V moderním folkloru vystupují nejrůznější druhy především městských fantomů a přízraků, kteří spatřili světlo světa v první polovině 20. století. Obzvláště ve strastiplném období druhé světové války se jim v povídačkách lidí velmi dařilo, a vznikla tak řada, dnes již často prakticky zapomenutých, smyšlených postav.

Od svých příbuzných ze starších dob se moderní fantomové lišili většinou tím, že jejich podstata v městských legendách nebyla spojována s nadpřirozenem, které se z lidové slovesnosti společně s ústupem náboženství a rozvojem techniky začalo vytrácet. Naopak pokud fantomové oplývali nějakou nadlidskou silou, většinou se to připisovalo právě na vrub moderním technologiím.

Dobrým příkladem tohoto posunu je i vůbec nejslavnější fantom českých moderních mýtů Pérák, který byl dle legend schopný nadlidských skoků, což bylo připisováno jeho moderním skákacím botám.

Pérák, ač je bezesporu nejznámějším moderním fantomem, který se prakticky stačil stát pevnou součástí i dnešní české popkultury, rozhodně nebyl jedinou záhadnou postavou minulého století, která se po nocích proháněla ulicemi měst. Jeho mýtických kolegů, o kterých si vyprávěli lidé v hospodách a kavárnách, bylo mnohem více a dočíst se o nich můžeme například v díle etnologa a folkloristy Petra Janečka, který především ve své sérii Černá sanitka zpracoval nejrůznější městské legendy.

Žiletkář, Kanálník, Uhlák a další přízraky

Mezi Čechy se za protektorátu vyprávělo například o takzvaném Žiletkáři, případně Břitvákovi nebo Podřezávači. Jak zmíněná označení napovídají, jednalo se o fantoma používajícího proti lidem břitvu, případně rukavice nebo boty opatřené žiletkami. Pověsti byly různé, v některých byl Žiletkář jednoduše agresor útočící otevřeně na lidi, v jiných se mohlo jednat o sexuálního devianta, který lidem tajně rozřezával oblečení.

Dále obyvatele protektorátu trápil také Kanálník. Tomu bylo připisováno odstraňování vík od kanálů, do nichž pak nebozí lidé padali. V sousedním Slovensku v ulicích Bratislavy zase za války řádil takzvaný Fosforák, přezdívaný rovněž Fosforkostra. Mělo se jednat o zločince, který nosil černý přiléhavý oděv s kostrou namalovanou fosforovou barvou, čímž děsil své oběti a následně je olupoval.

Dalším zajímavým fantomem z období druhé světové války je Uhlák, nebo také německy "Kohlenklau", o němž se mluvilo v severních Čechách. Ten nevznikl klasickou cestou z báchorek a přibarvených příhod prostých lidí jako ostatní moderní přízraky, ale vycházel z německé propagandy, která vyzývala k šetření s uhlím. Karikatura tlustého kníratého zloděje z plakátů se postupně stala základem pro pověsti o muži, který krade po domácnostech zásoby uhlí.

Uhlák na dobovém německém plakátu | zdroj: Repro Pinterest

Svého moderního fantoma měli i čeští trampové. Ve vápencových lomech Amerika v Českém krasu tak straší Hans Hagen. Příběh o něm se sice začal formovat až po druhé světové válce, přesto si na rozdíl od zmíněných městských fantomů uchoval trampský přízrak spíše nadpřirozenou podstatu ve stylu starých duchařských příběhů.

Hagen měl být bývalým vojákem wehrmachtu, který se v lomech začal skrývat před postupující Rudou armádou. Dle některých verzí příběhu zde zemřel a jeho duch tu zůstal strašit, dle jiné verze přežil, ale stal se pološílenou bytostí žijící v temném podzemí, která kradla jídlo táborníkům v okolí.

