Volení zástupci lidu excelují nejen ve vládě a parlamentu či v zastupitelstvech, ale i na sociálních sítích, kde dokazují svou opravdovost a upřímnost třeba selfíčky s pejsky. A nelze jim upřít šikovnost.

Dokážou například trvale zvyšovat náklady z jednorázových zdrojů, rozdávat dárky tak, aby si našinec ani nepovšiml, že si je sám zaplatil, anebo navrhovat, a dokonce přijímat nesmyslné zákony.

Tady jsou některé jejich nápady, které nelze pokládat za zářné příklady individuální nebo kolektivní moudrosti a prozíravosti:

Babišova první hypoteční

Dva miliony korun na nový dům a 1,2 milionu na nový byt. To jsou sumy, které bude půjčovat vláda lidem do 36 let. A skoro zadarmo!

Úroková sazba lehce přes procento, splatnost až 20 let. Kromě toho bonus – odečet 30 000 z jistiny za dítě narozené během úvěrového vztahu.

Leckdo by to bral. Tím spíš v době, kdy centrální banka zpřísnila podmínky, za kterých komerční banky poskytují úvěr.

Správná chvíle, aby nastoupila vládní (či snad státní) banka, přesněji však "Babišova první hypoteční". Začne fungovat v srpnu. Dobře promyšlený Babišův nákup jedné skupiny voličů.

Proč ale stát zvýhodní skupinu lidí, kteří nespadají do kategorie chudých a mají výdělky tak vysoké, že si mohou dovolit splácet milionový úvěr? Neměla by vláda peníze směřovat spíš do podpory bezbariérových bytů pro invalidy a seniory? Anebo do příspěvků sociálně slabým na nájem?

Vlastní bydlení může být dobrá investice na stáří. Jenže nenafoukli jsme už hypoteční bublinu? Ze statistiky společnosti KPMG bydlí v Česku v nájmu 22 procent obyvatel, v Rakousku však 44 procent obyvatel, v Německu 48 procent a ve Švýcarsku 55 procent.

Pryč s reklamou!

Skupina lidoveckých poslanců navrhuje zakázat reklamy na půjčky. Bratři a sestry ze sněmovny pro to mají jednoduchý důvod: Lidé nám nemyslí!

Cílem je zachránit tyto nemyslící, finančně méně gramotné jedince před tím, aby se chytili do dluhové pasti a skončili v exekuci.

Jistě, bez reklamy nebude našinec v takovém pokušení. Zato se zvýší riziko, že nebude mít informace od legálních firem, a tak se snáz dostane do rukou lichvářských společností, které fungují mimo zákon a regulace.

Zákon nedávno vůči nebankovním úvěrovým společnostem přitvrdil. Poskytovatele spotřebitelských půjček svázal spoustou omezení, povinnostmi vůči klientům a svěřil je pod dohled centrální banky, která jim uděluje licenci. A tak zatímco dřív byly na trhu tisícovky pofidérních společností fungujících často jen na živnostenský list, dnes jich zbyla stovka.

To neznamená, že ostatní společnosti svůj byznys zabalily. Některé z těch, které licenci nezískaly, přešly do šedé ekonomiky. A právě ty jsou pro našince nejvíc nebezpečné.

Reklamy nemusí vést ke správnému rozhodnutí. To ale platí nejen v případě reklam na úvěry a půjčky, ale například i u volebních spotů stran. V nich se klame mnohonásobně víc. Přesto nejsou zakázány.

Slevy nejsou zadarmo

"Žádný oběd není zadarmo ("There is no such thing as a free lunch")," říkával věhlasný ekonom Milton Friedman. Šimek a Grossmann zase proslavili zásadu "nechceme slevu zadarmo" a moje babička říkala, že "zadarmo ani kuře nehrabe".

Volení zástupci lidu na tato rčení, která tvrdí jedno a totéž, často neberou ohled. Mnohým z nich to přitom prochází. Co víc, někteří jsou právě pro tuto svou vlastnost voleni.

Andrej Babiš "vymyslel" čtvrtinové jízdné ve veřejné dopravě pro studenty a důchodce. Ani tahle sleva nebude zadarmo. Vláda ji bude dopravcům kompenzovat. Miliardami ročně. A protože je v mínusu – v červnu dosáhl deficit státního rozpočtu šesti miliard – na slevy si patrně bude muset půjčit. Vydá prostě další dluhopisy.

Původně chtěl Babiš jízdné pro studenty a důchodce zdarma, totéž slibovali ve volební programu sociální demokraté. Teď se oranžoví chystají před říjnovými obecními volbami vytáhnout v Praze žolíka jízdného v MHD zdarma – a zvažují, že ho navrhnou pro všechny.

Cílem je samosebou nákup voličů. Sociální demokraté ale ujišťují, že chtějí snížit počet aut v pražských ulicích. Zaznamenal snad někdo po posledním zlevnění jízdného v Praze nižší provoz?

Nebylo by snad prozíravější investovat miliardy, které by Praha mohla nalít do dotací za bezplatnou dopravu, do zanedbané infrastruktury metropole?