Kdykoli někdo věnuje na dobročinnost nezvykle velké prostředky, vyvolá to nadšení, ale i podezřívavé reakce nebo vysloveně kritiku. Lidi v dobrosrdečných bohatých lidí příliš nevěří. Nejinak tomu je i v případě muže, který vydělal díky internetu závratné peníze. A najednou se rozhodl, že se většiny svého bohatství zřekne...

Pokud každý rok bojujete s nekřesťanskými částkami za dárky, nakoupíte toho víc, než byste chtěli, a boj s předsevzetím neutrácet letos tolik pokaždé prohrajete, máme pro vás výbornou zprávu. Nebo přesněji - mají ji pro vás američtí vědci, kteří přišli na to, jak se ovládnout a nepropadnout předvánočním nákupním orgiím.

Napadlo vás někdy, nakolik zranitelní jsme v souvislosti s rostoucí závislostí na technologiích? V digitální éře začínají být pozemní války pomalu pasé. Abyste paralyzovali celou zemi, stačí sestřelit nebo ovládnout pár satelitů. Stojí svět na prahu satelitních válek? 

Že je obchod s orgány nelegální? To samozřejmě ano, ale v řadě "divočejších" zemí to nebrání tomu, aby bujně kvetl. Třeba v Thajsku nebo Kambodži hravě seženete na černém trhu ledvinu. Nebo když naopak budete mít smůlu, můžete se stát obětí nelítostných gangů. Podobě to funguje i v Číně, Indii a Pákistánu. Finanční krize před několika lety dokonce zavála obchod s orgány i do zemí, jako je Španělsko, Srbsko nebo Řecko. Zato v Austrálii a Singapuru je finanční odměna pro dárce orgánů legální a v Íránu je dokonce legální obchod s orgány jako takový. 

O "taxi – netaxi" službě Uber je v posledních době hodně slyšet, a to jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. Jak funguje a proč vzbuzuje po celém světě tolik vášní?

"Publikuj nebo zhyň! (Publish or perish!)" praví známá vědecká zásada, na kterou si po roce 1989 musejí stále více zvykat i čeští vědci. Jenže dostat se do prestižních vědeckých časopisů je tvrdý oříšek - trvá to příliš dlouho a výsledek není vůbec jistý. Žijeme ale v otevřené éře internetu a tak se stále více rozmáhá fenomén "open acces" publikací. Co to je a jaká úskalí to přináší jak vědcům, tak laické veřejnosti?

Když přišel ředitel marketingu společnosti Starbucks Howard Schultz s myšlenkou, že by se v prodejnách kávy Starbucks měla káva i servírovat, jeho nadřízeným se ta myšlenka příliš nelíbila. Schultz musel firmu opustit a uskutečnit to mimo ni. Její zakladatelé mu přitom dokonce finančně vypomohli. Netrvalo dlouho a Schultzovu podnikání se začalo natolik dařit, že Starbucks koupil.