Analytik a politolog Petr Robejšek zakládá novou konzervativní stranu. Její název Realisté není pro ty, kteří Robejška už nějaký čas sledují, příliš velkým překvapením. V mezinárodních vztazích se analytik hlásí právě k realismu jako jedné z hlavních teorií, jak k mezinárodní politice přistupovat.

Když před několika lety vedl Robejšek polemiku s politologem Jiřím Pehe o českých národních zájmech a evropské integraci, zaujímal v ní typická realistická východiska, která se i nyní odráží v tom, na co se Realisté soustředí. Zdůrazňují národní perspektivu, odkazují se na hodnoty, jako je bezpečnost, spravedlnost, odpovědnost, národní bohatství či rodina.

Na svých webových stránkách vyzdvihují devět priorit. Na prvních třech místech figurují národní zájmy, Evropa a bezpečnost. Podle Realistů existují ve všech zemích pouze dva hlavní národní zájmy, bezpečnost a blahobyt, od kterých se pak odvozují všechny ostatní, podle potřeby národa v dané době.

Východiskem Robejškovy realistické perspektivy je, že si státy mnohem častěji konkurují, než spolupracují. Podle Realistů se tak děje proto, že všem hráčům je společný jeden záměr - dosáhnout svých cílů s co nejmenší námahou. Politolog také tvrdí, že ve společnosti i v ekonomice platí přírodní zákony. Co tím myslí? Znamená to, že je člověk člověku vlkem, že silný požírá slabšího? A že jakékoli závazky a smlouvy lze porušit, pokud to pro mne bude výhodné?

Není to tak, že by Realisté nepřiznávali žádný význam etice a morálním hodnotám, ale i na ně mají dosti specifický náhled. Říkají, že způsob boje určuje ten, kdo má nižší morální standardy. Podle Realistů to mimo jiné znamená, že za morálku je třeba bojovat v první řadě účelně, nikoli morálně.

Robejškova realistická perspektiva naznačuje, jakým způsobem si jeho strana bude počínat i v české politice: tvrdě, pragmaticky a účelně, bez zbytečných sentimentů. Ať budou Realisté spolupracovat s kýmkoli, nelze zapomínat na to, že výchozím stavem podle nich není spolupráce, nýbrž konkurence.

Elegantní nacionalismus

Důraz na národ v pojetí Robejškovy strany působí podobně, jako když někdo obhajuje to, proč vlci žijí ve smečce. Lépe si tak zajistí přežití a kořist. Co se týče migrace, Realisté poukazují na to, že Evropané nejsou povinni pomoci každému, kdo někde ve světě utrpí bezpráví, ale soucit a solidaritu dlužíme v první řadě právě našim spoluobčanům.

V dobách, kdy je zpochybňována řada hodnot a institucí, které lidem usnadňovaly orientaci ve světě a o které se dalo opřít, v čase, kdy se svět mění takovou rychlostí, že to velkou část společnosti vrhá do nejistoty a obav, je realismus a s ním spojené připomínání národa jako základního celku, jehož jsme součástí, něčím, co dává pevnou půdu pod nohama, a k čemu má mnoho lidí tendenci instinktivně se přimknout. Robejšek to ví a zjevně cítí svoji příležitost.

Přesto politolog působí jako zjevení. Jeho výhrůžně patetický způsob mluvy, vlajky v pozadí videí, na kterých nově vznikající subjekt představuje, famfáry z Libuše a škrobené a naléhavé vystupování jako vystřižené z příručky pro manažery, jak se prezentovat před svými důležitými klienty, to vše se zdá být až směšné, i tak si ale Realisté své voliče zřejmě najdou.

Přestože byl Robejšek letos vyznamenán prezidentem Milošem Zemanem a v otázce migrace si docela notují, zatím to nevypadá, že by Robejškova strana cílila na stejný typ voličů jako hlava státu. Robejšek napadá elity a politický establishment, ale sám si zakládá na tom, že je seriózní analytik a vzdělaný člověk. Ostatně v Realistech prozatím plní roli mentora, který určuje jejich programové cíle, a svoji kandidaturu na předsedu strany považuje za nepravděpodobnou.

Populismus pro vzdělané

Také texty na webových stránkách Realistů jsou poměrně složité a intelektuálně pojaté. S trochou nadsázky se dá říct, že se snaží o populismus pro vzdělanější a možná i trochu movitější voliče. Lze očekávat, že se pokusí převzít část bývalých příznivců ODS, možná si rovněž brousí zuby na některé voliče hnutí ANO, o kterém Robejšek prohlásil, že se posouvá doleva. A pak je tady také velká skupina lidí, která k volbám nechodí.

Samozřejmě i Realisté se neobejdou bez finančního zázemí. To je základní podmínka, aby dnes politická strana uspěla. Hovoří se o tom, že v pozadí Realistů stojí spolumajitel skupiny Penta Marek Dospiva, který připustil, že stranu podpoří. Pokud se ukáže, že Realisté vznikli na přání některého z u nás žijících miliardářů, lze v tom spatřovat důležitou podobnost s hnutím ANO. Není to ale jediný rys, který má Robejškova strana s ANO společný. 

Ivan Hoffman v Deníku napsal docela pozoruhodnou věc. Petra Robejška pochválil, že je vyhlášený a důvěryhodný kritik elitářství a zároveň předpověděl, že ve volbách se lidé budou rozhodovat mezi populisty a realisty.

Robejšek skutečně nebude lákat voliče na to, že zvýší důchody a zajistí to či ono. Mnohem spíše bude říkat, že si v dnešním složitém, dravém a maximálně konkurenčním světě nic nenalhává, vidí věci střízlivě a je schopen analytického a racionálního řešení problémů bez ideologické zátěže, zkrátka efektivně a účelně.

Také v tomto smyslu se Realisté moc neliší od Andreje Babiše a jeho hesla "řídit stát jako firmu", u Robejška je však výrazně silnější důraz na národ, bezpečí a blahobyt a rovněž jde o určité stažení se dovnitř do sebe a budování národa jako svébytné a soběstačné jednotky. Bude to takový nacionalismus na úrovni, elegantní a mazaný. A v tom je nakonec Robejškova snaha nová: vymezit se vůči tradičním stranám, šermovat národovectvím a zároveň se tvářit vzdělaně a kultivovaně.