O roztříštěnosti sněmovní opozice a potřebě nějaké předvolební koalice pro sněmovní volby se mluví opakovaně. Společná kandidatura čtveřice subjektů ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a hnutí STAN, která se nabízí, by na jedné straně byla logická, proti ní však stojí hned několik velkých "ale", která takové snahy jednak komplikují, a jednak vrhají i nemalý stín na to, nakolik by společná kandidátka těchto uskupení přinesla kýžený efekt.

Pokud by se sečetly preference, které by získaly podle červencového volebního modelu společnosti Median, měly by dohromady krásných 29 procent hlasů. Překonaly by tak hnutí ANO, které by podle průzkumu obdrželo 28,5 procenta. Kdyby to dopadlo takhle, koalice stran by nejenom pohodlně překročila dvacetiprocentní hranici, kterou by potřebovala ke vstupu do sněmovny, volby by dokonce vyhrála.

To vše pouze za předpokladu, že by se procenta partají skutečně k sobě takhle jednoduše přičetla a uvedený megasubjekt by zároveň neodradil nikoho z těch, kdo jsou ochotní volit jednotlivé strany samostatně. S tím úzce souvisí hlavní problém integračních snah, který spočívá v jejich samotné motivaci.

Na první pohled je zjevné, že jsou tažené především volební aritmetikou, kdy vzhledem k vlastnostem našeho volebního systému společná kandidatura stranám přinese více poslaneckých mandátů a poslouží také jako pojistka pro to, aby některé z nich z dolní komory nevypadly proto, že nepřekročí pětiprocentní práh. Dané hlasy by tak propadly, z čehož by ve výsledku nejvíce těžilo nejsilnější hnutí ANO.

Druhým motivem, který na to navazuje, je touha odsunout na druhé místo Babiše a jeho hnutí a dosáhnout toho, aby se podílely na vládě a nemusely další volební období setrvat v opozici. Předseda hnutí STAN Vít Rakušan, který na konci června vyzval demokratické strany a politické síly, aby se před sněmovními volbami spojily a vytvořily předvolební blok, explicitně zdůraznil, že je třeba ukázat, že existuje možnost Babiše ve volbách porazit.

Autenticita, alternativa a nově vzniklý konglomerát

Rakušanova představa je taková, že předvolební blok by občanům nabídl "jasnou alternativu", přitom by ale zůstala zachována "autenticita jednotlivých subjektů" a po volbách by nadále existovaly samostatné strany a poslanecké kluby.

Otázka je, co všechno taková jasná alternativa obnáší. Zda jen možnost vybrat si za premiéra někoho jiného, než je Babiš, a vznik vládní koalice bez hnutí ANO, anebo jednoznačně vyhraněnou programovou alternativu, které při zachování autenticity jednotlivých stran a bez větších programových ústupků nebude snadné dosáhnout.

Náš plán je porazit Babiše ve svobodných demokratických volbách. Proto vyzýváme ostatní strany, které mají stejný názor jako my, abychom vážně přemýšleli o tom, že při zachování autenticity jednotlivých subjektů, vytvoříme předvolební blok,který nabídne občanům jasnou alternativu

— Vít Rakušan (@Vit_Rakusan) June 26, 2019

Přitom šéf Starostů a nezávislých původně hovořil nejen o uvedené čtveřici stran a hnutí, nýbrž také o Pirátech. Ti se ovšem už vyjádřili, že o něčem takovém neuvažují, což je celkem logické, protože při jejich specifičnosti - a nakonec i největší odlišnosti od zbylé čtyřky - by bylo ještě výrazně obtížnější dát předvolební blok dohromady, nemluvě o tom, že čtyři subjekty se spíše domluví než pět.

Pokud pro voliče bude důležitější porazit hnutí ANO a zabránit tomu, aby se Babiš stal znovu premiérem, než program a konkrétní opatření, která by případná volební koalice občanských demokratů, hnutí STAN, TOP 09 a lidovců prosazovala, jejich společná kandidatura může zafungovat a být úspěšná.

