Pirátská strana stojí na zajímavém rozcestí. Principy, na kterých je postavená, se dostávají do středu dění, zraky všech se na ně upírají a musí projít zkouškou, kdy jsou vystaveny nemalé mediální pozornosti. Stejně tak ale musí obstát i v zátěžovém testu, jak politika, společnost a mediální prostředí fungují.

Zkratkovitost, kterou Piráti před volbami do Poslanecké sněmovny zvládli opanovat a která je vynesla na politické výsluní a na pozici třetí nejsilnější strany v dolní komoře, jim v následujícím období může naopak notně zavařit.

Pokud se jim podařilo zvýšit počet voličů ze 132 417 ve sněmovních volbách v roce 2013 na 546 393 v těch letošních, je to především proto, že symbolizovali změnu, alternativu, něco nového, co stojí za zkoušku, a dokázali to veřejnosti správným způsobem naservírovat a využít její únavu a zklamání z ostatních stran.  

Průkopníci nového politického stylu

Nyní záleží na tom, čeho se Piráti stanou symbolem v následujících letech, respektive co budou symbolizovat, až nadejde čas dalších voleb do sněmovny. Z podobného hlasování, jako bylo to nedávné o odvolání místopředsedy strany Jakuba Michálka kvůli jeho postupu kolem stažení pirátské stížnosti na sněmovní volby, se velmi snadno udělá doklad toho, že strana je rozhádaná, neví, co chce, a čelí vnitřnímu rozvratu.

Přitom nejde o nic jiného než o běžnou pirátskou praxi. Problém však je, že Piráti svými postupy, tím, že například mohou vyvolat hlasování členů o odvolání místopředsedy či předsedy, odhalují své vnitřnosti, propukající spory a třeba i dílčí nesoulad. Každý si pak na jejich celostátním fóru může číst jejich vzájemné diskuze a konkrétně ta, která se vedla o odvolání Michálka, byla celkem výživná a mnohé o nich vypovídá.   

Piráti tak mají dvě možnosti: buď své zvyklosti pod tlakem, kterému čelí, zmírní a zkorigují, anebo naplno přijmou to, že jsou v českém prostředí průkopníky nového politického stylu. To ovšem znamená nést i vše nepříjemné, co k tomu patří. Pro představitele Pirátské strany to jistě není žádný med stále dokola vysvětlovat pirátské vnitřní dění a jeho specifika - ať už na sociálních sítích či v médiích.

Pirátský přístup k politice je na mnoha úrovních neobyčejně náročný a představuje velkou zátěž. Nejde jen o vnitrostranickou diskuzi na pirátském internetovém fóru nebo online jednání celostátního fóra a hlasování o různých otázkách typu změny stanoviska, změny bodů programu, revokace rozhodnutí stranického orgánu, nominace či odvolání funkcionáře, vedoucího odboru, předsedy a místopředsedů, ale také o registr lobbistických kontaktů a celou změť vnitřních předpisů. To vše vyžaduje spoustu času a energie.

Maximální snaha o transparentnost, podrobný systém pravidel a předpisů řešící každou situaci a složité rozdělení funkcí, kompetencí a rolí může docela snadno vyústit v nepřehlednou byrokratickou džungli - alespoň při pohledu zvenčí.

Pravidla, kodexy, podmínky, minima

Stačí si jen číst názvy předpisů a jejich zkratky ve sbírce vnitřních předpisů Pirátů: Zásady týmové spolupráce (OŘ-ZaTyS), Komunikační minimum (KoMin), Kodex poslance (KoPo), Pravidla pro členy a příznivce (PCP), Podmínky pro placené úkoly (PPÚ), Pravidla jednání celostátního fóra (AO-PravCF), Pravidla internetového fóra (AO-PravFor), Podmínky použití webu (AO-Web) atd.

Piráti ve skutečnosti nechtějí nic jiného než učinit sofistikovaný systém stranické demokracie usilující o co největší konsensus a otevřenost zároveň i funkčním a efektivním. Proto všechny ty zkratky (FO-VS, FO-Zal, FO-AP, FO-HoRo…) a předpisy.  

To, co víceméně funguje v řádu stovek členů, se ale může povážlivě komplikovat a zadrhávat v tisících, neřkuli desetitisících. Na druhou stranu pirátské nástroje mají celou řadu pozitivních dopadů. Jednak aktivizují členskou základnu a dávají jí pocítit, že je důležitá, má tak možnost se vyjádřit a opravdu o něčem rozhoduje.

Obrana před zblbnutím 

Hlasování členů u Pirátů má také důležitou kontrolní funkci. Může bránit tomu, aby někteří straničtí představitelé tzv. zblbli. Navrhovatel Michálkova odvolání ho na celostátním fóru Pirátů zdůvodňoval i tím, že "určitá míra arogance a špetka intrikánství je nejspíš vcelku užitečná při jednání s lidmi, kteří těmito vlastnostmi oplývají a se kterými se Jakub setkával a bude setkávat na magistrátě, ve sněmovně a jinde, nicméně ve straně bychom si jejich projevy pěstovat neměli".

Odvolání z funkce místopředsedy podle něj nemělo Michálka potopit, ale dát mu jasně najevo, že určité věci nelze představitelům strany tolerovat. Jakub Michálek nakonec návrh na své odvolání ustál - na rozdíl od Iva Vašíčka, jenž byl odvolán z pozice místopředsedy v dubnu kvůli svým výrokům o vystoupení z NATO. Dá se říct, že hlasování o Michálkovi tak bylo z velké části myšleno jako hlasování o tom, zda se chová obecně přijatelně a nesklouzává ke zbytečné aroganci a jednání ve stylu účel světí prostředky.

Napovídá tomu i fakt, že v souvislosti se stažením stížnosti na volby byl podán podnět na odvolání všech členů předsednictva, ale jen u Michálka získal podporu potřebné skupiny členů, aby byl projednán. Vzhledem k výsledku hlasování se ale zdá, že velká většina hlasujících Michálkovy údajně nepřijatelné projevy jako takové nevnímá. Pro jeho odvolání jich bylo jen 18 procent. 

Přesto je důležité, že Piráti tento nástroj mají a mohou s jeho pomocí dát svým funkcionářům najevo, když se od pirátských zásad vzdalují a stávají se z nich papaláši, kterým na řadových členech a hodnotách vlastní strany nesejde.

Pokud se Piráti rozhodnou ze svého dosavadního přístupu neslevit, neukrajovat z transparentnosti ve snaze zvýšit efektivitu rozhodování a nesnížit míru stranické demokracie, budou to mít navenek jistě těžké. Možná se jim však podaří některé své principy fungování prověřit v praxi a pod velkým veřejným tlakem, a to za to stojí. A třeba jimi pak nakazí i některé další strany a hnutí.