obamu, že se nenarodil v USA. Nepřestal s tím ani poté, co Obama předložil rodný list dokazující opak.

V prezidentské kampani pak Trump ani tak nemlžil, jako spíše nepokrytě lhal – tvrdil například, že nikdy nepodporoval válku v Iráku nebo že neoznačil klimatické změny za podvod. Už to samo o sobě je dostatečně špatné, mnohem horší ale je, že ho republikánští voliči za tyto nehoráznosti nepotrestali, dodává americký politolog.

Podle Trumpa je zpolitizované úplně všechno. Během kampaně tak mimo jiné tvrdil, že šéfka americké centrální banky Janet Yellenová pracuje pro kampaň jeho demokratické soupeřky Hillary Clintonové, že volby budou zmanipulované, že oficiální zdroje záměrně podhodnocují údaje o kriminalitě a že FBI odmítla obvinit Clintonovou, protože demokraté zkorumpovali šéfa FBI Jamese Comeyho.

Trump také odmítal informace zpravodajských agentur, že ruští hackeři napadli počítačový systém demokratů, a společně se svými stoupenci označoval veškeré zpravodajství "mainstreamových médií" za beznadějně zaujaté. Kampaň tak vedla k obecnému přesvědčení, že všechno bylo zmanipulované nebo zpolitizované a že korupce je na denním pořádku.

To je podle Fukuyamy mnohem vážnější problém, než lži samotné a jejich vliv na volební výsledek. Znamená to totiž zpochybnění nestranných institucí, které mají za úkol přinášet důvěryhodná fakta – ať už to jsou statistické či volební úřady, zpravodajské služby či seriózní média.

"Tradičním receptem na lživou zprávu je podle zastánců svobody informací prostě přinést pravdivou zprávu, která ve střetu myšlenek bude mít navrch. Toto řešení, bohužel, ve světě trollů a robotů na sociálních médiích nefunguje," píše Fukuyama.

Internet nás měl osvobodit od těch, kdo hlídají informace. Tyto informace k nám teď míří ze všech možných zdrojů, které jsou všechny stejně věrohodné. Není proto důvod se domnívat, že pravdivá informace porazí tu falešnou. Přesvědčení o zkorumpovatelnosti všech institucí vede do slepé uličky všeobecné nedůvěry. Demokracie nedostatek důvěry v existenci nestranných institucí nepřežije, obává se americký politolog.

Západ bojuje proti šíření falešných zpráv

Není náhodou, že výraz "postfaktický" byl loni v Německu vyhlášen slovem roku. Stal se symbolem hluboké změny společnosti, v níž je stále více lidí kvůli odporu k takzvaným elitám ochotno ignorovat fakta a dokonce akceptovat i zjevně lživé informace. Šíření takových informací loni skutečně prožívalo konjunkturu. V Německu jsou většinou dílem pravicově populistické štvavé kampaně proti uprchlíkům, policii nebo údajně neobjektivním médiím.

Vládnoucí CDU a SPD proto navrhují, aby politické strany před zářijovými parlamentními volbami uzavřely dohodu, že nebudou na sociálních sítích používat nekalých prostředků. Facebook kromě toho v příštích týdnech zavede v zemi systém pro ověřování pravdivosti příspěvků a označování falešných zpráv. Fakta bude prověřovat rešeršní centrum Correctiv a další mediální organizace.

Němečtí uživatelé Facebooku získají možnost upozorňovat na příspěvky, které budou považovat za smyšlené. Pokud jejich domněnku potvrdí kontrola, příspěvek se označí, doplní vysvětlením a uživatelé zároveň obdrží varování, pokud jej budou chtít sdílet. V zemi už rok funguje také webová stránka Hoaxmap, která se snaží konkrétní falešné zprávy ze sociálních médií vyvracet.