Přespolní fantomové

Moderním fantomům se v minulém století dařilo i v zahraničí. V americkém městečku Mattoon například ve čtyřicátých letech vyvolávaly hysterii zkazky o takzvaném Šíleném plynaři, které vznikly poté, co bylo několik obyvatel města údajně paralyzováno neznámým nasládlým plynem. Lidé se začali bát tajemného přízraku muže, který měl chodit městem a v noci pouštět záhadný paralyzující plyn do domů místních občanů.

Dále se v USA za války objevil takzvaný Black Flash (neplést s postavou z DC comics), který podobně jako český Pérák patřil mezi fantomy, u kterých se mluvilo především o schopnosti nadlidského skákání. Black Flash měl řádit v Provincetown ve státě Massachusetts, kde strašil lidi nenadálým vyskakováním ze tmy.

Ostatně skákací fantomové jsou v moderní mytologii rozšíření po celém světě, nejen u nás a v USA, ale i v Německu nebo Rusku. Pravděpodobně všechny podobné moderní mýty vycházely ze starší legendární postavy takzvaného Skákajícího Jacka (Spring-heeled Jack), který měl již v první polovině 19. století terorizovat Londýn a celkově patří k jedné z celosvětově nejznámějších městských legend. Již od 19. století se tak stal součástí kultury a dodneška se objevuje v literatuře, kinematografii i videohrách.

První český superhrdina

Obdobně je to v našem prostředí i s Pérákem, který se stal pevnou součástí české popkultury jako maskovaný odbojář a první český superhrdina, který za protektorátu bojoval proti nacistům. Jeho původ je ale přece jen trochu temnější a původní historky a zkazky, které o něm vznikaly dokonce i v době před nacistickou okupací, nemluvily o kladné postavě. Naopak byl Pérák často spojován s útoky na osamocené ženy a podobně.

Mýtus Péráka jako odbojáře proti nacizmu se začal formovat až později a byl utvrzen prvním vystoupením maskovaného odbojáře ve filmu. Již v roce 1946 vytvořili Jiří Trnka a Jiří Brdečka animovanou černobílou grotesku Pérák a SS, kde se odvážný kominíček s pomocí pér z gauče na nohách a děravé ponožky pouští do střetu s kolaborantem a nacistickými okupanty.

zdroj: YouTube.com

Bohužel ale přišel rok 1948 a Vítězný únor a postava Péráka byla zneužita komunistickou propagandou. V Haló novinách (tehdy příloha Rudého práva) začal vycházet propagandistický komiks na pokračování pod názvem Pérákovy další osudy, který vizuálně vycházel z Trnkovy animované grotesky, z níž si vypůjčil i postavy. V prvních dílech se čtenář opět setkal s kominíčkem, který skáče s pomocí pér z gauče a hatí plány SS a jejich kolaborantskému přisluhovači, jenž je v komiksu pojmenován pan Pomej.

Ukázka z komiksu Pérákovy další osudy z Haló novin | zdroj: Repro - Pérákovy další osudy

Postupně se ale děj komiksu přesunul do období po druhé světové válce, kdy Pérák odkládá svou masku a pružiny a stává se generickým hrdinou socialistické práce, což sám komiks uvozuje textem: "Pérák počátkem května roku 1945 vysvlékl svoji uniformu a stal se obyčejným člověkem – českým pracujícím člověkem se všemi starostmi i radostmi příslušníka osvobozeného národa. Přestal však Pérák opravdu existovat? Stalo se v květnu 1945 skutečně všechno, co jsme očekávali a co jsme si slibovali? Zatímco Pérák svoji masku svlékl, jiní si masku oblékli. Nepřátelé květnových událostí se nevzdali boje, tentokrát již nikoliv proti Pérákům, nýbrž proti českému lidu, proti jeho štěstí a spokojenosti, proti míru pro všechny."

Kominíček se tak již bez svého maskování vrhá do boje s buržoazií a zahraničními interventy a z komiksu se stala čistá politická masáž.

