Jak Praha ztratila cennou památku, kterou mnozí nesnášeli. A mohlo být ještě hůř

MAGAZÍN - Magazín autor: Šárka Novotná

Právě před 100 lety byl zničen Mariánský sloup, který na pražském Staroměstském náměstí stál téměř více jak 250 let. O návratu cenné barokní památky, která krátce po vzniku Československa vzbuzovala vlnu emocí, se diskutuje i v 21. století.

Mariánský sloup na staré pohlednici

Mariánský sloup na staré pohlednici,zdroj: Profimedia.cz

Mariánský sloup měl prostě smůlu. Počátek Československa provázely rozjitřené protirakouské a protikatolické nálady a on zosobňoval jak katolickou církev, jež byla s monarchií úzce svázána, tak i potupu národa po bitvě na Bílé hoře. Ke sloupu se totiž vázala mýlka, že byla postaven právě k oslavě vítězství katolíků.

Ve skutečnosti byl téměř čtrnáctimetrový sloup nesoucí pozlacenou sochu Panny Marie na přemoženém drakovi o 30 let mladší. Až na přelomu 40. a 50. let 17. století jej nechal vystavět císař Ferdinand III. Habsburský jako poděkování za obranu Prahy před Švédy v roce 1648. I tak mu byl, a to i některými historiky a státníky, přikládán silný politický význam.

Ostatně jistý omyl se váže i k zániku Mariánského sloupu. Jeho stržení nebylo spontánní akcí rozvášněného davu, byl tu plán.

Ústředním iniciátorem se stal jistý Franta Sauer-Kysela, pražský bohém, obchodník a přítel spisovatele Jaroslava Haška.

Sauer-Kysela měl stržení sloupu připravit s podporou sociálních demokratů a národních socialistů. Krátce před činem navštívil velitele hasičů a přesvědčil jej, že má pro tuto akci svolení. A neděli 3. listopadu si pro tento čin nevybral taky pro nic za nic.

Právě tehdy se totiž na Bílé hoře, byť do výročí bitvy zbývalo ještě pět dnů, konalo velké shromáždění. Když lidé sešli na Staré město, sloup už byl v péči hasičů a lidé jejich počínání začali vehementně povzbuzovat. Objevili se ale i ti, kdo se snažili památku chránit, a začala mela.

Když dorazili četníci, bylo pozdě. Sloup šel k zemi.

Karlův most v ohrožení

Někoho z lidu zároveň při té příležitosti napadlo ještě něco horšího - "sejmout" sochy na Karlově mostě. V ambiciózním vandalském plánu jim naštěstí zabránili vojáci. Zasvé nicméně po vzniku republiky vzaly stovky dalších drobnějších katolických památek v českých zemích.

Den po stržení sloupu se také u jeho trosek objevila cedulka od známé české malířky. Stálo na ní: "Plným jménem protestuji. Zdena Braunerová."

Během 20. století bylo několik pokusů o obnovení sloupu, v 90. letech pak vznikl spolek, který o vztyčení - již připravené - repliky sloupu usiluje. Vznikla petice pro obnovení památky i petice, která s jejím obnovením nesouhlasí. Zatímco zastánci sloup prezentují jako "památku smíření", odpůrci jej stále vidí jako symbol politické potupy a něco, co na Staroměstské náměstí už nepatří.

A ač vystavění loni schválily úřady, proti se postavilo pražské zastupitelstvo i Rada hlavního města Prahy. Bitva o sloup však zřejmě ani století po jeho "zničení" nekončí.

A Franta Sauer-Kysela? Ten se za svůj čin nedočkal žádného postihu, byť se k němu aktivně přihlásil. Před svou smrtí v roce 1947 však prý stržení Mariánského sloupu litoval.

Tagy: Česko Praha domácí Československo katolická církev dějiny a fakta památky a architektura Rakousko-Uhersko

Zdroje: Novinky.cz,Vlastní,marianskysloup.cz