Pozitivní projev premiéra Babiše: Hlavně se radovat a utrácet

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Premiér Andrej Babiš svou novoroční řečí projevil silné i slabé stránky. Jeho političtí soupeři by to měli vzít na vědomí. Přestože se na první poslech mohlo zdát, že šéf hnutí ANO především chválí sám sebe a svou vládu, jádro jeho proslovu bylo jinde. A právě tam se skrývá i zásadní nedostatek Babišova vládnutí.

Andrej Babiš

Andrej Babiš , zdroj: Michal Růžička / MAFRA / Profimedia

Přes všechnu kritiku, které se novoročnímu projevu premiéra Andreje Babiše dostalo, je dobré se zaměřit na to, co v něm skutečně řekl, a nezapomínat, že jde o úspěšného politika, který dnes na českém politickém kolbišti nemá prakticky žádnou vážnou konkurenci. Ať už je to s Babišem jak chce, něco na něm je. Příkladem je i jeho novoroční projev.

Na jeho začátku prohlásil, že si někdy pokládá otázku, zda se dokážeme radovat z toho, jak se nám daří. Zbytek Babišova projevu však nepojednával o tom, zda se tedy radujeme málo a jaké důvody to má, případně jak by se tahle radost měla projevovat, nýbrž měl každého přesvědčit o tom, že se nám skutečně daří a že se nám bude dařit i nadále.

Šlo o skutečnou záplavu optimismu. Na své si tak museli přijít všichni příznivci pozitivního myšlení a závěr z toho plynul jediný: Česká republika je skvělá země, kde žijí skvělí lidé a která má skvělého pana premiéra, který k tomu všemu přispívá. A do budoucna to bude ještě lepší, protože skvělé je úplně všechno - a hlavně to, co pro každého z nás předseda vlády dělá.

Babišův projev, ale nakonec i celé jeho politické působení lze vnímat dvěma způsoby. První by se dal shrnout tak, že šéf hnutí ANO v rámci svých možností a daných podmínek chce plus mínus pracovat na tom, aby se v České republice žilo spíš lépe než hůře. K tomu patří i ono pozitivní myšlení, povzbuzování a motivování občanů a důraz na to, že vše je na dobré cestě, na všem se pracuje a spoustu se toho už udělalo.

Zamlčená skutečnost a Potěmkinův státník

Samozřejmě, že premiér Babiš sleduje své zájmy, to, aby politicky i jinak přežil, aby vítězil a měl dostatek voličů. A možná až příliš často upřednostňuje to, co je pro Česko a zejména některé skupiny jeho obyvatel dobré z krátkodobého, a nikoli dlouhodobého hlediska.

Zároveň patří do určité generace, má nějaký naturel a řadu dalších omezení a není možné, aby se z něj stal někdo jiný, než kým je. Přesto však Babiš vykazuje jistou snahu pro Českou republiku něco dělat. A navzdory tomu, že má spousty "ale", nelze říct, že by tahle snaha vůbec neexistovala a byla zcela vylhaná.

Druhý náhled na novoroční projev Babiše i jeho politické angažmá jako takové je, že to není nic jiného než marketing a Potěmkinova vesnice. A že všechny úspěchy a skutečnosti, na které premiér poukazuje, aby doložil, jak se nám daří, mají i svoji druhou, zamlčovanou stránku, která vůbec tak pozitivní není.

Babiš a jeho tým zkrátka jenom vybírají, co se jim zrovna hodí, a předvádějí pouze tu část skutečnosti, která se jim líbí a vyznívá v jejich prospěch. To ovšem není jen případ premiérova novoročního projevu. Babiš to dělá neustále, a především se tím snaží prezentovat sám sebe a odhalovat jen to ze své osoby, co je pro něj právě výhodné a účelné. A občas si neváhá i něco přimyslet.

Typickou ukázkou uvedeného Babišova rysu je kniha O čem sním, když náhodou spím, která měla za cíl předsedu hnutí ANO vylíčit jako státníka, jenž má ucelenou vizi České republiky a má jasnou představu o tom, kam by naše země měla v následujících letech a desetiletích směřovat. Tenhle svůj obraz se pokouší udržet, a proto přišel i s Národním investičním plánem, který představil loni v prosinci a který rovněž zdůraznil ve svém projevu na Nový rok.

Pozitivní tón a skvělá budoucnost

Tyhle dva pohledy na premiéra Babiše jsou zajímavé v tom, že ani jeden z nich není možné úplně odmítnout. Na každém je trocha pravdy. A pokud se má najít opravdový Babišův vyzyvatel, někdo, kdo ho ve volbách na hlavu porazí, bude muset vyjít z obou a skloubit je.

