Cílem navrhovaného zákona je vytvoření dvou programů, jejichž funkční verze by měla být k dispozici na začátku roku 2019.

V prvním z nich, takzvané e-Sbírce, budou občanům, odborníkům a úředníkům zdarma k dispozici právně závazné elektronické databáze všech platných zákonů a mezinárodních smluv v jejich aktuálních a kompletních verzích.

Druhá aplikace nese název e-Legislativa a má přinést revoluci do samotného procesu přijímání zákonů. Jejím prostřednictvím se totiž budou moci příslušné orgány a organizace zapojit do připomínkového řízení při přípravě zákonů a poslanci budou přes e-Legislativu nakonec zapracovávat i všechny pozměňovací návrhy.

Nakonec pak bude možné přes e-Legislativu zákon zveřejnit i ve Sbírce zákonů a uvést ho tak v platnost.

Příprava obou aplikací bude podle odhadů ministerstva vnitra stát 527 milionů korun a dalších 389 milionů pak spolkne správa a provoz po dobu následujících 10 let. Většinu peněz (přesně 434 milionů) poskytne Evropská unie.

Je to moc, nebo málo?

Celková částka za obě aplikace je na první pohled astronomická. Ostatně, za půl miliardy byste si mohli na skenování dokumentů na čtyři roky najmout klidně i Jaromíra Jágra.

Tak jednoduché to ale není. Důvodová zpráva zákona totiž odhaluje podrobnější rozdělení financí, které emoce trochu mírní. Na digitalizaci čeká na 350 tisíc stran textu a tisíce grafů a tabulek.

Cena za jejich převedení do digitální podoby činí 37,5 milionu korun, tedy odhadem zhruba 100 korun za stránku. Dalších přibližně 40 milionů spolkne organizace převedených dat do databáze a více než 60 milionů stojí jejich verifikace.

Ministerstvo totiž chce, aby obsah e-Sbírky byl právně závazný, a hodlá ručit za to, že všechny informace jsou aktuální a správné. Proto není možné využít žádnou ze stávajících komerčních ani státních databází, ve kterých jsou zákony momentálně k dispozici.

Soukromé projekty, jako například známé Zákonyprolidi.cz plní pouze informativní funkci a vzhledem k tomu, jak komplikovaným procesem jsou v České republice zákony tvořeny a přijímány, není jejich relevantnost stoprocentní.

Převážnou většinu zbylých vyčleněných prostředků pak vyhrazuje vláda pro druhou z aplikací, tedy pro e-Legislativu, na kterou jsou kladeny mnohem vyšší ambice než na e-Sbírku – digitalizovat by totiž měla nejen samotné finální zákony, ale hlavně celý proces jejich navrhování, připomínkování a přijímání.

Záběry na ministry nosící štosy vytištěných papírů a zmatek při přijímání pozměňovacích návrhů v parlamentu by se díky tomu měly stát minulostí.

Opomenout nelze ani úspory, které by digitalizace měla přinést. Ministerstvo vnitra je odhaduje na 359 milionů korun v každém z deseti roků následujících po zveřejnění aplikací.

Čekání stojí peníze

S digitalizací Sbírky zákonů přišla původně už Zemanova vláda v roce 2000, samotná legislativa byla ale v následujících 15 letech několikrát přepracován.

Právě v rychlosti přijetí a realizaci digitalizace byl přitom největší prostor pro ušetření a současné náklady, přestože je možné je považovat za odůvodněné, nemusely být zdaleka tak vysoké.

Každý rok přibude do registru mezinárodních smluv a Sbírky zákonů na 20 tisíc stran a vzájemné provázání zákonů a evropských směrnic je stále složitější. Paradoxní přitom je, že ke zvýšení rychlosti přijetí zákona nakonec vládu přinutila možnost čerpat na zavedení digitalizace evropské peníze.

S váháním je ale přímo spojena i absence celkové koncepce, kterou Česko dlouhodobě trpí v oblasti e-governmentu. V posledních letech soustavně propadá v indexu zavádění principů elektronické vlády, který sestavuje OSN, a aktuálně jí patří až 53. místo, až za Polskem, Slovenskem, Maďarskem nebo Lotyšskem.

Dílčí úspěchy jako Czech Point nebo veřejně přístupný obchodní rejstřík jsou dávno zapomenuty a nepovedené registry vozidel, zavádění sociálních karet a další nesourodé experimenty vzbuzují v občanech pocit, že převádění státní správy na internet nemusí být tak úplně dobrý nápad.

Opak je ale pravdou – digitalizace je aktuálně tou nejsnadnější a nejlogičtější cestou k úsporám vládních nákladů. E-Sbírka a e-Legislativa mohou být prvními vlaštovkami, které to názorně předvedou.

Další váhání se ale bude jen prodražovat.