Historie dnes světoznámé sítě kaváren se začala psát v Seattlu. Dnes bychom její vstup na trh označili za start-up založený dvěma učiteli Jerry Baldwinem a Zevem Sieglem a spisovatelem Gordonem Bowkerem.

Na rozjezd pražírny a prodejny kávových zrn, inspirované podnikem Peet's Coffee and Tea v Berkeley, tehdy potřebovali osm tisíc dolarů. Otevřeli ji 30. března 1971.

Řetězec pojmenovali podle postavy hlavního palubního důstojníka z románu Hermana Melvilla Bílá velryba.

Další variantou názvu byl Pequod podle názvu lodi ze stejnojmenné knihy, ale ten nakonec přišel zakladatelům příliš bizarní.

Do loga si dali mořskou sirénu, která v něm zůstává dodnes. O devět let později se Starbucks stal největší pražírnou kávy ve státě Washington. Cesta Zeva Siegla se mezitím od ostatních oddělila, odešel si plnit jiné plány.

Z chudého chlapce marketingovým ředitelem

Důležitým milníkem v příběhu firmy byl okamžik, kdy se jejím marketingovým ředitelem stal v roce 1982 Howard Schultz.

Rodák z Brooklynu v New Yorku zažil v mládí chudobu. Jeho otec totiž utrpěl pracovní úraz a neměl uzavřené zdravotní pojištění. V dětství a mládí vynikal ve sportu. Přivydělával si mimo jiné prací v lyžařské chatě.

Firma Starbucks mu učarovala v době, kdy pracoval u společnosti prodávající plasty.

Jako 29letý dokázal přesvědčit Baldwina, aby ho najal právě na pozici ředitele maloobchodních operací a marketingu.

Byl pověřen hledáním nových chutí, vůní i celkového směřování společnosti. Na služební cestě do italského Milána ho nadchla kultura kolem pití kávy a také to, jak skvělou kávu je možné připravit.

Starbucks byl tehdy stále "jen" prodejnou kávy.

Schultz po návratu navrhl majitelům společnosti, aby se na pobočkách káva i servírovala. Tehdejší ředitel Baldwin ale nadšení pro tuto myšlenku nesdílel.

Jenže mladý Schultz svému nápadu natolik věřil, že Starbucks opustil a založil řetězec Il Giornale. Na rozjezd potřeboval peníze, kterých se mu zoufale nedostávalo. Jeho žena navíc tehdy čekala první dítě.

Trochu paradoxně mu nakonec vypomohli majitelé Starbucksu a spolu s penězi od dalšího sponzora, kterého přesvědčilo Schultzovo nadšení pro kávu, to na rozjezd stačilo.

Každý den jedna pobočka

A dál to šlo jako v pohádce. Lidé se naučili chodit na dobré espresso a cappuccino. A Schultz postupně zbohatl natolik, že nakonec mohl v roce 1987 Starbucks koupit.

Baldwin mezitím koupil podnik Peet's , kde pracuje dodnes – podnikání s kávou se nedokázal vzdát. Schultz po odkoupení propojil Il Giornale a Starbucks, tedy kavárnu a prodejnu. V roce 1992 vstoupila společnost na burzu, se 165 pobočkami. Starbucks v dalších pěti letech masivně rostl.

Byly doby, kdy na každý všední den připadalo otevření jedné další pobočky. V roce 2000 byl už provoz firmy globální, s 3500 prodejnami a více než 2,2 miliardy ročního obratu.

Přišly ale i nezdary. V roce 2008 se Schultzovi nezdála kvalita kávy na pobočkách, a tak nechal 7100 z nich na odpoledne uzavřít a baristé museli absolvovat školení, jak připravit perfektní espresso.

Během následujících dvou let se zisky ztrojnásobily na 945 milionů dolarů.