Za jaký konec to uchopit a jak to udělat, naznačuje už samotný Babišův projev. Na jedné straně je nutné aspoň zčásti zachovat pozitivní tón, ve kterém je vedený, poněvadž má smysl lidem dodávat sebedůvěru a vyzdvihovat to pozitivní, co se podařilo. A přitom se pokusit občany nadchnout pro něco společného, o co budou usilovat.

Na druhé straně je třeba se postavit čelem všemožným výzvám a nebezpečím, které nás čekají, a různým nedostatkům a zátěžím, jež si neseme a které časem mohou způsobit závažné potíže a krize. Neubírat se cestou premiéra Babiše, kdy občanům sice nabízí pozitivní vyhlídky a povzbuzení, které vskutku potřebují, ovšem přísliby, jež jim dává, nejsou pevně usazené v realitě a mnohé nechávají stranou.

Podle Babiše se nemáme čeho bát, čeká nás prý skvělé období. "Jsme Česká republika, země pro budoucnost," prohlašuje. Primárně se ale zabývá budoucností na několik málo let dopředu. Dlouhodobý výhled připomíná pouze jeho Národní investiční plán na příštích 30 let. Ten je však spíše pouhou databází jednotlivých projektů a investic než uskutečnitelným a propracovaným plánem rozvoje naší země.

"Za naší vlády se nikdy nebude opakovat děsivá situace z roku 2009, kdy vláda právě v době ekonomického ochlazení zaškrtila veřejné rozpočty, vzala lidem peníze, a tím ekonomické problémy ještě umocnila a neúměrně prodloužila. Za naší vlády právě stát převezme štafetu ekonomického růstu a bude více investovat do lidí. Schválený rozpočet na letošní rok nadále počítá s růstem důchodů a platů, a tak to bude i budoucnu. Máme výhled na rok 2021 a rozpočet bude jednoznačně prorůstový," uvádí Babiš ve svém novoročním projevu.

Vládní výdaje a vytoužená spotřeba

Takové ujištění může občany uklidnit. Ovšem nevypovídá nic o tom, co se bude dít dál. Vyjadřuje jen ochotu čelit ekonomickému ochlazení dalšími vládními výdaji po období, kdy se už beztak celkem vršily. Jenže řešit donekonečna všechny potíže tímto způsobem nelze.

Z Babišova projevu je zjevné, co je pro něj v nadcházejících letech zásadní, na co se spoléhá a co chce udržet: Spotřebu obyvatel České republiky. Hned na dvou místech ji zmiňuje. Jednak občanům děkuje, že "u nás doma utrácíte peníze a máte důvěru v naši stabilitu". Vyzdvihuje také to, že investice do lidí (tedy to, kolik se přidává důchodcům, učitelům, lékařům, sestrám, policistům, hasičům, vojákům a pracovníkům v sociálních službách) občané vládě vracejí svou spotřebou.

Z toho všeho vyplývá, že nejde o zcela udržitelný model. Dříve či později zřejmě narazí. Je jen otázka, zda v té době bude Andrej Babiš ještě politicky činný, anebo již dávno v politickém důchodu. A zda jej důsledky této politiky stále zastihnou ve funkci premiéra, nebo zda se to bude týkat až některého z jeho nástupců, což je o dost pravděpodobnější.

V každém případě se pořád zdá, že předseda hnutí ANO je dál než jeho političtí soupeři. Protože i když na budoucnost tolik nemyslí, respektive pro ni nedělá, co by mohl, a více se soustředí na horizont příštích voleb, přesto dokáže na část občanů působit jako někdo, o koho se mohou opřít a kdo pro ně cosi dělá a jakési vyhlídky jim nabízí.

Alternativa vůči Babišovi proto musí obsahovat obojí: musí být pozitivní i realistická. Dávat lidem naději, dodávat jim optimismus, a kromě toho vytyčit směr, kterým se půjde. Babiš to sem tam hlavně na papíře či v projevech dělá. Porazí ho ten, kdo v tom bude lepší, důvěryhodnější, a hlavně to bude dělat i ve skutečnosti.

Tagy: Česko domácí česká politika Nový rok hnutí Ano česká vláda Poslanecká sněmovna ČR Parlamentní volby investice státní rozpočet daně reformy hospodářství česká ekonomika mzdy a důchody

Zdroje: Vlastní