Politiky pronásleduje tajemný mýtus o zelí

MAGAZÍN - Magazín autor: Hana Dubnová

Věděli jste, že Otčenáš má 60 slov, desatero přikázání 40 slov, americká Deklarace o nezávislosti 300 a předpis Evropské unie o prodeji zelí čítá 26 911 slov? Pokud ne, máte bod. 

Jak byste definovali zelí? Stačilo by vám k tomu 26 911 slov? (ilustrační snímek)

Jak byste definovali zelí? Stačilo by vám k tomu 26 911 slov? (ilustrační snímek),zdroj: ThinkStock

První dvě tvrzení jsou správná, zbylá dvě vznikla časem jako mýtus opakovaný tak často, že si začal žít svým životem. Ponechme ale stranou slova o deklaraci, která vznikla jen prostými špatnými počtářskými schopnostmi prvního autora výroku.  

S blížícím se britským referendem o vystoupení z Evropské unie se srovnání objevuje na sociálních médiích téměř tak často jako spekulace o tom, zda je Justin Bieber homosexuál, či nikoli. Fáma o zelí sahá do první poloviny 40. let minulého století a za ta desetiletí se tento počet slov objevil v souvislosti s různými předpisy.

Vždy se hodí jako příklad zbytečné byrokracie a nepřiměřeného vlivu na život běžného člověka. Proto se není co divit, že ho nyní vytáhli odpůrci setrvání Británie v unii. Aniž by si tvrzení ověřili, přebírají tato slova politici a dokonce i ekonomové.

Naposledy o 26 911 slovech unijního předpisu psal na twitteru britský ekonom a ředitel Institutu Adama Smithe Eamonn Butler.

Konkrétní tvrzení o unijním zelí se poprvé objevilo v dopise čtenáře zveřejněném v roce 2000 v britském deníku Leicester Mercury. Předloni jej vytáhla místní pobočka britské euroskeptické strany UKIP.

Byly jednou jedny předpisy o ceně semen zelí

Můžeme být přehnanou byrokratizací Evropské unie znechuceni, jak chceme, ale zrod mýtu nemá s Evropou nic společného. Vše začalo ve Spojených státech.

Podle profesora politických věd na Univerzitě v Kalifornii Barryho O’Neilla vydala americká vláda v roce 1943 výnos o kontrole cen semen zelí, aby zabránila spekulantům částku přehnaně navyšovat. Byl 2600 slov dlouhý, říká politolog, který původ mýtu o zelí zkoumal.

Většina je pouhý popis toho, co zelí vlastně je, protože nadřízení autorům nakázali, že musí vše přesně definovat. Byla to právě byrokratická slovní spoušť definující běžnou zeleninu, co upoutala pozornost konzervativních čtenářů.

Hra s násobky a "pečlivým výzkumem"

V určitém okamžiku se téma počtu slov zelného předpisu opět vynořilo. Jenže to už nešlo o semena, ale o zelí samotné a navíc počet slov nějak vzrostl na desetinásobek.

Mezi veřejností je v roce 1951 rozšířil prezident chicagské společnosti prodávající sterilovanou zeleninu, když tvrzení rozeslal prodejcům potravin po celých Spojených státech.

V u chvíli už byla fáma o 25 tisících slovech tak silná, že se v tomtéž roce dokonce jako otázka objevila v několika diváckých a čtenářských soutěžích. Jak už to tak bývá, někdo si někde něco přidal a vzniklo finální číslo 26 911. A už se vedle něj podle O’Niella najednou objevilo, že jde o "pečlivý výzkum". Co by kdo chtěl zkoumat na nějakém předpisu, asi nikoho nezarazilo.

Chvíli si fáma žila vlastním životem v ústraní, až ji v roce 1984 jako "fakt" vytáhli náměstek amerického ministra zahraničí a dokonce i americký prezident Ronald Reagan. V polovině 90. let se jí pro změnu oháněl americký senátor Orrin Hatch.

"Tvrzení o tom, že existuje nějaké takové kontrolní nařízení, přichází vždy znovu a znovu ve chvílích, kdy se lidé začínají obávat vládních regulací," říká O’Neill.

Zelí, vejce, karamel... Tvrzení se hodí na vše

Přes Atlantik se do Evropy, kde je tvrzení citované mnohem častěji (zvlášť v posledních letech), podle O’Neilla dostalo ještě ve 40. letech, kdy britský poslanec William Telling prohlásil, že zpráva o využití britských vajec má 29 tisíc slov.

Postupně se ale číslo opět ustálilo na "svých" 26 911 slovech a dá se aplikovat prakticky na cokoli, politici ho už použili mimo jiné v souvislosti s květákem i karamelem. Vymýšlení předpisů s tímto rozsahem textu je už téměř sport: je jedno, o jaké nařízení jde a která vláda ho vydala, vždy se najde produkt, na který lze aplikovat.

I když pravda, nejraději ho stále mají Britové. Například před deseti lety číslo ve Sněmovně lordů citoval Ramsbotham Kensington – zvolil si "Evropskou směrnici o vývozu kachních vajec".

Složitá byrokracie, o zelí ale ani slovo

A jak to tedy je? Ve skutečnosti nejsou evropské směrnice o zelí tak dlouhé…

Nařízení Evropské komise číslo 634 z roku 2006 byly velikosti a označení zelí věnovány necelé dva tisíce slov. Platilo ale jen tři roky, protože bylo v roce 2009 společně s dalšími předpisy týkajícími se prodeje ovoce a zeleniny zrušeno. Představitelé Evropské unie uznali, že pravidla o tom, jak má třeba vypadat správná okurka, jsou zbytečná a "tak trochu hloupá".

Ne, že by unie neměla pravidla týkající se prodeje zemědělských produktů, mají ale všehovšudy 263 slov (v anglické verzi). Předpisy o pěstování zemědělských produktů jsou poněkud delší – jsou dlouhá krásných 32 tisíc slov. O zelí ale není ani jedno.

Jen tak pro zajímavost: Mýtus o zelí sice slouží Britům jako argument pro rozloučení se s EU, na své interní předpisy ale zapomínají. Pasáž o produkci zelí v britské "farmářské bibli" stanovující přísné zemědělské standardy čítá 23 510 slov.

To je přesně o 23 510 víc než nařízení Evropské unie. 

Tagy: Velká Británie zahraničí Evropská unie Spojené státy zajímavosti a kuriozity evropské zemědělství evropská ekonomika evropská politika Brexit

Zdroje: BBC