Komentovat rozbouřenou hladinu emocí kolem prospektů obchodního řetězce Lidl s pózujícím černošským modelem by vlastně nemělo valný smysl. To důležité už bylo řečeno. Navíc se tento skandál neliší od těch, které jsme zažili již mnohokrát. Po prvotním projevu rasismu či xenofobie, který si po právu zaslouží být odsouzen, se vzedme vlna odporu a vzniknou dva protichůdné tábory, které se pak mydlí mezi sebou.

Přibývají další a další vyhrocené reakce, každý má potřebu se k události vyjádřit, leckdo si na ní přihřeje svoji polívčičku a v té či oné podobě na ní parazituje. Trvá to tak dlouho, dokud se neobjeví něco jiného, co by odvedlo pozornost, a nebo dokud to dotyčné nepřestane bavit. Co k tomu dodat více?

Reakce Lidlu na dotaz ohledně "negroidních modelů" na letácích, která se objevila na facebookové stránce obchodního řetězce, byla v každém případě sympatická. Přesto není důvod, proč si tento obchod idealizovat, vyjadřovat mu bůhvíjakou podporu, veřejně deklarovat, že si v něm koupíme to či ono, a k jeho konkurenci už nikdy nepůjdeme. 

Daleko horší věci než skandál s letákem

Lidl se zachoval správně a je dobré to ocenit, ale ohradit se vůči rasismu by mělo být samozřejmost a ne, že někoho, kdo se postaví čelem rasistickým výpadům, budeme vynášet do nebes.

Vnášení přílišných emocí a nadhodnocování postoje Lidlu nakonec může být i kontraproduktivní a vést ke spirále davového chování na obou stranách. Hlavní problém spočívá v tom, jak se v podobných případech vyhrotí atmosféra společenské debaty a jak snadno se vytvoří dva nesmiřitelné tábory.

Případ s Lidlem je navíc jednoznačný. Neexistuje žádná omluva ani argument pro napadání obchodů za to, že ve svých českých prodejnách nemají letáky, na kterých by byli jen bílí. Takové útoky jsou neobhajitelné. Po ruce není nic, čím by je bylo možné podpořit kromě čirého rasismu, proti němu je však snadné se vymezit.

Z tohoto důvodu celá záležitost s Lidlem není tak nebezpečná, alespoň v současné situaci, kdy ničím nezakrývaný rasismus je stále ještě obecně nepřijatelný. Pozornost si však zaslouží jiný případ, který je mimo jiné také reakcí na temnější nálady, jež se objevují v české společnosti.

Chovanec se veze na vlně 

Ministr vnitra Milan Chovanec před několika dny přišel s návrhem novely ústavy, který by povýšil právo použít legálně držené zbraně k zajištění bezpečnosti České republiky. Lidem by tak mělo být umožněno bránit se proti teroristickým útokům.

Novela má řadu sporných míst, už nyní ji rozporuje například ministerstvo obrany či BIS. Také je poukazováno na to, že pokud by už dnes někdo legálně drženou zbraní zastřelil teroristu, zřejmě by nebyl potrestán, celý návrh je tak spíše předvolebním gestem.

Přestože by si to iniciativa ministra Chovance zasloužila, nevyvolala takové pozdvižení jako kauza s obchodním řetězcem Lidl. Asi jde o záležitost, která není tak snadno uchopitelná na sociálních sítích a nevyvolává tak velké prvoplánové emoce.

Ve skutečnosti je však mnohem vážnější a nebezpečnější. Ministrův návrh obsahuje plíživé nastolování represe a ve společnosti přiživuje narůstající nedůvěru. Navíc kvůli tomu, že reaguje na teroristické činy, se špatně odmítá. Všichni se přece shodneme na tom, že terorismu je třeba se postavit do cesty. Boj s terorismem je proto silným argumentem v jeho prospěch.

Představa, že vyděšení a hysterii podléhající občané v každém druhém podezřele se chovajícím člověku uvidí teroristu a vytáhnou na něj svou legálně drženou zbraň, není vůbec hezká. Snaha ministra vnitra však k tomu směřuje a obecně vede k posílení názoru, že občané by měli být ozbrojeni a bránit svoji vlast.

Kdyby se něco takového objevilo v ústavě, mělo by to obrovský symbolický význam. Občané by sice měli být ochotni udělat něco pro společenství, ve kterém žijí, ale přehnaná mobilizace a ostražitost, která ústí až v paniku, je úplně něco jiného.

Čím více zbraní, tím více výstřelů 

Čím více je držení zbraní považováno za běžné a přijatelné a čím více se akcentuje to, že lidé mají být ozbrojeni, aby se mohli bránit, tím se zvyšuje riziko jejich zneužití a to zvlášť v době, kdy psychická kondice společnosti není valná, kdekdo trpí depresemi, úzkostmi, lidé jsou nervózní a podléhají přehnaným emocím. Přestože sám Milan Chovanec říká, že nechce, aby na tom Česká republika byla ve vztahu ke zbraním stejně jako USA, jeho návrh zbraně a jejich držení propaguje.

Zdá se, že ministr s novelou ústavy nepochodí, ale už jen to, že s návrhem přišel, svědčí o tom, že ve společnosti existují nálady, na jejichž vlně se novela nese. A právě kvůli nim s ní nejspíš Chovanec přišel, v první řadě ve snaze zavděčit se voličům. Ministr možná ani nepočítal s tím, že návrh skutečně projde, spíš se chtěl svézt na strachu, který u nás panuje. 

Potíž je v tom, že i když z novely nic nebude, obavy a snaha na ně reagovat represí, které jsou v pozadí Chovancova návrhu, si budou dál hledat cestu, jak se prosadit. Špičkou tohoto ledovce jsou i útoky na Lidl, ale v jejich případě jde pořád ještě o ojedinělou záležitost, která nemá tak silnou oporu ve společnosti a které je proto snazší čelit. Sice není dobré podcenit ani to a proti podobným výpadům je třeba se postavit, hlavní nebezpečí se však skrývá jinde.

Tam, kde i většinová společnost přivítá větší míru bezpečí za cenu zvýšeného výskytu zbraní či prolamování práva na soukromí. A odtud je jen krátká cesta k další militarizaci společnosti, spontánnímu vzniku domobran, které se kdykoli mohou utrhnout ze řetězu, a neustálému špehování a kontrolování občanů.