S blížícími se volbami nabývá snaha politiků získat hlasy voličů podobu na pomezí kýče a absurdity. Letos je úroda "politického bizáru" zvlášť bohatá, a to nás čeká ještě několik měsíců, než voliči v říjnu vhodí své hlasovací lístky do volebních uren. Reklamnímu útoku politiků nelze uniknout. Zvlášť silně jsou mu vystaveni uživatelé sociálních sítí, ale nevyhnou se mu ani konzumenti klasického tisku. 

Na Facebooku se tak stala hitem fotografie poslankyně Jany Černochové v zelených plesových šatech, ke kterým jako doplněk zvolila výrazný samopal černé barvy. U známé zastánkyně zbraní a členky sněmovního výboru pro obranu a výboru pro bezpečnost bambitka tohoto kalibru nepřekvapí. Nepřekvapilo by ani, kdyby pózovala u kulometu a na volební mítink přijela v tanku.  

Letos v dubnu tak deník Blesk vyzval Černochovou a ministra vnitra Milana Chovance jako politika a političku, které spojuje láska ke zbraním a v ústavě chtějí zakotvit právo na jejich držení, na "střelecký souboj". Série fotografií, která dvojici zachycuje, jak si podává ruce před terči, jež vystavili palbě, se zásobníky nebo v ruce trička s nápisem "Mně na kvér nesahej!", je vskutku impozantní. Nechybí ani video ze střelby a podrobná reportáž, jak souboj probíhal.

Oba mají zjevně focení se zbraněmi rádi a nemají problém se s nějakým tím kvérem objektivu fotografa vystavit. Snímek načechrané a do prostoru se rozlézající róby v kombinaci se střelnou zbraní má však podobnou logiku jako vzít si k lyžařské kombinéze sandály. Jediným jeho smyslem může být přitáhnout pozornost, což se ostatně povedlo.

Sociální demokraté versus novozélandští ragbisté 

Střelné zbraně jsou letos vůbec v oblibě. Jejich pokušení neodolala ani ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová. Se zbraní v ruce se před časem nechala vyfotit na dětském dnu. Fotografii, na které obklopená policisty míří do objektivu fotografa, si ministryně dala jako profilovou na svůj facebookový účet. Asi aby se pochlubila, a protože zbraně jsou teď zkrátka v kurzu.

Ministryně Šlechtová míří zbraní do objektivu, což se prý nedělá | zdroj: Facebook

Sociální demokracie do předvolebního bizáru vnesla hromadný maorský tanec haka označovaný jako bojový. Bohužel grafika, na které ho představitelé ČSSD předvádí, byla vytvořená z fotografie, jejíhož autora se nikdo na nic neptal.

Nejenom, že sociální demokraté předvádí tanečky, ale ještě to dělají způsobem, kterým si koledují o to, aby je novozélandští ragbisté, kteří byli zachyceni na původním snímku, vyzvali na souboj, což si při pohledu na jejich zuřivé výrazy na originálu fotografie nemůže přát ani známý propagátor zbraní a drsňák Milan Chovanec.  

Mentor Robejšek novým Žáčkem 

Poněkud jemnější metodu, jak zaujmout voliče zvolili Realisté pod vedením proslulého mentora Petra Robejška. Nedávno absolvovali svoji "první open-air akci" neboli "setkání pod otevřeným nebem". Robejšek tak pochodem z Hradčanského náměstí na Střelecký ostrov v teniskách a v bílém tričku s modrou hvězdou odstartoval kampaň za změnu stylu, na jejímž konci se prý dostane do parlamentu "realistická politika".

Změnu stylu vysvětlil mentor Realistů (už ta funkce zavání absurditou) takto: "Dá se říci, že jsem se s kravatou narodil. Víte, že ji nosím vždy. Patří ke mně stejně jako moje kostěné brýle a naleštěné boty. Udělal jsem ale v rámci naší kampaně symbolickou změnu stylu. Proč?" zeptal se mentor Realistů a vzápětí si odpověděl.

