Nejprve přišlo na řadu Řecko, teď se bude muset Německo postarat o obdobně zadluženou Itálii. Její státní dluh i přes snahy premiéra Mattea Renziho přesahuje 130 procent hrubého domácího produktu.

I když je italská ekonomika osmá největší na světě, její bankovní systém se hroutí. Což rozhodně není dobrá zpráva pro Německo, které má Itálii jako významný cíl svého exportu a navíc významného dlužníka.

"Německo je zoufalé. Chce si zachovat svou životní úroveň. To ale může jen pomocí vývozu a Deutsche Bank čelí italskému dluhu," řekl v rozhovoru pro Business Insider ekonom a zakladatel společnosti Geopolitical Futures George Friedman.

Podle něj má Itálie v současné době zhruba 17 procent všech dluhů zařazených do kolonky "špatné". To je jen předstupeň toho, aby se ukázalo, že jsou nesplatitelné.

"Zachrání je Němci? Nakonec budou muset. Mohou? Sedmnáct procent z italského bankovního systému je docela dost peněz," podotýká Friedman. Zvlášť v porovnání s jinými evropskými zeměmi – eurozóna má průměr 6,8 procenta a Německo jen 2,3 procenta.

Dluhy Itálie potopí Německo

Friedman věří, že problémy Itálie stáhnout Německo s sebou. To je totiž natolik závislé na vývozu, že potřebuje mít svá stálá odbytiště a zisky z nich.

Německá ekonomika se sice zlepšuje, ale místní podnikatelé jsou už poslední roky ostražití a neženou se do větších investic. Pokud se ale německá ekonomická lokomotiva zastaví, může to být problém pro celou Evropu.

Německo totiž během posledních deseti patnácti letech zlikvidovala konkurenci v ostatních zemích eurozóny a stalo se exportní velmocí. Loni zaznamenalo nejvyšší přebytek od svého sjednocení. Přebytek obchodní bilance (tedy více vývozu než dovozu) má dokonce vyšší než Čína, která za to je kritizovaná.

Německý vývoz decimuje ekonomiku eurozóny

Německá politika zaměřená na vývoz vytváří napříč eurozónou nárůst nerovnováhy. Po vstupu do eurozóny se zemi totiž podařilo dobýt trhy v ekonomicky nebezpečných zemích, takzvaných "prasátkách" PIIGS (Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko a Španělsko).

Jenže za výrobky a služby je potřeba něčím platit, a když je ekonomika v krizi, směřuje to k dluhům a dluhovému kolotoči. Podle analytika společnosti TRIM Broker Jána Beňáka tak vzniká jednoduchý koloběh: Německo vyrobí automobil, který koupí Španělsko. Španělsko na něj ale nemá peníze, proto si na něj půjčí. Německo vývozem vozu získalo peníze, a může tak Španělsku dát úvěr.

Časová osa v příkladu není důležitá. Hlavní myšlenka je jasná – exportovat může jen jeden, druhý musí kupovat. Vyvážet nemohou všichni a tuto výsadu si už pro sebe vyhradilo Německo. Zbylé země eurozóny sice mohou také exportovat, nicméně zbývají na ně spíš chudé země, které mají problém samy se sebou.

Trhy začínají vysychat, chybí odbytiště

Jenže ekonomiky sousedních států nelze vysávat donekonečna. Podle Friedmana se trhy, na něž Německo exportuje, pomalu zmenšují. "Německo je závislé na vývozu. A jeho trhy začínají vysychat," říká.

Stačí trochu logiky a dojdeme k tomu, že pokud Německo nebude mít peníze za export, nebude mít z čeho půjčovat jiným státům. A ty nebudou mít peníze na to, aby si koupily jeho zboží… Samy ale naplno exportovat nebudou moci, Německo by totiž svou produkci muselo dobrovolně omezit a tím zvýšit nezaměstnanost svých obyvatel.

"Itálie je obrovský bankovní systém, zasahuje do všeho. Nejsou to ale PIIGS, kterých bychom se měli obávat. Německo ještě nezačalo upadat. Jeho trhy ale vysychají a až začne upadat, a že začne, propukne ta hlavní panika. Německo je novým PIIGS," varuje Friedman s tím, že Německo bude muset Itálii podržet, aby samo přežilo.