Facebook loni přišel s plánem, že uživatelé budou moci značkovat informace, které jsou falešné. Intenzivněji by se tomu měly věnovat organizace jako FullFact a Snopes. Rovněž britská BBC sestaví speciální tým, který bude ověřovat a odhalovat záměrně zavádějící a nepravdivé informace - zejména na sociálních sítích.

Ověřovací program Reality Check má zajistit, aby fakta byla zajímavější než falešná předloha. Informace se budou uvádět pravou míru v internetovém zpravodajství, v televizi a v rozhlase. Podobný tým sestavilo i české ministerstvo vnitra. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám má bojovat proti dezinformacím a propagandě na webu a má se zaměřit na vyvracení falešných informací.

A co na to Moskva?

Fukuyama ve svém článku připomíná, že hlavním manipulátorem sociálních médií je Rusko. Tamní vláda šířila donebevolající lži – ať už o krvavých metodách ukrajinských nacionalistů nebo o tom, že ukrajinské vládní síly sestřelily v roce 2014 letadlo společnosti Malaysia Airlines. Rusko také stejným způsobem zasahovalo do diskusí o skotské nezávislosti, brexitu nebo o nizozemském referendu k asociační dohodě mezi Ukrajinou a EU.

Moskva přitom zveličovala každou pochybnou skutečnost, která by mohla oslabit proevropské síly. Také americké tajné služby dospěly k závěru, že kybernetickou kampaň ovlivňující prezidentské volby v USA nařídil ruský prezident Vladimir Putin. Rusko posvětilo hackerské útoky, šířilo falešné informace na sociálních sítích a na webu a kradlo elektronické dokumenty. Cílem kampaně bylo podkopat demokratický proces v zemi, pošpinit Clintonovou a zvýšit Trumpovy šance.

Moskva veškerá obvinění důsledně popírá a stejně se k nim staví i provládní média. Deník Pravda například zpochybňuje tvrzení amerických tajných služeb, že Rusko ovlivnilo volby ve 24 státech.

"Máme tomu snad rozumět tak, že na Ukrajině se Rusku do voleb zasáhnout nepodařilo, zatímco v USA ano?" ptá se komentátorka Ljubov Stěpušovová. Připomíná, že z kyberútoků Moskvu obviňuje i Evropa. Němci a Francouzi se například obávají, že se Rusové budou snažit ovlivnit tamní předvolební kampaň, nařčení z ruské manipulace voleb zaznívá i z Lotyšska, Moldavska nebo Bulharska.

Deník Pravda ovšem tvrdí, že za volebními výsledky na Západě není Rusko ani Putin, ale především krach domácí politiky proamerických neoliberálů, kteří pracují ve prospěch korporací, a nikoliv svého lidu. Nedokáží své občany uchránit - nikoliv před Ruskem, ale před islamistickou hrozbou. Lidé si prý proto vybírají lídry podobné Vladimiru Putinovi.

V Americe podle listu neoliberálové prohráli proto, že ztratili vliv mezi střední střídou, která za posledních osm let nevidí zlepšení svého postavení. Poprvé v dějinách USA lidé nemohou říct, že se jim žije lépe než jejich rodičům. Nechápou, proč mají ze své kapsy platit zdravotnickou reformu, proč se legalizuje pobyt nelegálních migrantů nebo proč přicházejí o pracovní místa, která mizí do Číny a Bangladéše. Vadí jim rozpad křesťanských hodnot a roztahovačnost nejrůznějších menšin, píše Pravda.

V Západní Evropě zase vyrůstá generace lidí, jimž se poprvé po druhé světové válce bude žit hůř, než jejich otcům a dědům, a šíří se obavy o vlastní bezpečnost. Východoevropané zase zjistili, že evropská integrace vedla k úpadku jejich zemí, jejich ekonomiky stagnují a stojí na dotacích z Bruselu. Až o ně přijdou, spadnou na úroveň nejchudších afrických zemí, tvrdí autorka komentáře.