V čem byl problém s Žáčkovou básničkou: Rozhovor se sociologem Martinem Fafejtou

ROZHOVOR - Magazín autor: Tomáš Chalupa

Kolem básničky Jiřího Žáčka ve slabikáři pro děti  se rozhořela nebývale intenzivní a ostrá debata. Báseň má mnoho zastánců, ale i kritiků. Zeptali jsme se proto specialisty na gender a feminismus, sociologa Martina Fafejty z Univerzity Palackého, v čem je podle něj Žáčkova báseň problematická.

Sociolog Martin Fafejta

Sociolog Martin Fafejta,zdroj: Profimedia.cz

K čemu jsou holky na světě?

Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.

Aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku.
Proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku.

Maminka, Jiří Źáček

Jak tu básničku hodnotíte vy, je na ní něco, co vám vadí?

Na úvod je potřeba říct, že problém není jedna básnička, ale dvě. V tom slabikáři je básnička K čemu jsou holky na světě a na druhé straně hned vedle je báseň Páni kluci.

Já bych nedával vinu Jiřímu Žáčkovi. Každý autor má právo psát, že holky jsou maminky a kluci vynálezci. Problém je, že to nějaký editor dal do slabikáře vedle sebe.

Pro kluky je to jasný signál, že oni jsou ti, díky nímž se "svět točí vpřed", zatímco holky mají být maminky. U kluků se hovoří o nějakém klukovském světě, kde si hrají, je tam metafora, že objevují Antarktidu. U holek se ihned objeví, že se už od dětství mají připravovat na roli matky.

O nějakém holčičím světě se tam vůbec nemluví. Není tam ani žádná třetí básnička, že i kluci budou jednou tatínci a mají se o své děti hezky starat, nebo že holky můžou také něco vynalézat. V tom vidím problém. Kluci jsou zde jako nezávislí aktéři, kdežto dívky mají svůj osud dopředu předurčen.

Takže dívkám by se to říkat nemělo, že budou maminky?

Ale ano, to já vůbec nezpochybňuji, ať to tak je. Ale ptám se, proč stejná informace, že budou jednou tatínci, nejde i těm chlapečkům? Vždyť i oni budou jednou tatínci, ty děti se bez nich prostě nenarodí.

Osobně se domnívám, že by i chlapci měli být vedeni v pozitivním slova smyslu k otcovství. A v tom vidím oprávněnost námitek proti té básni. Rozhodně se ale nijak neztotožňuji s názorem, že je špatné říkat holčičkám, že budou maminky, na tom nic špatného není.

Takže kdyby tam byla ta báseň o maminkách samostatně, tak by vám nevadila?

Já bych si jí minimálně nevšiml a nezaujalo by mě to. Přijde mi, že se většinově diskutuje jen o té jedné básničce, někteří ani neví, že ty básničky jsou dvě.

Máte nějaké vysvětlení, proč kolem těch básní najednou strhla taková vyhrocená debata?

Nevím, ty básně ani nejsou nijak nové. Já jsem si těch básniček všiml už před deseti lety a probíráme to od té doby u mě na seminářích. Jsem také překvapen, že se to objevilo až teď a jakou velkou bouři to vyvolává. A vidím, že si ty tábory navzájem vůbec nerozumí.

Páni kluci jsou tu k tomu, 
aby svět byl veselý. 
Vystartují ráno z domu, 
jako když je vystřelí. 

Nevydrží chvíli v klidu, 
píšou na zeď, kdo co je, 
prozkoumají Antarktidu, 
promění se v kovboje. 

Na potoce staví jezy, 
loví lvy a vorvaně, 
vymýšlejí vynálezy, 
chytí hvězdu do dlaně. 

Neleknou se blesku, 
hromu, nevadí jim mráz a led. 
Páni kluci jsou tu k tomu, 
aby se svět točil vpřed.

Páni kluci, Jiří Žáček

Můžete říct v čem?

Oni všichni těm kritikům básně říkají: Vy jako nechcete, aby ženy byly maminky a aby se staraly o své děti? Jak už jsem řekl, v tom přece problém není. Ty dva tábory spolu prostě nevedou debatu, neposlouchají se a každý se baví o něčem jiném. Je tu základní neschopnost porozumět si navzájem a to je obecný trend, to není jen tento případ. To je možná větší problém, než nějaký problém genderu.

Jak je to u nás vlastně s rozdělením rolí, platí, že muži jsou živitelé a ženy matky?

Když se podíváme na výzkumy veřejného mínění, tak zjistíme, že většina lidí je pro nějaké rozdělení rolí typu "muž vydělává peníze" a "žena pečuje o děti". To je všude na světě, zatím nevím o zemi, kde by byli lidé většinově pro totální rozvolnění rolí.

Ale na druhou stranu u nás nikdo nepředpokládá, že by žena byla jen v domácnosti. To dnes ani není ekonomicky dost dobře možné. Tento model možná funguje u milionářů a zelených vdov, ale většinový model je odlišný. Většina lidí s tím, že ženy kromě toho, že jsou matky, také pracují, nemá vůbec žádný problém.

Přesto pak mluví o genderových džihádistkách, když někdo řekne, že žena není jenom matka, že má i jiné role. Jsme zase v době, kdy feminismus je pomalu sprosté slovo. Zajímavé přitom je, že mnohé ženy se jako feministky chovají, jsou emancipované a přitom na feminismus nadávají. 

Tagy: Česko domácí česká společnost děti a rodina

Zdroje: Vlastní