Už samotný pohled na Helfenburk stojí za to. S rozlohou 1,27 hektaru patří mezi nejrozsáhlejší zříceniny a vypadá trochu jako z pohádky - ty se tu ostatně taky natáčely. Zároveň jsou ale pozůstatky hradu zachovány a opraveny natolik, že kromě prohlídky zbytků paláce, předbraní a hradeb lze vystoupat i na hradní věž. A pohled na krajinu Vodňanska a Strakonicka i vrcholy šumavských kopců bohatě vykompenzuje trošku té námahy.

Nasát místní atmosféru navíc můžete nejen během prohlídky za denního světla, ale i po soumraku. Helfenburk totiž patří k památkám, kde lze po domluvě přenocovat. A také si opéct buřty na hradním ohništi.

Hrad vskutku výstavní

Vznik hradu se pojí s významným jihočeským rodem Rožmberků. Jeho původní účel byl obranný. Měl zabezpečit hranice Vitějovského a Bavorovského panství, které roku 1334 koupil Petr z Rožmberka od své sestry Markéty, vdovy po Bavorovi III. ze Strakonic.

V půli 50. let pak Rožmberkové dostali od císaře Karla IV. povolení postavit na kopci Malošín hrad, čímž se jim panovník odvděčil za jejich pomoc při potlačení povstání v italské Pise.

Hradní palác byl dokončen už počátkem 70. let, na hradě se však stavělo i v průběhu dalších dvou století. Na Malošíně se rozrůstal tzv. módní a velkoryse řešený hrad s dvoupalácovou dispozicí, do jehož podoby zásadně zasáhla gotická přestavba v druhé polovině 15. století. Tehdy bylo na hradě vybudováno také první nádvoří s řadou nových hospodářských budov, které zlepšovaly možnosti dělostřelecké obrany. Další posilou byla trojice bašt se štěrbinovými střílnami a čtyřhranná věž první brány. Většinu obvodu hradu pak objímal nový příkop.

Postupem času se nicméně z obranné stavby stal Helfenburk jen sídlem panských úředníků. V roce 1593 Petr Vok z Rožmberka prodal panství městu Prachatice, které o něj přišlo po bitvě na Bílé hoře. Císař Ferdinand II. pak hrad i území věnoval jednomu ze svých nejbližších důvěrníků, Janu Oldřichovi z Eggenbergu. Po vymření Eggenbergů v roce 1717 přešel hrad do vlastnictví Schwarzenbergů.

Tehdy už byl ale Helfenburk více než století opuštěn a chátral. Ve 20. letech pak v důsledku pozemkové reformy získal hrad stát a do pronájmu následně Klub českých turistů. Nadšenci se do oprav a úprav pustili záhy. Hrad byl zpřístupněn ve 30. letech, v roce 1977 se pak z jižní věže stala zmíněná rozhledna.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Bavorově | zdroj: Profimedia.cz

Kočičí bál i poklady

K Helfenburku se také váže řada pověstí. Podle jedné z nich jistý dudák našel černého kocourka a velmi si ho oblíbil. Jednou se dudákovi nedařilo u muziky, lidé si nechtěli nechat hrát. A tak se zkroušeně vracel domů kolem Helfenburku, když tu ho oslovil černě oděný muž s žádostí, aby jim šel zahrát na hradní bál.

Dudák souhlasil, byl však překvapen, když zjistil, že ze stěn Helfenburku náhle vyskákaly kočky, které se daly do tance. A při reji mu házely do čepice peníze. Jen jedna kočka neplatila a dudák v něm poznal svého kocoura - Macka. O něco později měl už dudák dost té divné zábavy a dal se na odchod se slovy: „Už dál nehraji. Zaplať Pánbůh za peníze.“ Načež dostal ránu a peníze se proměnily v kamení. Dudák se nejdřív vyděsil a pak rozmrzele dorazil domů. Podle jedné z verzí s úmyslem nechat Macka utratit. Jenže kocour, jak dudáka spatřil, pelášil k Helfenburku. A muži podle pověsti došlo, že hrál na bále, kde na sebe čerti vzali kočičí podobu.

Další z tamních pověstí je o pokladu ukrytém v podzemí Helfenburku, který má hlídat vousatý skřet nebo divý muž. Podle dalšího příběhu se z podzemí ozývá tichý pláč a o Květné neděli tančí po skále modravý plamen - obojí má mít souvislost s ukrytým bohatstvím.

Za dominantou Bavorova

Až si hrad projdete, případně se na něm vyspíte, zamiřte si to po modré stezce rovnou do nedalekého Bavorova. Projděte si tam třeba historické městské jádro s výstavním raně barokním panským domem, který v současnosti slouží jako muzeum i obřadní síň. Či architektonickou lahůdku a dominantu městečka, jíž je kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Chrám patří mezi nejvýznamnější gotické památky na jihu Čech. Další zajímavostí je pak Ducháčův mlýn u bavorovského jezu na řece Blanici nebo přírodní památka Bavorovská stráň.