Britský odpor vůči všemu, co vznikne v Bruselu, je pověstný. Poddaní královny Alžběty jsou alergičtí na byrokracii, která je soustředěna v evropské čtvrti belgické metropole, drží se zásady "čím víc předpisů, tím víc Evropy" a zabírá každou píď neregulované půdy.

Nevládní skupina Business for Britain si dala práci s tím, aby výkon unijní fabriky na regulace změřila. Spočítala, že jen v oblasti obchodu Evropská komise od roku 2010 zplodila 3580 regulací, které obsahují přes 13 milionů slov (v angličtině). Pokud by je některý z Evropanů chtěl všechny přečíst, zabralo by mu to 92 dnů (při rychlostí 300 slov za minutu).

Před chystaným referendem o setrvání, nebo odchodu ostrovní monarchie z Evropské unie se však unijní normovači mají na pozoru a s regulacemi šetří. Nechtějí dávat munici britským odpůrcům členství v  unii, kteří hlásají, že to, "co přichází z Bruselu, přichází od ďábla". Proto raději zastrčili zpátky do šuplíku normu, která zavádí úsporné toustovače, rychlovarné konvice a reguluje některé další domácí spotřebiče.

Europárky a eurotoasty

Znáte britský sitcom Jistě, pane ministře? V jednom z dílů ministr pro administrativní záležitosti Jim Hacker před bruselskými byrokraty srdnatě hájítradiční britský párek, nechutnou všehochuť emulgovaných vnitřností s vysokým obsahem tuku. (Samotnému Hackerovi se po něm dělá nevolno.)

Hackerův tým rozšíří fámu, že bruselští regulovčíci se chystají normovat uzeniny s cílem vytvořit "europárek". Tím by ale ostrované přišli o svůj britský párek, který by se do bruselských šablon nevešel.

Mezi ostrovany vyvolá tato zpráva pozdvižení. Vše nicméně vyřeší patriot Hacker. Rejdy bruselských byrokratů překazí a britský párek zachrání. V očích Britů dosáhne skvělé pověsti a je po zásluze odměněn: královna ho jmenuje premiérem a hrdina se stěhuje do Downing Street číslo 10.

Teď se do role Jima Hackera vtělil britský europoslanec David Coburn. Politik, který v Evropském parlamentu zastupuje stranu UKIP (United Kingdom Independence Party - Strana za nezávislost Spojeného království), vytáhl do boje za křupavé a propečené toasty. Jenže vyšlo najevo, že to je populista a popleta srovnatelný se seriálovou postavou Jima Hackera.

Coburn před několika dny tweetoval, že regulace Evropské komise oslabily jeho nový toaster natolik, že nedokáže dokřupava propéct toust. "Musel jsem ho čtyřikrát zapnout, než upekl jeden plátek," postěžoval si poslanec a upozornil: "Můj starý anglický toustovač, to byl jaderný reaktor. Tohle je větrný mlýnek."

Tím ale poslanec neskončil. Aby nebylo pochyb, kam míří, vysvětlil: "Rád bych dal moc zpátky Westminsteru (sídlo britského parlamentu), abychom zase měli pořádné tousty." A k tomu britské voliče varoval: "Když v červnu nebudete hlasovat pro brexit, tak vám nezbude, než opékat toasty na ohni."

Kolem Britů po špičkách

Výpad poslance Coburna odstartoval sérii článků ve všech britských denících – od tabloidu Daily Express, přes levicový Guardian až po konzervativní Financial Times. Když se ale britští novináři začali zajímat, jak Brusel reguluje toastovače, zjistili, že neexistuje žádná unijní norma, která příkon tohoto typu spotřebiče omezuje.

Evropská komise ji ale podle svého legislativního plánu měla projednat už koncem loňského roku. Toustovače vedle rychlovarných konvic a vysoušečů vlasů zařadila do skupiny spotřebičů, na které chtěla uplatnit ekodesign – souhrn požadavků, jejichž cílem je snížit energetickou náročnost a zvýšit účinnost. Už dříve komise podřídila ekodesignu zdroje světla, vysavače, kotle, čerpadla, elektromotory a ventilátory.  

Toustovače a další spotřebiče však komise dala k ledu. Když se novináři ptali na důvod, dostali vyhýbavé odpovědí typu "musí se to ještě dopracovat". Jeden z vysokých úředníků komise však bruselskému zpravodaji deníku Guardian potvrdil domněnku, že odklad souvisí s chystaným referendem v Británii. "Ano. Brexit je tady zmiňován pořád, to si určitě umíte představit," řekl zástupce komise.

Obdobně odpověděla Sylvia Feindtová, ředitelka společnosti Digital Europe, která v Bruselu zastupuje Apple, Google a Microsoft. "Je zřejmé, že to má širší politické souvislosti, je za tím referendum v Británii… Ekodesignové regulace vyvolávají v Británii vždy negativní reakce, je to citlivá věc," řekla Feindtová.

Euroskeptik Coburn každopádně vyšel z toustovací story jako trouba. Svědčí o tom jízlivé reakce na twitteru. Například: "Přečti si návod, když s tím (toustovačem) neumíš zacházet."

Zákaz matkou pokroku

Evropská unie se zavázala snížit emise o 40 procent do roku 2030 (ve srovnání s rokem 1990). K tomu jí mají pomoci ekodesignové normy, které omezují příkon spotřebičů a předepisují jejich minimální účinnost.

Unijní normovači tyto předpisy hájí argumentem, že vyloučí energeticky náročné spotřebiče, což povede k inovacím, které zvýší jejich účinnost. Jsou však tyto regulace nezbytné?

Evropská komise například zavedla normu předepisující minimální účinnosti světelných zdrojů. Tím fakticky zakázala klasické Edisonovy žárovky. Vyvolala tím snad boom v osvětlovací technice?

Kdepak. LED lampy vyvinuli Japonci – bez unijních regulací. Ostatně, ani Edisonovým žárovkám nedláždily cestu k úspěchu zákazy obloukových nebo plynových lamp. Kdo by je taky zakázal – unijní normovači v jejich éře o světě ještě nic nevěděli.

Heslo "zákaz matkou pokroku" zkrátka neplatí. K účinnějším a přírodě šetrnějším spotřebičům se lze dopracovat i bez zákazů - tak, že zákazník dostane informace o jejich základních parametrech. Až na výjimky si pak koupí ten, který je úspornější. A pro většinu výrobců se stane věcí prestiže nabízet "zelenější" výrobky.

Snad to jednou pochopí také v Bruselu.