Poslední křesťané na Blízkém východě: 'Podvedení' Koptové v novém Egyptě

MAGAZÍN - Magazín autor: František Kalenda

Když Egypt v rámci Arabského jara zažíval protesty proti dlouhé diktatuře Husního Mubaraka, neúčastnili se jich pouze muslimové, ale také mnozí křesťané. Jakmile se však k moci dostalo Muslimské bratrstvo, křesťanské nadšení pro revoluci vyprchalo – a nahradila ji podpora sekulárního generála Sísího, nynějšího vůdce Egypta. Polepšili si s novým režim?

Koptský pohřeb. Ilustrační snímek

Koptský pohřeb. Ilustrační snímek , zdroj: Profimedia.cz

Egyptští křesťané neboli Koptové jsou se svými 10 až 15 miliony věřících zdaleka největší křesťanskou komunitou na Blízkém východě – a s jen trochou nadsázky by se dalo říct, že po řádění islámských ozbrojenců v Sýrii a Iráku prakticky jedinou významnou komunitou, která v oblasti zůstala.

Také oni se museli ve své dvoutisícileté historii potýkat s útlakem, ať už to bylo po dobytí Egypta Araby v 7. století nebo během vln perzekuce za vlád mamlúckých sultánů a osmanských místodržících.

Pronásledování se nevyhnuli ani ve 20. století po Násirově revoluci 1952, především v něm vynikl prezident Anvar Sádát známý na Západě především mírovou smlouvou uzavřenou s Izraelem – Sádát poprvé vpustil radikální islamisty do politického procesu v zemi, čímž tradičně sekulární Kopty popudil a vyděsil, a v roce 1982 dokonce vypověděl koptského pravoslavného papeže Šenudu III. ze země.

Sádátova éra značila do té doby nevídané napětí mezi muslimy a křesťany včetně fyzických napadání menšiny.

Mnoha Koptům se zdálo, že tato éra se vrátila po zvolení Muhammada Mursího z Muslimského bratrstva po revoluci z roku 2011.

Zatímco Mubarak tvrdě potlačoval veřejné protikřesťanské projevy a stavěl se do role jejich ochránce, v období Mursího vlády média zaplavily otevřené útoky na křesťany. Jeho Muslimské bratrstvo bylo navíc zodpovědné za řadu přímo fyzických útoků včetně vypalování kostelů: v červnu 2013 se stala terčem samotná koptská katedrála v Káhiře, kde zahynuli dva lidé.

Křesťanská komunita v čele s papežem Tavadrosem II. měla oprávněný pocit, že Mursí nejenže nedělá nic pro vyšetření zločinů spáchaných na jejich souvěrcích, ale naopak jako představitel jedné z radikálních muslimských organizací nese zodpovědnost za prudké zhoršení vztahů s většinovou populací.

Nikoho tedy nepřekvapilo, že se Koptové účastnili druhé vlny protestů, jež vynesly k moci generála Abdala Fattáha Sísího.

Papež Tavadros se od počátku objevoval po Sísího boku, v projevech ho označil za hrdinu a otevřeně podpořil jím navržené referendum o změně ústavy. Koptská média zase podporovala Sísího kandidaturu do prezidentského úřadu. Koptové svůj osud zkrátka pevně spojili s novým režimem.

Na první pohled by se mohlo zdát, že to byla dobrá volba. Sísí na veřejnosti mluví o nutnosti překonání sektářských rozdílů a prezentuje se jako umírněný sekulární vládce.

Tvrdými opatřeními včetně hromadných trestů smrti a nasazení armády pracuje na rozprášení Muslimského bratrstva po celé zemi a podobně jako Mubarak se pasuje do role ochránce křesťanů, což dokázal bombardováním Libye po únosu a popravě 21 koptských pracovníků Islámským státem.

Dokonce jako první egyptský prezident na začátku letošního roku navštívil koptský kostel, aby oslavil pravoslavné Vánoce a vyslal zprávu, že spory mezi křesťany a muslimy v Egyptě skončily.

To ovšem není pravda. Incidenty dokazují, že egyptští křesťané nejsou v Sísího Egyptě v o nic větším bezpečí než předtím. Koptská komunita je obětí cíleného teroru radikálních islamistů ze skupin jako Ansar Bajt al-Makdis, kteří z únosů, zastrašování a vražd vytvořili komplexní strategii vyhnání křesťanů ze Sinaje – a ostatně se k tomu sami hlásí v letácích šířených mezi křesťany v dubnu letošního roku.

Na mnoha místech už se to povedlo: města jako Šajch Zuvajd a Rafáh většina Koptů opustila, takže se z nich stala města duchů.

Koptové se musí obávat i mimo Sinaj, jak dokazuje 40 vypálených kostelů napříč Egyptem ve vlně násilí těsně po svržení Mursího a časté davové útoky s kameny a zápalnými lahvemi ve smíšených komunitách.

Násilné protesty vyvolala třeba i stavba navrhovaného kostela "21 mučedníků" na památku křesťanů zavražděných Islámským státem v Libyi, které Koptská pravoslavná církev svatořečila.

Zatímco aliance se Sísím a podpora rozprášení Muslimského bratrstva z křesťanů učinila ještě viditelnější cíl muslimských extrémistů, sám mocný egyptský vládce dělá povážlivě málo pro jejich ochranu.

Kritici hovoří o tom, že se ve skutečnosti Mursímu v jednom ohledu podobá - navenek slibuje podporu a spravedlnost, v reálné politice však nepodniká opravdu zásadní kroky. Policejní složky zpravidla nezasahují, přestože se samy stávají častým terčem útoků, a Sísího sliby o obnovení kostelů vypálených po jeho nástupu se ukázaly jako nepravdivé. Většinu z nich se daří opravit jen díky darům přímo z komunity.

Generál nakonec neudělal nic ani pro změnu zákonů proti urážce náboženství, jež se tak hojně začaly využívat v období prezidenta Mursího. Na jejich základě byla loni například odsouzena do vězení na šest měsíců třiadvacetiletá učitelka Demiana Emad. Její urážka islámu spočívala pouze v tom, že se podle zadání předmětu pokusila o srovnávací analýzu různých náboženství od antiky po moderní dobu.

Ještě hůř dopadl egyptský novinář a konvertita ke křesťanství odsouzení na pět let za to, že přinesl zprávu o muslimsko-křesťanských střetech a dopustil se tak údajně podněcování sektářského násilí.

A tak by se dalo pokračovat až do velmi nedávné doby: v květnu letošního roku bylo osmnáct členů pěti koptských rodin násilně vystěhováno poté, co jeden z nich umístil na svůj facebookový profil karikaturu proroka Mohameda.

Situace koptských křesťanů se tak ani za nového režimu výrazně nelepší a komunita nadále čelí diskriminaci a zastrašování, které už teď vede řadu Koptů k útěku do zahraničí. A pokud se to brzy nezmění, může se stát, že se do evropské uprchlické krize dříve či později přidá další, tentokrát egyptský element.

Tagy: zahraničí Egypt lidská práva víra a náboženství křesťané na Blízkém východě

Zdroje: Vlastní