Dalším faktorem je totiž strukturální nezaměstnanost, nesoulad mezi poptávkou na lokálním či regionálním trhu práce a dovednostmi pracovníků, kteří tam hledají zaměstnání. A tato strukturální nezaměstnanost je spíš důsledkem dlouhodobého charakteru ekonomiky než hospodářského cyklu, píše list Financial Times.

Práce na plný úvazek je zejména pro mladé lidi do značné míry iluzí. Bez práce je asi 22 procent Francouzů do 25 let, což v porovnání s Británií představuje dvojnásobek a ve srovnání s Německem dokonce trojnásobek. Díky školicím programům zavedeným ještě za vlády Françoise Hollandea je ale znát letos určité zlepšení.

Současný prezident Macron slíbil míru nezaměstnanosti do roku 2022 snížit na sedm procent. Přestože to stále je vyšší hodnota než ve většině unijních ekonomik, pro Francii je tento cíl ambiciózní. Míra nezaměstnanosti tam nebyla pod sedmi procenty už téměř 40 let. Podle názoru Mezinárodního měnového fondu (MMF) by mohla během pěti let klesnout na 8,3 procenta.

Macronova reforma chce řešit právě strukturu nezaměstnanosti a podnikům dát větší rozhodovací pravomoci ohledně pracovních podmínek, včetně snazšího přijímání a propouštění zaměstnanců. "Cílem je liberalizovat a deregulovat trh práce," řekl prezident v parlamentu. Reforma by měla přinést zjednodušení a zlepšení vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a pro podniky omezit překážky k uzavírání pracovních dohod na dobu neurčitou.

Další brzdou je daňový systém a systém sociálního zabezpečení, který má na atraktivitu trvalých úvazků negativní dopad, zejména co se týče mladých a nekvalifikovaných osob. V kurzu tak je práce na volné noze, práce na částečný úvazek a na dobu určitou. Za devět let do prvního čtvrtletí tohoto roku se počet pracujících na volné noze zvýšil o 17 procent, což byl nejrychlejší nárůst v eurozóně. Naprostá většina zaměstnaneckých pozic je ve Francii dočasná, vloni to bylo 86,4 procenta. Ve skupině mladých do 24 let je bez trvalého úvazku více než polovina, což je o šest procentních bodů více než v roce 2008 a více než dvojnásobek v OECD.

Zatímco v některých zemích je práce na částečný úvazek odrazovým můstkem k plnému úvazku, pro Francii to neplatí. Jen 20 procent zaměstnanců na kratší úvazek v roce 2008 dospělo po třech letech k plnému úvazku. Například v Británii to bylo 50 procent. Počet lidí, kteří pracují na částečný úvazek, ale přednost by dali úvazku plnému, je na vzestupu. Do této kategorie spadá asi 13 procent mladých do 25 let, o čtyři procentní body více než v roce 2007. Pro srovnání - v zemích OECD je průměr pět procent a v Německu dvě procenta.

Budou ty reformy fungovat? Ekonom Jean-Philippe Pourcelot ze společnosti FocusEconomics je přesvědčen, že jsou "přiměřené a nezbytné k tomu, aby přilákaly investice a posílily v ekonomice růst pracovních míst". Jiní ale tvrdí, že zásadní přínos mít nebudou, prezident Macron bude každopádně při prosazování reforem čelit politickým protestům.

"Nesmíme podlehnout, máme povinnost obhajovat zákoník práce," říká vůdce krajní levice Jean-Luc Mélenchon. Reformy podle něj na trhu práce jen zvýší nejistotu.