Stropnický junior si s přítelem koupil za 12 milionů zámek, respektive velký polorozpadlý objekt a vyvolal tím bouřlivou reakci veřejnosti. Je to pochopitelné. Stropnický je svého druhu celebrita, která k sobě dokáže přitáhnout pozornost - ať už svými názory, které umí formulovat natolik provokativně, že se může spolehnout na to, že rozhodně nezapadnou, tak celou řadou dalších věcí od herecké kariéry, přes rodinný původ až po mediálně probíraný coming out.

To, že se nyní hodlá věnovat záchraně zámku, je jeho věc. Nezaslouží si za to ani veřejné pranýřování, ani vynášení do nebes. Zřejmě ví, co dělá a kdyby pro to neměl své důvody, dělat to nebude. Na celé záležitosti je zajímavé maximálně to, že se na ní ukazuje, v čem to politici typu Stropnického budou mít vždy těžší než ti, kteří se hlásí k pravici nebo pravolevé dělení rovnou odmítají.

Jakýkoli politik bez ohledu na to, na jaké voliče míří nebo jaká ideologie je mu blízká, pokud vůbec nějaká, musí být především důvěryhodný. Z řady reakcí i na jeho nejnovější počin se zdá, že Stropnický pro mnoho lidí důvěryhodný není, protože v jeho chování, výrocích a deklarovaných hodnotách vnímají rozpory.

Udržet si důvěryhodnost je pro levicové politiky obtížnější už jen proto, že z principu usilují o přízeň lidí, kteří jsou na tom až na výjimky hůře než oni sami. Čím je mohou přesvědčit, že opravdu znají jejich starosti, že nesledují jen svou kariéru, případně nejsou v politice jen proto, že to dělá dobře jejich egu?

Někteří sází na image - ať už předstíranou či autentickou - muže z lidu, jehož životní styl není vzdálený jeho voličům. Svými názory více či méně vypočítavě kopírují postoje lidí, na které cílí, a co si opravdu myslí nechávají často pragmaticky stranou. U jiných zase funguje jejich životní příběh a skutečnost, že se svým hodnotám nikdy nezpronevěřili.

Zbavit se všeho majetku  

To neznamená, že levicový politik musí být nutně chudý a nemá jinou možnost, než napodobovat zvyky a způsoby svých voličů, ale nároky na něj kladené jsou v některých ohledech větší. Pokud hovoří o solidaritě a sociální citlivosti, hůře se mu odpouští arogantní a přezíravé chování. A když má takový politik tendenci mluvit o tom, že by lidé měli změnit své spotřební chování a zvyklosti, aby se zabránilo klimatické změně, o to víc pak všichni sledují, jak se dotyčný sám chová a každé jeho zaškobrtnutí se následně dočká patřičné pozornosti.

Matěj Stropnický si pořídil zámek, přejme mu to. Až bude opět kandidovat do nějaké z veřejných funkcí, znovu se jeho důvěryhodnost stane tématem. Jeho působení coby předsedy Strany zelených příliš úspěšné nebylo, alespoň z pohledu volebních výsledků.

Připomeňme, že Zelení ve sněmovních volbách v roce 2010 obdrželi 2,44 procenta (127 831 hlasů), v roce 2013 získali 3,19 procenta (159 025 hlasů) a za Stropnického v loňských volbách 1,46 procenta (74 335 hlasů). Můžeme spekulovat o tom, jakou vinu na tom nese on sám, jakou jeho spolustraníci a nakolik k takovému výsledku byli Zelení odsouzeni vlivem dalších faktorů od své stranické minulosti až po celkovou společenskou situaci.

