Proč se mocný ruský vládce tolik bojí neškodného oponenta?

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Ruské úřady podle očekávání zasáhly a připravily Alexeji Navalnému (před)vánoční dáreček: známý aktivista, označovaný také za předáka ruské opozice, nesmí kandidovat v březnových prezidentských volbách. Co na něm mocným vlastně tolik vadí, když Vladimir Putin sedí pevně v sedle a Navalnyj by ho nemohl ohrozit ani náhodou?

Alexej Navalnyj

Alexej Navalnyj,zdroj: Profimedia.cz

Ústřední volební komise odmítla zaregistrovat Navalného jako kandidáta. Podle ruských zákonů byl pravomocně odsouzen za závažný trestný čin, a je tím pádem zbaven pasivního volebního práva. V květnu dostal v opakovaném procesu pět let podmínečně za okradení lesnického podniku Kirovles.

Podmínku dostal i za zpronevěru v ruské pobočce kosmetické společnosti Yves Rocher, v říjnu ale Evropský soud pro lidská práva nařídil Rusku, aby Navalnému a jeho bratrovi Olegovi vyplatilo odškodnění za porušení práva na spravedlivý proces. Kromě toho se Navalnyj letos již třikrát ocitl za mřížemi kvůli pořádání veřejných shromáždění a demonstrací.

Sám Navalnyj své soudní procesy označuje za politické a vidí za nimi snahu Kremlu zbavit se nepohodlného kritika a Putinova soupeře. "Skutečnost, že se jeden potenciální kandidát neúčastní, nijak legitimitu voleb neovlivní," komentoval rozhodnutí komise mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.

Navalnyj umí poukazovat na nešvary a mobilizovat demonstranty

Vyloučení Navlaného z voleb sice není nijak překvapivé, ale přesto pozoruhodné. Je totiž velmi nepravděpodobné, že by favorizovaného Putina mohl v klání o nejvyšší úřad jakkoli ohrozit. Putin, který od přelomu milénia pevnou rukou řídí osudy země, je totiž stále velmi oblíbený. O prezidentské křeslo se uchází počtvrté a očekává se, že po hladkém vítězství setrvá v čele země dalších šest let.

Kritik Kremlu Navalnyj se naproti tomu kromě mladší generace a úzkého okruhu příslušníků střední třídy žádné výraznější podpoře netěší. Něco ale dokáže skvěle: Vrtat se v bolavé ráně mokvající napříč celou zemí, jíž je korupce a nepotismus.

Na jaře například odhalil, jakým majetkem skrytě disponuje premiér Dmitrij Medveděv. Svými investigativními rešeršemi Navalnyj stále znovu poukazuje na podobné případy, které Putin za 17 let u moci nedokázal - nebo nechtěl - vymýtit. Věčné připomínání tohoto neblahého jevu by mohlo vrhnout nepěkný stín na Putinovo... řekněme decentní usilování o zisk voličských hlasů. Protože o nějakém skutečném předvolebním boji tady lze asi hovořit jen těžko. 

A Navalnyj umí ještě něco: mobilizovat lidi a dostat je do ulic. Na přelomu let 2011 a 2012 patřil k hlavním vůdcům velkých demonstrací proti Putinově režimu a nezahálel ani letos. V březnu například zorganizoval demonstrace proti korupci, kterých se po celém Rusku účastnilo na 60 tisíc lidí.

I teď na Štědrý den vyšly do ulic dvou desítek měst podpořit tisíce lidí jeho kandidaturu. Ruské zákony vyžadují, aby prezidentského kandidáta podpořilo minimálně 500 lidí. Teprve poté následuje druhý krok, a sice shromáždění nejméně jednoho milionu podpisů. První podmínku sice Navalnyj splnil, podpora ale nebude 41letému právníkovi, aktivistovi a blogerovi nic platná.

Pondělní rozhodnutí volební komise ale nebylo překvapením ani pro něho samotného. Obratem zveřejnil předem připravené video, v němž vyzývá k bojkotu prezidentských voleb. Za co nejmenší volební účast hodlá bojovat i v příštích dnech.

"Procedura, v níž nás zvou k účasti, nejsou volby. Smí se jich zúčastnit jen Putin a kandidáti, které si vybral. Jít k takovým volbám znamená hlasovat pro lži a korupci. Můžete to brát ironicky, anebo bez ironie, ale naprosto vážně říkám, že rozhodnutí nepustit mě k volbám vyloučí miliony lidí úplně z politického systému, protože jim nedá možnost nějak se voleb zúčastnit," řekl mimo jiné v poselství.

Navalnyj nemůže Putinovo vítězství ohrozit, ale ušpinit

Kreml už se nechal slyšet, že by úřady měly pečlivě přezkoumat, zda Navalného výzvy k bojkotu voleb neporušují zákon. A v tom je právě jádro pudla. Má se totiž za to, že pro Putina je co nejvyšší volební účast mnohem důležitější, než nepřirozeně působící vysoká podpora voličů.

S nadsázkou řečeno: Ani devadesát procent hlasů pro Putina nevypadá hezky, když k urnám přijde sotva pětina voličů. O Putinově vítězství přitom beztak nikdo nepochybuje. Těžko se zopakuje překvapení z roku 2013, kdy Navalnyj ve volbách moskevského starosty získal více než čtvrtinu hlasů a málem si vynutil druhé kolo.

Do voleb 18. března jde sice Putin oficiálně jako bezpartijní kandidát, nicméně fakticky je kandidátem vládnoucí strany Jednotné Rusko, v jejímž čele stojí premiér Medveděv. S touto stranou, kterou Navalnyj nazývá "zloději a šejdíři", ale nechce být Putin příliš spojován, protože je to právě vláda a politické strany, které se mezi lidmi těší výrazně nižší oblibě než prezident.

Putin se totiž rád prezentuje jako dobromyslný vládce, který se, chudák, musí stejně jako obyčejní občané denně potýkat s neschopností a nepřízní politického a správního aparátu.

Ruští voliči v březnu moc na výběr mít nebudou. Putinovo vítězství je předem jasné, neboť v průzkumech veřejného mínění má pravidelně až osmdesátiprocentní podporu. Zástupce zbývajících stran ve Státní dumě nelze chápat jako skutečnou opozici a Putinovi protikandidáti prakticky nemají šanci na úspěch.

Bez Navalného bude výběr nevalný

Kandidátem komunistů je Pavel Grudinin a o prezidentské křeslo se rovněž chtějí ucházet vůdce nacionalistů Vladimir Žirinovskij a profláknutá televizní moderátorka Ksenija Sobčaková. Ta se sice postarala o menší pozdvižení, i když si o její kandidatuře mnozí myslí, že má jen odlákat pozornost od Navalného a umlčet protestní hlasy, že v Rusku neplatí normální podmínky politické soutěže.

Sobčakovou přitom provází řada skandálů a není jasný její politický profil, třebaže je dcerou zesnulého petrohradského starosty Anatolije Sobčaka, považovaného za Putinova mentora.

Sobčakovou volební komise – na rozdíl od Navlaného – bez problémů zaregistrovala. To v podstatě vypovídá všechno o tom, jak moc se Kreml této protikandidátky obává. 

Tagy: Rusko ruský prezident ruské zákony ruská politika

Zdroje: vlastní,NZZ