Podstatu spojenectví Miloše Zemana a Andreje Babiše lze popsat parafrází gottwaldovského hesla "Kdo nejde s námi, jde proti nám" (v titulku). Není to obyčejná náklonnost ale politická koalice.

Kdepak, nepodezírám ty dva, že chtějí budovat socialismus, stát dělníků a rolníků. Oni si prostě jen dělí moc v zemi: Já znovu na Hrad, ty konečně do Strakovky – namísto společného nepřítele Bohuslava Sobotky. Protože, jak pravil nadporučík Mazurek z Černých baronů, "tak to je správné, tak to má být".

Zda se Andreji a Milošovi plán na sto procent splní, není jisté. Oba však na něj mají zaděláno. Zbývá ho jen dopéct.

Jakou si vládu uděláš, takovou ji máš

Babiš a Zeman si dokážou vyjít vstříc.

První se vzdal pokušení nasadit na Hrad svého člověka. Poznal, že na svou stranu může získat Zemana, který mu může být prospěšný ještě před lednovými volbami prezidenta (což se teď potvrdilo).

A tak majitel Agrofertu a generální ředitel ANO leštil hradní kliku a po hujerovsku vozil na prezidentské sídlo tlačenku, uzenou kýtu, tabáček. K tomu pěl chválu na Zemanovy zkušenosti a jeho státnickou rozvahu. Vděčný prezident na oplátku podržel Babiše v dotačním skandálu s  Čapím hnízdem – na farmu zavítal s dětmi z Klokánků.

Zeman býval solitér, vždy musel vyčnívat – jak v Občanském fóru nebo sociální demokracii, tak i ve vládě. A solitérem byl zpočátku také jako prezident. Až do doby, než se dovtípil, že by mu spojenectví s Babišem prospělo. Už jen tím, že by mu velkouzenář nepostavil do prezidentských voleb konkurenci.

Proto Babišovi podkuřoval, navrhoval ho na nobelovku a dával najevo, že mu důvěřuje. Po volbách mu pak dal volné ruce a vzkázal – dělej si, milý Andreji, s tou vládou, co chceš. Klidně si vládni třeba s menšinou. A když budeš chtít, i bez důvěry (sněmovny).

Důvěra sem, důvěra tam

Děti se ve škole dozví (když dávají pozor a když jim to učitelé nezatají), že ústavu tvoří psaný text, ústavní tradice a výklady ústavního soudu. Jenže když chodil do školy malý Miloš (padesátá a šedesátá léta minulého století), ústavní soud neexistoval. A tak Zeman pojal názor, že výklad ústavy je na prezidentovi a že ústavní zvyklosti jsou "idiotské".

Pamatujete, jak se premiér Sobotka chystal podat letos v květnu demisi? Zeman tehdy pravil, že demise premiéra neznamená demisi vlády. Ústavní právníky nadzvedl ze židlí. Nakonec si to ale zmatený Sobotka demisi rozmyslel a záležitost usnula.

Půl roku nato se Zeman vytasil s dalším tvůrčím příspěvkem k výkladu české ústavy. Pravil, že může mírnix týrnix nechat zemi i celé čtyři roky s vládou, která nezíská důvěru sněmovny. Vlastně nic nového, protože tento výklad už testoval v roce 2013, kdy půl roku nechal řídit stát úřednickou vládu svého oblíbence Jiřího Rusnoka. Nadělil si ji poté, co padl kabinet Petra Nečase a Jany Nečasové (tehdy ještě Nagyové).

Poté, co Rusnokova parta nezískala důvěru, její šéf podle pravidel podal demisi. Zeman ho ale nechal ve strakovce. Další vládu už nezařizoval. A prošlo mu to.

Česká ústava přitom předpokládá, že se vláda uchází o důvěru sněmovny a je pod její kontrolou. Zeman to ale vidí jinak: Nač usilovat o důvěru (nebo aspoň toleranci) sněmovny? Stačí přece, když vládě a premiérovi (před čtyřmi lety "příteli Jirkovi", teď "milému Andrejovi") důvěřuje prezident.

Jistě, Babiš popírá, že by chtěl vládnout bez důvěry. Jenže co ten už všechno nepopíral. Tentokrát ho píáristé patrně upozornili, že by se měl vůči sněmovně chovat vstřícně, jako demokrat – když ještě důvěru nemá. A tak si čekatel na premiéra dává pozor, už dlouho nevypustil z úst slovo "žvanírna".

Uhájí jezevec Hrad?

Za pár týdnů se Zeman dočká vysněné Sobotkovy demise a Babiš převezme klíče od premiérského úřadu.

Splní se sen těm, kteří chtěli vidět ve Strakově akademii prostého miliardáře z Agrofertu. V napětí však zůstanou ti, kdo chtějí, aby na Hradě pokračoval  jezevec z Vysočiny. Včetně Andreje Babiše, který ho ještě může potřebovat.

Naděje na to, že Babišova vláda získá do prezidentské volby důvěru sněmovny, není kdovíjak vysoká. Zeman by mu s ní mohl pomoci.