Přesto něco lze odhadnout z některých Stropnického výroků. Zmiňme jeden za všechny, který zachycuje významný Stropnického rys. V rozhovoru pro Deník.cz prohlásil: "Mě majetek obtěžuje a zdržuje. Snažím se ho ze svého života eliminovat, jak to jen jde. Tady vidíte můj telefon (ukazuje starou Nokii), navíc jsem dost antitechnický typ. V dubnu se mi rozbil domácí počítač, uběhl květen, červen, trochu mi chyběl, ale pomalu přestal, a tak jsem si nový nekoupil. Nemám spotřebiče ani sporák."

A následně na otázku, zda si vaří na ohýnku, odpověděl: "Většinou si něco kupuji venku. Jediné, co mám doma, je velká knihovna. Nevím, proč bych měl chtít zbohatnout. Peníze a majetek mě nelákají, protože mi nic nového neumožňují, naopak berou čas."

Rekonstrukce rozsáhlého majetku 

Matěj Stropnický si možná ani neuvědomuje, nakolik silné jsou jeho výroky, a že na mnoho lidí mohou působit povýšeně, protože jimi dává najevo svoji morální převahu. Leckdo by si například nikdy nedovolil věty o tom, že majetek obtěžuje a zdržuje a peníze ho nelákají, vypustit z úst. Lidem, kteří počítají každou korunu nebo mají dokonce dluhy, mohou znít jako výsměch či rouhání.

Třeba by nějaký ten majetek i chtěli, aby nemuseli platit vysoký nájem, jeho slova jim tak mohla připadat neempatická, arogantní a vzdálená jejich realitě, a přitom to byli právě oni, o jejichž přízeň se Stropnický ucházel. Jak si pak k němu měli nalézt cestu?

V kontextu zmíněného pak dává ještě větší smysl to, proč se někteří lidé Stropnickému tolik vysmívali, když vyšlo najevo, že si koupil zámek. A nejde jen o uvedené výroky, ale o celou řadu dalších prohlášení a postojů. Nepůsobí to zkrátka úplně konzistentně.

Ano, klidně to může být tak, že bývalý předseda Zelených změnil názor a že nyní ho rekonstrukce rozsáhlého majetku obtěžovat a zdržovat nebude, protože mu jde o něco většího a vyššího. Dobře. Je rozdíl mezi vlastnictvím vily a záchranou kulturní památky a následnou snahou ji smysluplně využít, aby z ní měla užitek i veřejnost.

Příliš příkré a kategorické soudy 

Stropnický může dělat vše s dobrými úmysly, ale s občany stejně jako s voliči to není lehké, jsou nevděční, a protože nemají vhled do všech zákrutů životních peripetií, motivací a tužeb dotyčného, musí se spokojit jen s tím, co navenek vypadá jako rozpor, nekonsistence, případně pokrytectví. Ve skutečnosti to může mít i mnohá jiná vysvětlení. Ty však už bohužel zvenku vidět nejsou. Věta: "Mě majetek obtěžuje a zdržuje." a vlastnictví zámku se tak poněkud tlučou o sebe.

Lidi to samozřejmě nadzvedne. Mají pocit, že se Stropnický nejprve tvářil, že je lepší než oni, že ani ten sporák a lednici nemá, protože ho hmotné statky nezajímají, a teď si ze samé ohleduplnosti k životnímu prostředí pořídil obří nemovitost a ještě tvrdí, že tím zachraňuje kulturní památku. Takže v jejich očích nejen popírá sám sebe, ale k tomu se znovu dělá lepším než ostatní.

Ale to je právě to. Stropnického nikdo nenutí vynášet vypjaté a provokativní výroky. Když si libujete v extrémech a v silných kontroverzních sděleních, snadno se vám pak stane, že budete působit nekonzistentně. Tím spíš, že se i vaše vlastní chování pohybuje ode zdi ke zdi: "Nemám spotřebiče ani sporák." versus "Koupili jsme s Danem zámek v Osečanech na Sedlčansku". A o to obtížnější je si pak zachovat důvěryhodnost.

Levicový politik to vždycky bude mít těžší, s trochou empatie a vyhýbání se příliš příkrým a kategorickým soudům si to však může trochu usnadnit.