Pirátská strana v Praze získá primátorský post. Půjde o zatím nejvýznamnější politickou funkci, kterou Piráti obsadili. Mají tak příležitost ukázat, co umějí, a buď naplnit, či zklamat naděje, které se do nich vkládají. Zdeněk Hřib jako primátor hlavního města bude pod velkým tlakem.

Nastupuje do čela Prahy, která se potýká s řadou problémů. Bude prvním pirátem v tak důležité a odpovědné funkci. Navíc nemá žádné zkušenosti z komunální politiky. Bude se na něj upínat nemalá pozornost a na jeho případných chybách si leckdo smlsne - od koaličních partnerů, přes opozici, až po všechny ty, kteří Pirátům jejich úspěch moc nepřejí.

Tím, že do čela své pražské kandidátky dali právě Hřiba, a kromě toho trvali na tom, aby se stal primátorem, a nakonec si to skutečně i prosadili, Piráti dost riskují. Už jen to, že se v souvislosti s ním objevují úvahy na téma, zda se nestane druhou Adrianou Krnáčovou, je samozřejmě špatně.

Jistě, vždycky je lepší být druhou Krnáčovou, než druhým Pavlem Bémem. A pak: Hřib pořád ještě může překvapit a navzdory nedostatku zkušeností uspět. Pokud se však budoucí primátor brání, že není pravda, že by byl pražskou komunální politikou nepolíbený, protože docházel na jednání výborů zdravotnictví či bydlení a sledoval jednání zastupitelstva on-line, působí to spíš legračně.

Primátorský řetěz jako prubířský kámen

Na celé věci se ale ukazuje jeden zásadní rys, který Piráty provází a se kterým si budou muset poradit. Z party nadšenců se stala strana, která velmi rychle roste. Její volební výsledky se během pár let zněkolikanásobily. Ve sněmovních volbách v roce 2013 měla 2,66 procenta hlasů a o čtyři roky později už 10,79. V roce 2014 ve volbách do pražského zastupitelstva obdržela 5,31 procenta a letos dokonce 17,07. Piráti tak čelí tomu, že musí a zřejmě již také minimálně zčásti chtějí a cítí se být zralí na to, aby obsazovali klíčové rozhodovací funkce.

Velmi moudře a prozíravě se sice rozhodli nehrnout se na úrovni hlavního města a Poslanecké sněmovny do pozice vládnoucí strany a první volební období strávit v opozici. Tím by získali čas, zorientovali se a osvojili si potřebné politické dovednosti. V Praze se jim však stalo, že část takto získaných zkušeností se neuplatnila v zastupitelstvu, ale v dolní komoře parlamentu.

Když se v roce 2014 v komunálních volbách Pirátská strana dostala do pražského zastupitelstva, měla čtyři zastupitele: Jakuba Michálka, Ondřeje Profanta, Adama Zábranského a Mikuláše Ferjenčíka.Tři z nich se v průběhu loňského prosince a letošního ledna zastupitelského mandátu vzdali, aby se mohli plně věnovat práci poslance. Zůstal jediný Adam Zábranský, kterého doplnili Viktor Mahrik, Ondřej Kallasch a Ivan Mikoláš. Po říjnových volbách pak v zastupitelstvu působí všichni kromě Mikoláše.

Primátorem se ovšem nestane nikdo z těch, kdo za Pirátskou stranu mandát zastupitele dosud vykonávali, ale Hřib. Piráti tak získali čtyři roky, kdy mohli nabírat zkušenosti a shromažďovat informace o chodu města. Otázka však je, nakolik se jim podaří je zužitkovat, když do funkce primátora nastoupí někdo jiný než ten, kdo je primárně čerpal, a když většina původní zastupitelské sestavy skončila ve sněmovně.

Pro Piráty je v této fázi důležité stále ubírat plyn, aby se jejich rozlet a nástup do vrcholných politických funkcí neodehrával příliš rychle a ve výsledku je nevykolejil. Obsazení postu primátora pro ně může být takovým prubířským kamenem. Pro jejich další budoucnost a stranický vývoj bude stěžejní vyhodnotit si, co se v dané věci dalo udělat lépe a zda opravdu bylo nutné na primátorském postu trvat.

Nesli by to jejich voliči úkorně, kdyby se Piráti se svými koaličními partnery dohodli na tom, že v čele města stane například starosta Prahy 7 a dosavadní zastupitel hlavního města Jan Čižinský? Navenek se to jeví tak, že Zděněk Hřib chtěl primátorem být a Piráti v tom stáli za ním, takže si to nakonec prosadil.