"Protože byla nutná. Protože u nás stávající politici v kravatách a špičatých polobotkách nedělají svému řemeslu čest. Nechci jim být podobný. Dnes tedy demonstruji změnu stylu a kravatu symbolicky odložím. Jde o pokračování naší kampaně. Změna stylu nespočívá samozřejmě v těch tričkách. Je to metafora, která má zobrazit, že naše strana pracuje podle zcela jiné politické metody."

Ta metoda je vskutku jiná, stačí si přečíst znění několika inzerátů, kterými se Realisté nyní prezentují v denním tisku.

Pod titulkem "Pro mámu" se tak dočteme: "Máma je žena, na kterou jsme mysleli především. Jsou to naše mámy, naše ženy i naše dcery, na kterých stojí budoucnost," a podobným pseudobásnickým a slaboduchým stylem, snad s odkazem na básníka Jiřího Žáčka, mentor Robejšek pokračuje. Inzerát "Pro tátu" začínající slovy: "Táta je muž, který chce pro svoji rodinu to nejlepší," a "Pro děti" se začátkem "Děti jsou holky a kluci," se nesou ve stejném dětinsko-patetickém duchu.

Počínání Petra Robejška působí směšně, ať už chodí v teniskách, sundává si kravatu anebo básní o tátovi a mámě. Kampaň jeho strany v sobě snoubí nepovedený vtip, kýč a politickou satiru. Představitelé Realistů také natáčí velké množství videí, na kterých vypadají jako karikatury sebe sama. Politici a političky se v nich sice snaží vystupovat s nadhledem, ale místo toho působí nuceně a až přehnaně vážně.

Na zadek sahající gynekolog 

Žánr politického bizáru si před blížícími se volbami přijde na své. V módě letos patrně budou fotografie se zbraněmi, ale těšit se můžeme rovněž na řadu nepovedených a trapných pokusů o vtip. Příkladem jsou kandidáti a kandidátky pražské ODS, kteří se nechali vyfotit zezadu v dresech s čísly podle místa, ze kterého do sněmovny kandidují.

Fotka, na které nevidíme jejich tváře, nýbrž pozadí, ovšem nabyla ještě další rozměr tím, že poslanec, někdejší primátor Prahy, a především gynekolog Bohuslav Svoboda na fotografii jednou rukou sahá na zadek šéfce kontrolního výboru pražského magistrátu Jaroslavě Janderové a druhou dokonce vložil na hýždě Václava Klause ml. Těžko říct, zda to byl marketingový tah, jak přitáhnout pozornost, či Svobodova iniciativa.

Modří se toho nebojí | zdroj: Facebook

Politické strany a jejich osobnosti se snaží zaujmout a strhnout na sebe pozornost voličů a příliš se netrápí tím, co přesně dělají. Cení se provokace, překvapení a zkratka. Taková strategie ale nemusí být vůbec účinná. Volič je sice zaznamená, ale kontext může být naopak negativní. Dokonce se zdá, že politici, kteří mluví o racionalitě a selském rozumu, zaplevelují svět fotografiemi, které moc velký smysl nedávají. 

Sklouzávají k jakémusi polobulvárnímu stylu v omylu, že když si "sáhnou na zadek" anebo se nechají zachytit v nějaké atypické póze, volič to ocení, zasměje se, v duchu je poplácá po zádech, jací jsou to kabrňáci a řekne si: Je fajn, že to nejsou žádní suchaři a i ta Černochová v "plesovkách" se samopalem v ruce má přece šťávu.

Ve skutečnosti to však nic neznamená. Politika sice není zcela racionální disciplína, ale polobulvární prezentací v ní vyhrát nelze.

Dokonce ani Andrej Babiš nezískává hlasy díky tomu, že čůrá před objektivem fotoaparátu. Jeho taktika je jiná. V jejím jádru je svého druhu politické sdělení. To by si všichni pánové v teniskách, tričku a s "nenechavými ručkami" měli uvědomit. Bulvár volby nevyhrává. Nakonec je to vždycky politické sdělení, byť někdy musí být zabalené do poněkud heslovité podoby.