V moskevském divadle Elektrotěatr Stanislavskij je hlava na hlavě. Před vchodem se tísní novináři, kteří se za žádnou cenu dovnitř nedostanou, ať mávají stativy sebeurputněji. Premiéru tu má nový kandidát na post ruského prezidenta, o kterém se posledních několik týdnů špitalo: Ksenia Sobčaková. 

Populární novinářka, dcera vlivného exprimátora Petrohradu, který udělal z agenta Vladimira Putina politika, se rozhodla kandidovat v polovině letošního října. Jak na své první tiskové konferenci z divadelního jeviště oznámila, chce být zásadně protestním kandidátem.

Současného ruského prezidenta, a se vší pravděpodobností i příštího, porazit nehodlá. A ani prý nemůže. Aktuální Putinova podpora přesahuje 80 procent. Hlasování o novém pánu Kremlu, které se v Rusku uskuteční příští rok v březnu, jsou podle Sobčakové pseudovolby.

"Navzdory nerovným podmínkám se musíme snažit bojovat," burcuje novinářka.

Cílem Putinovy vyzyvatelky je politická rekonstrukce, postupné očistění ruské politiky od putinské nomenklatury. Mírná revoluce v mezích rozumu.

"Chci aby byl v těchto volbách slyšet hlas mé generace... Možná se to nepovede přímo teď, možná, že se nám a mé iniciativě 'proti všem' nepodaří vyhrát právě tyto volby. Jsem ale přesvědčena, že můžeme odstartovat to, co za několik let nevyhnutelně přivede generaci, jejíž jsem součástí, k moci," nechala se slyšet Sobčaková.

Volby jsou podle jejího názoru šance, jak hlasitě hovořit o problémech, se kterými se současné Rusko potýká. Právě proto zvolila značně netradiční pozici - chce, aby jí dali hlas všichni odpůrci současného ruského režimu nehledě na politickou příslušnost. Chce být referendem o důvěře k Putinovi.

Protivná kampaň

Prezidentské volby v Rusku tradičně jsou, otevřeně řečeno, nudná rutina. Tedy, od roku 2000, co se poprvé stal hlavou státu Vladimir Putin. Putin, případně jednou jeho náhradník Dmitrij Medveděv, měl vždy cestu ke kremelskému trůnu vyčištěnou. Ze slušnosti proti němu kandidují sparing partneři – komunistický předák, vůdce populistů, tolerovaný liberál, lídr sociálních demokratů - plus neškodný svéráz.

Třeba před devíti lety o post ruského prezidenta usiloval svobodný zednář a šéf Ruské demokratické strany Andrej Bogdanov, který voličům sliboval, že se Rusko stane členem Evropské unie v roce 2017.  Bogdanov si tím vysloužil 1,3 procenta hlasů a poslední místo. V březnu 2018 by to chtěl opět zkusit.

Ksenia Sobčaková jde do voleb také s netradičními tématy. Alespoň pro sterilizované ruské volby. Kromě toho, že chce kandidovat proti celému systému, ruský režim dráždí. Požaduje, aby Kreml propustil politické vězně. Podle nevládní organizace Memorial jich v ruských nápravných zařízeních sedí 120. Nedávno na seznam pronásledovaných přibyl známý divadelní režisér Kirill Serebrennikov.

V nejvyšších sférách ruské politiky je téma politický motivovaných represí tabu. Sobčaková ho otevřela a další kandidáti, včetně Putina, na to budou muset reagovat.

Ksenia Sobčaková | zdroj: Profimedia

Ambiciozní kandidátka nedopatřením otevřela ještě jedno zapovězené téma: Krym. Během tiskové konference, když odpovídala na dotaz ukrajinského novináře, uvedla, že připojením poloostrova Rusko porušilo mezinárodní právo. Status Krymu je v zemi nedotknutelný. Společensky (drtivá většina ruské společnosti přivítala anexi), ale i právně. Odmítání Krymu jako součásti Ruska může být považováno za výzvu k separatismu, za což je v zemi pořádný flastr.

Sobčaková nahlodává formální společenský konsenzus a nutí kremelský establishment opět se vrátit k události, která zahájila ostrakizaci Ruska na mezinárodní aréně. To bude pro ostatní kandidáty, a zejména pro Putina, velice nepříjemné.

Štěpení opozice

Zapojení populární novinářky do prezidentské volby nelibě nese nejen vládní garnitura, nespojena je také část opozičního tábora. Doposud hlavním tématem odpůrců ruského režimu bylo protlačit Alexeje Navalného do volebního procesu.

Opoziční lídr byl odsouzen za údajné okradení lesnického podniku Kirovles, což mu v souladu s ruskou legislativou brání kandidovat. Navalnyj se snaží protlačit do voleb pomocí pouličních protestů, které se po celém Rusku pravidelně konají.

Zapojení Sobčakové do boje o Kreml vnímá část protiputinské opozice jako štěpení sil a nezřídka i jako nůž vražený do zad Navalnému, který je pro současný režim díky protikorupčnímu boji mnohem nepříjemnější protivník, než novinářka se skandální minulostí.

Sobčaková na tiskové konferenci nicméně prohlásila, že pokud volební komise zaregistruje Navalného kandidaturu, dobrovolně se vzdá účasti ve volbách v jeho prospěch.

Kdo stojí v pozadí?

Rusové si lámou hlavu, proč se Sobčaková hrne do prezidentských voleb. Pětatřicetiletá novinářka se aktivně účastnila na přelomu let 2011 a 2012 masových opozičních protestů, v čele protirežimního hnutí nikdy nestála. Jak sama tvrdí, ani o to nestála.

Je tu i faktor Putin. Díky svému otci, Anatoliji Sobčakovi, který byl primátorem Petrohradu a stál u zrození politické kariéry nynějšího ruského prezidenta, má s Putinem specifický vztah založený na osobních vazbách.

Podle některých spekulací za kandidaturou Sobčakové mohou stát lidé z Putinova nejužšího okolí. Může jít o staré Putinovi přátele, oligarchy Rotenbergovi, prezidentova dávného přítele z KGB Sergeje Čemezova nebo o skupinu spojující zájmy premiéra Dmitrije Medveděva i miliardáře Romana Abramoviče.

Bývalý opoziční poslanec ruské Státní dumy Ilja Ponomarjov si myslí, že za Sobčakovou nikdo nestojí a kandidatura je její vlastní iniciativa.

"Je zřejmé, že se lidé neúčastní volební kampaně vždy kvůli tomu, aby se stali prezidentem. Lidé často kandidují kvůli sebepropagaci, řešeni soukromých záležitostí, finančních nevyjímaje. Xenie zřetelně má vlastní ambice, chce se propagovat, chce kariérní růst, a k tomu potřebuje tyto volby. Kremlu její rozhodnutí vyhovuje, vždyť potřebuje najít nějaké oživení kampaně. V tomto případě našli vzájemné porozumění," míní Ponomarjov.