Jak v zastupitelstvu, tak ve sněmovně?

Byla by chyba, kdyby Piráti zůstali i druhé volební období v řadě v opozici. To by se jim opravdu u jejich voličstva mohlo vymstít. Na funkci primátora však lpět nemuseli. Pokud neustoupili a předvedli vůli k moci, musí dokázat, že jsou na ni připraveni a žádné fiasko nenastane.

To, jak se Piráti popasují s vedením města, je důležité ještě z jednoho důvodu. V Poslanecké sněmovně jsou dnes v opozici, ale docela dobře se může stát, že po příštích sněmovních volbách se ocitnou ve vládě. Buď z toho důvodu, že po jednom volebním období v opozici už budou mít ambici do vlády vstoupit, anebo je k tomu zkrátka donutí okolnosti.

Když celou věc domyslíme do důsledku: Co by si Piráti počali, kdyby srovnatelná situace jako v Praze nastala po příštích sněmovních volbách v dolní komoře? Kdyby obsadili v pořadí druhé místo hned za hnutím ANO a dali dohromady většinu společně s ODS a buď nějakou trojkoalicí složenou z lidovců, TOP 09 a hnutí STAN, anebo třeba s novou středovou stranou, která se do té doby ještě může objevit a zmíněné tři subjekty vytlačit? A pokud by existovala společná vůle vládnout, mohli by Babišovo hnutí odsunout do opozice.

Troufl by si v takovém případě Ivan Bartoš na to být premiérem? Ve srovnání s Hřibem na úrovni Prahy by k tomu měl nesrovnatelně více předpokladů. I tak není jisté, zda by to bylo moudré rozhodnutí. Nebylo by lepší nejprve získat ostruhy například jako ministr vnitra (ostatně velká většina předsedů vlád České republiky v době, kdy se stali premiérem, za sebou už zkušenost ministra měla)? To by Bartošovi vzhledem k tomu, jak se sám profiluje a že je předsedou sněmovního výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, slušelo bez ohledu na to, že ministr vnitra s dredy může působit trochu netradičně.

Samozřejmě záleží také na tom, jak velké rozdíly by byly mezi druhou, třetí a čtvrtou partají. V pražských komunálních volbách měli Piráti 17,07 procenta hlasů, Čižinského Praha sobě 16,57 a Spojené síly pro Prahu v čele s Pospíšilem 16,29 procenta. Při takhle vyrovnaných silách může být primátorem lídr jakéhokoli z těchto uskupení. Určující je, na čem se spolu domluví.

Podkopávání Hřibovy autority

Sebevědomí, s jakým si Piráti a jednička jejich kandidátky řekli o funkci primátora, svědčí o tom, že si skutečně věří. Možná si myslí, že kdyby ji přenechali Janu Čižinskému či Jiřímu Pospíšilovi, dali by tím najevo zbabělost a utekli by před odpovědností.

Jiří Pospíšil v rozhovoru pro deník Právo uvedl, že jeho a Čižinského nepřítomnost v radě Hřibovi umožní efektivně vládnout a že mu to přijde jako nejefektivnější, aby Hřib měl "svou autoritu a mohl vést radu".

Následně dodal: "Myslím, že to takto může lépe fungovat i lidsky, když pan Hřib jako začátečník v politice bude řídit městskou radu. Má tam od nás nejlepší odborníky. A my s panem Čižinským budeme pomáhat, aby to fungovalo. Je to lepší, než abyste od začátku spekulovali, že pan Hřib má pod sebou úspěšného starostu a šéfa politické strany, a čekali, kdy se tito tři do sebe pustí a jakou má pan Hřib vlastně autoritu."

Co je to ale jiného než snižování a podkopávání Hřibovy autority? Předseda TOP 09 ho líčí jako nováčka, jehož by Čižinský i on sám snadno upozadili. Nastupující primátor si tak příliš nepomohl. Situace, kdy lídři obou koaličních uskupení nebudou v městské radě, může být pro něj horší, než kdyby v ní byli. V případě problémů ho mohou vystřídat a tvářit se, že za nic nenesou odpovědnost, protože v radě přece nebyli.

Třeba si s tím však Piráti poradí. Tak nebo tak nezaškodí, když budou přemýšlet o tom, že součástí toho být odpovědný je i schopnost si přiznat, že jsou ještě věci, na které nejsem připraven a prozatím na ně nestačím. To totiž není slabost a z dlouhodobého hlediska je předností právě tohle umět.