Nikdo neříká, že Vánoce jsou ze své podstaty násilné. Jistě, před svátky se koná taková malá kapří genocida, ale do roka rybáři vykrmí další várku, ba i o něco větší. Taky padne pár smrčků a borovic. Ale pořád je to ekologičtější než umělohmotné stromky.

S jistotou pozabíjíme několik milionů mozkových buněk sledováním pohádek, které známe nazpaměť. Rigidní televizní pořady pravda mozek příliš nestimulují, paměť už vůbec ne, ale trochu toho intelektuálního odpočinku si přece dopřát můžeme.

A to, že neustálým pojídáním cukroví a chlebíčků totálně zabíjíme veškerou celoroční práci, kdy jsme shazovali těch pár kil z loňských vánoc, s tím už se nějak smíříme. Aspoň nemusíme řešit nové předsevzetí na další rok.

Skutečná hrozba násilí se skrývá tam, kde by to čekal málokdo - ve vřelé blízkosti rodinných setkání.

Příliš blízká setkání rodinného druhu

Nikdo z vašich blízkých určitě není vyloženě zlý. No, možná strýček si vždycky trochu podezřele pobrukoval pod vousy a některé dny vypadal neklidně. Ale že bychom se ho a ostatních měli bát?

Pánové Tage Rai a Alan Fiske si dali tu práci, že analyzovali všechny druhy násilí - od válek přes mučení až po vraždy. A to napříč historií a kulturami. Výsledek? Násilí nemáme vepsané nevratně ve svých genech, ale je motivováno naší morálkou a sentimentem. A popsali vzorec, podle kterého se násilí řídí.

Za každým násilným činem prý stojí naše morální přesvědčení o tom, že děláme správnou věc. A že na ni máme ze své pozice právo. Takže se připravte na to, že vaše rodiče i prarodiče, kteří byli zvyklí vám velkou část života říkat, co máte dělat, nemají ani vzájemném odloučení pocit, že by měli na svém postoji cokoli měnit.

Jistě, nikdo vás nebude pohlavkovat, nebo fyzicky napadat. Doufejme. Ale násilí má i zákeřnější podobu – jako násilí psychické. A toho si v rodinném kruhu užijete o Vánocích víc než dost.

Obecnější statistiky domácího násilí zmiňují jako nejčastější praktiky vyžadování poslušnosti (povinnost sníst tunu nabízeného cukroví a chlebíčků navzdory plnému žaludku), zesměšňování (připomínání čehokoli z vašeho nemotorného dětství před partnerem), vydírání (přenášení pocitu viny, že kromě Vánoc se přes rok skoro neukážete), žárlivost (srovnávání gastronomických schopností matek a babiček s vaší partnerkou) či výhrůžky zbraněmi (makety světelných mečů v rukou dětí, které si ještě neumí ani zavázat tkaničky).

I samotné setkání širší rodiny působí tak trochu násilně. Setkání s lidmi, které byste nikdy nechtěli mít za kamarády, trávíte planým konverzováním o ničem. A právě tady je schovaný doutnající sud se střelným prachem. Proto zkuste téma uprchlíků a Babiše pro letošek vynechat. Třeba tím někomu v rodině zachráníte život.

Mějte také na mysli poznatek soudních lékařů, že většinu vražd mají na svědomí blízcí. Nejčastěji partneři. Nezapomeňte, že na toho správného dárku jste měli celý rok.

Vánoce životu příliš nepřejí

Jistě, neexistují přehledné statistiky o násilných činech přímo během Vánoc. Nebo možná raději nejsou dostupné. Pravdou ovšem je, že během Štědrého dne zemře nejvíc lidí ze všech dnů v roce, alespoň v Británii a Spojených státech.

Nejčastější příčinou úmrtí bývají srdeční zástavy. Možná, že je způsobil šok z překvapivého dárku, přehršle radosti ze života nebo stres z rodinného setkání. V každém případě se během Vánoc nemusíme bát obvyklých celoročních hrozeb. Teroristé znalí statistik si mohou užít chvíli volna a automobilová doprava se buď v zácpách vůbec nepohne, nebo nejezdí vůbec nikdo. Jenom ti blízcí jsou během svátečního volna pořád nepříjemně blízko vás.