Pražské primátorce Adrianě Krnáčové (ANO) byla na konci ledna u příležitosti oslav dvacátého pátého výročí založení Fakulty dopravní Českého vysokého učení technického předána medaile profesora Františka Josefa Gerstnera, jednoho z nejvýznamnějších českých techniků, průkopníka železnice a tvůrce prvního parního stroje v Čechách.

Ocenění, které dostávají především členové fakulty, ale v odůvodněných případech může být uděleno i význačným osobnostem mimo ni, si primátorka vysloužila svým přínosem v oblasti Smart Cities. Na nasazování nových technologií, jejichž účelem je zpříjemnit život obyvatelům města, zlepšit městskou dopravu a celkově Prahu posunout dál, magistrát a jím pověřená společnost Operátor ICT spolupracují právě i s Fakultou dopravní ČVUT.

Mnoho lidí žijících v hlavním městě si v tuhle chvíli asi musí říkat, jestli náhodou nejde o jinou primátorku Krnáčovou a jinou Prahu. Takovou, která se nachází někde v odlišné realitě, kde se nerozpadají zanedbané mosty, všude chytáte wi-fi a mobilní signál, MHD jezdí správně a nesypou se peníze do sice hezky znějících, ale ne moc podstatných, "chytrých" projektů. Chyba lávky! Mluvíme o té správné Praze, o té Smart Prague.

Honba za titulem Smart City

Moderní technologie jsou samozřejmě úžasná věc a není nijak na místě zpátečnicky se bránit pokroku, který opravdu může ulehčit a zpříjemnit život. Zavádění technologických vychytávek ovšem musí postupovat smysluplně a přinášet skutečně něco nového a potřebného, po čem je ideálně reálná poptávka.

Nesmí jít jen svým způsobem o pózu, kdy se vedení města rozhodne vysázet všude možně několik zajímavých moderních fíčur, jen aby se mohlo plácat po zádech, jak je ta jejich Praha moderní a smart. To jsou pak spíš jen kosmetická řešení a někdy to může působit, že se kvůli samolepce chytrého města přehlíží skutečnější problémy, do kterých by bylo lepší investovat.

Jako třeba v případě deseti chytrých laviček, jejichž testování skončilo nyní v lednu. Ano, je to šikovná věc. Dá se na tom sedět, dá se přes to nabít telefon, dá se u toho připojit k wi-fi. Jenže je poněkud hloupé cpát peníze do takovéto určitě příjemné, ale vlastně ne tak moc důležité, vychytávky, když na některých místech v Praze chybí i normální lavičky, jak ve svém satirickém pořadu Šťastné pondělí upozornil třeba novinář Jindřich Šídlo.

Podobně se to má i s chytrými lampami a chytrými koši. Utrácet peníze za nepříliš potřebné vymazlení nějaké služby, když služba sama o sobě nemusí úplně dobře fungovat na triviální úrovni, prostě nezavání dobrým postupem.

Určitě by bylo mnohem příjemnější a smysluplnější, kdybychom se místo k wi-fi z laviček a lamp mohli konečně připojit k wi-fi ve vozech metra. Nebo aspoň kdyby tam už konečně všude fungoval mobilní signál, ač i to se zatím zdá jako sladká hudba vzdálené budoucnosti.

Další zajímavou ukázkou tak trochu zbytečného vyhazování peněz pod značkou Smart Prague je třeba turistická aplikace Prague Visitor Guide, která se, jak na Twitteru trefně poznamenal reportér Janek Rubeš, moc neliší od služeb, co turistům nabízí Google. To je skutečně velmi chytré řešení.

Libeňský most nám padá, má krásná paní!

Hodně smutným příkladem, jak město příliš nezvládá být pořádně smart, je samozřejmě uzavření Libeňského mostu pro auta a tramvaje a problémy s tím spojené. Ať už jde o nezvládnutou situaci kolem informování o uzavírce, kdy byla cesta zatarasena ze dne na den a internetem prolétly kultovní fotky upozornění na zastávce Dělnická načmárané fixem, nebo kdy byly po uzavření vyvěšeny jízdní řády, které počítaly s tím, že tramvaje přes most nadále jezdí.

Město se také pokusilo lidem usnadnit cestování přidáním přívozu, který je ale od mostu vzdálený přes kilometr a cestu na druhou stranu Vltavy příliš neulehčuje a ani nezkracuje. Naštěstí se objevilo příjemné a skutečně chytré řešení ze soukromého sektoru, kdy společnost Rekola vytvořila náhradní dopravu díky svým sdíleným růžovým kolům.

Navíc se dá kola na přejezd mostu využít zdarma, protože první čtvrthodina se nehradí. Prostě stačí jen mít v chytrém telefonu nainstalovanou aplikaci. O kola na přejezd mostu se ukázal být tak velký zájem, že se nakonec přidala i společnost Velonet, která rovněž poskytuje bikesharing.

Ve stínu toho, že právě kola jsou to, co městu alespoň částečně ulehčuje tuhle prekérní situaci, je o to smutnější, že se Praha 1 chystá v centru pohyb cyklistů zakázat a magistrát se jich odmítá jakkoliv zastat. To je opravdu nešťastné, a navíc to dopravní situaci v srdci hlavního města může spíše zkomplikovat. Například když poslíčci kurýrních služeb, kteří se v něm doteď proháněli na kolech, budou muset přesedlat na auta. Prostě další krásně ekologické a smart řešení hodné rozpadající se matičky Prahy.

Nadějná budoucnost?

Součástí konceptu Smart Prague jsou samozřejmě i věci, které mají určitě smysl, a je dobře, že se na nich pracuje. Rozhodně potřebnou a užitečnou technologií je celopražské datové úložiště, které bude shromažďovat a následně poskytovat městské údaje. Ve chvíli, kdy se některé informace dají získat jenom soudní cestou, jak se přesvědčili kolegové z Českého rozhlasu, je to určitě vítaná a přínosná vychytávka.

Město by se prostě nemělo hnát za laciným titulem Smart City hlavně pomocí toho, že bude investovat peníze do technologií, které jsou sice příjemné a estetické, ale neřeší skutečné problémy, které Praha momentálně má. Krom problémů v dopravě by bylo dobré zaměřit se ještě více například i na komplikace způsobené zneužíváním sdílené ekonomiky a vymyslet nějaká chytrá řešení třeba v otázce společnosti Airbnb, která společně s dalšími v Praze způsobuje bytovou krizi a vystřeluje cenu nájmů.

Snad se jednou opravdu dočkáme toho, že bude Praha skutečně smart. Pokud se nám teda do té doby úplně nepromění v postapokalyptické město a mezi ruinami mostů, rozebranými zastávkami MHD a vězeňským táborem pro cyklisty – samozřejmě plně zahaleným automobilovým smogem – se budou hrdě tyčit jen chytré lampy a lavičky, u nichž bude vedení magistrátu své zaslepené vidině Smart Prague přinášet lidské obětiny.