A právě v tom spočívá hlavní zádrhel vytvoření předvolebního bloku. Je pravděpodobné, že voličům by to tak úplně jedno nebylo a prožívali by nejen to, s kým by společně kandidovala strana, kterou preferují, ale rovněž to, co všechno by se ocitlo v programu nově vzniklého konglomerátu. Pokud by se tam objevily body typické pro jednotlivé partaje, je možné, že by se na nich zasekli voliči těch ostatních.

Reformovat, reformovat a třikrát reformovat

Některé voliče topky by tak mohly odradit třeba konzervativní akcenty typické pro lidovce a levicovější či středově naladěné příznivce hnutí STAN by pro změnu mohly znejistit pravicové prvky charakteristické pro ODS. Lépe na tom čtveřice stran nemusí být ani v případě, že se rozhodne dát si na vývěsní štít a prezentovat se nejmenším společným jmenovatelem svých programů. Výsledek může být natolik nemastný neslaný, že část voličů vůbec nemusí motivovat přijít k volbám, a část dá raději svůj hlas někomu jinému.

Například občanští demokraté se nyní hlásí k pěti prioritním reformním politikám, prosazují daňovou reformu, důchodovou reformu, reformu státu, reformu vzdělávání a politiku životního prostředí. Své cíle ODS popsala na webu: "Reformy pro malý, levný, chytrý a přívětivý stát. Reformy pro jednodušší a nižší daně. Reformy pro důchody dnešních čtyřicátníků a mladších, protože bez reformy jejich důchody prostě nebudou."

Stanou se v případě vytvoření předvolební koalice její součástí i avizované reformy v podobě, která by se zamlouvala ODS? Pokud chce být Fialova partaj stranou reformy, bude rovněž nově vzniklý blok blokem reformy? Přijmou je za své také lidovci, hnutí STAN a TOP 09? A hlavně: neodradí voliče jednotlivých subjektů? Nebo se jich ODS bude muset vzdát či je aspoň přizpůsobit ostatním stranám? A co na to její příznivci?

Čtyřkoalice, trojkoalice, či dvojkoalice?

Nejlepší by bylo, kdyby kandidatura uvedené čtveřice subjektů, jestli se k ní vůbec někdy dokodrcají, byla tažená souhrnem opatření, která považují za klíčová pro rozvoj České republiky a život v ní. Musely by to být věci, na kterých se shodnou, mají je všechny společné, jsou důležité i pro jejich voliče a nejsou jen dávno vyprázdněnými slogany či průsečíkem, který nepřitahuje, ani neodpuzuje. Existuje však něco takového?

Přestože se úvahy o předvolebním bloku vyskytují již teď, sněmovní volby, pokud se budou konat v řádném termínu, jsou ještě stále relativně daleko a uvedené partaje mají celkem dost času o společné kandidátce jednat a pokusit se na ní shodnout.

Dát dohromady hned čtyři uskupení je nesnadný úkol. Vyjednávání a koordinace volebního projektu by bylo přetěžké a ve výsledku může stranám i uškodit, pokud se na něm začnou domlouvat (nebo se na něm dokonce domluví) a už to bude vypadat, že je ruka v rukávě, ale nakonec z něj ta či ona partaj vycouvá, a tím celý předvolební blok poškodí.

Ostatní znejistí, budou dělat chyby a velkolepý plán porazit Babiše se může začít drolit a topit ve zmatcích. Takže kdoví, co pak ze čtyřkoalice zbude, a volební výsledek může zůstat výrazně za očekáváními, a také za tím, co této formaci v jisté fázi předpovídaly předvolební průzkumy. Zkrátka nic, co bychom už nezažili. Namístě je proto opatrnost, i když porážka Babiše může působit tak lákavě.