Proti režimu a společnosti

O to zajímavější je jistě další komiksové vystoupení Péráka, který si dal dvacet let pohov a ve čtyřokénkovém stripu se opět objevuje v roce 1968, kdy se na stránkách Mladého světa utkává se sovětskými okupanty, kterým pomaluje tank slovy "Nezapomeňte odtáhnout - Pérák".

Pérák a SSSR v Mladém světě | zdroj: Repro Youtube

Takřka o dalších dvacet let později postavu Péráka oživuje spisovatel Ondřej Neff ve svém ulítlém undergroundovém komiksu Pérák: Toho dne byla mlha s podtitulem český super-hero. Přesto se rozhodně nejedná o klasický superhrdinský komiks, ale spíše o kritiku společnosti, kdy se Pérák, který svým vzhledem v dlouhém kabátě a klobouku připomíná noirového detektiva, pouští do boje s veksláky a neonacisty.

Později se Neff k Pérákovi vrací, a tak v roce 2001 vzniká ještě ulítlejší a podivnější komiks Pérák kontra Globeman. Péráka tu jako bezdomovce vytáhne ze špíny skupinka levicových anarchistů, která se chystá na zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze a chce, aby jim starý superhrdina pomohl v boji proti takzvanému Globemanovi, který má podobu klaunského maskota řetězce McDonald's. Kromě toho se tu také mihnou drsné parodie na osobnosti jako Michael Jackson nebo Václav Havel. Komiks je volně k přečtení na autorových stránkách.

V americkém stylu

Následovalo několik pokusů udělat z Péráka skutečného českého superhrdinu ve stylu klasických amerických komiksů, bohužel ale většinou neúspěšně a vzniklo pouze pár krátkých příběhů nebo samostatných kreseb.

O větším úspěchu Péráka jako klasického superhrdiny se dá mluvit až v případě českého superhrdinského komiksu Dechberoucí Zázrak, který začal vycházet v roce 2015. V devátém sešitu se pak vedle hlavního superhrdiny Zázraka objevil Pérák a později se v sérii představila i jeho ženská napodobenina Pružina.

Pérák v Dechberoucím Zázraku oslavil takový úspěch, že se autoři rozhodli vytvořit čistě komiks o skákacím superhrdinovi, který momentálně na pokračování vychází v dětském časopisu ABC jako Pérák: Oko budoucnosti.

Mimo komiksový svět se Pérák v minulosti mihnul, kde se dalo. Spisovatel Petr Stančík v roce 2008 vydal román na motivy městských legend o Pérákovi. V minulosti vznikla i divadelní hra Pérák: Na jméně nezáleží, rozhodují činy!, nebo krátkometrážní animovaný film v superhrdinském stylu Pérák: Stín nad Prahou.

zdroj: YouTube.com

Antifašistický hrdina

Popkultura ale není to jediné, kde do dneška Pérák úspěšně přežívá. Maskovaný odbojář proti německým okupantům je totiž i oblíbeným symbolem antifašistických a antirasistických aktivistů. Objevují se tak samolepky s Pérákovou podobiznou a texty jako "jdu po fašounech. Pojď se mnou! - Pérák, tak trochu jiný vlastenec" a "nejsem srab, který odmítne pomoc lidem v nouzi".

Jako Pérák se podepsal i aktivista (nebo skupina aktivistů), který v minulosti posprejoval vepřín v Letech u Písku, kde byl v minulosti koncentrační tábor pro Romy. Rovněž se k tomuto tématu objevovaly plakáty po Praze, Brně a Terezíně, které také nesly podpis Péráka.

Jako symbol antirasismu a antifašismu se Pérák objevuje i v hudbě, jako u SHARP kapely Aculeos nebo u aktivisty Jana Vrobela, vystupujícího pod pseudonymem GnostaG.

Jak se zdá, Pérák se v české společnosti drží skutečně pevně - ať už jako komiksový superhrdina, nebo symbol politického aktivismu. Každopádně to od prosté městské legendy do dneška dotáhl opravdu hodně daleko a jistojistě jen tak nezmizí.