Zájem o hnutí za práva žen Marstona ostatně provázel od školy. Byl nováčkem na Harvardu, kde studoval psychologii, když prestižní univerzitou rezonovala nepříjemná událost spojená s hnutím sufražetek.

Spolek, jehož členové se snažili organizovat přednášky zástupkyň ženského hnutí, totiž pozval jednu z nejznámějších sufražetek historie Emmeline Pankhurstovou a žádal o povolení nechat ji vystoupit v největší školní posluchárně. Narazil na odpor konzervativců, neboť v té době ženám nebylo dovoleno na Harvardu přednášet a i Pankhurstová nakonec musela promluvit mimo univerzitní půdu. 

Pro Marstona, rodáka z Massachusetts, se téma ženské emancipace a vzpoury proti patriarchátu stalo celoživotním tématem, ačkoliv některé jeho názory působí, zvlášť dnes, poněkud rozporuplně.

Ale pěkně popořadě. Na Harvardu se seznámil také se svou ženou Elizabeth, která studovala práva a taktéž psychologii na Radcliffe College. V roce 1915 se vzali a Elizabeth spolupracovala s Marstonem také na práci o souvislosti mezi výší krevního tlaku a lhaním. Jejich závěry vedly k sestavení testu, který byl předchůdcem detektoru lži. Ačkoliv autorství "klasického" detektoru si nakonec připsal John Augustus Larson, tento test je stále jeho součástí.

Trochu hořce nicméně působí, že ačkoliv se Elizabeth na výzkumu spolupodílela, nebýval jí přiznán kredit ohledně Marstonovy práce v tomto období. Přitom právě ona prý stála na prvopočátku, kdy navrhla možné spojení mezi emocemi a krevním tlakem, neboť popsala, že cítí, jak jí tlak stoupá ve chvíli, kdy je naštvaná nebo rozrušená.

Marston se také ve svých textech, které spadaly i do oblasti populární psychologie, zabýval tím, co je a není normální, a rozpracoval takzvanou teorii emocí. Byl též toho názoru, že ženy jsou v různých ohledech lepší než muži a bývají upřímnější, na druhou stranu zastával myšlenku, že zatímco pro muže je typická dominance, ženy spíš tíhnou k submisivnímu vystupování. 

Manželství ve třech 

Značně nekonvenční ovšem bylo jeho rodinné zázemí. V polovině 20. let se totiž seznámil s o necelých 11 let mladší Olive Byrneovou, která pocházela z pozoruhodné rodiny. Její matka Ethel i teta Margaret Sangerová byly známé feministky propagující sexuální osvětu, včetně aktivního přístupu ke kontrole početí. 

Marston nejdříve Olive učil, později mu asistovala při výzkumu a stala se také jeho milenkou a v podstatě i druhou ženou, neboť nakonec začala s ním a Elizabeth žít v polyamorním vztahu. Ten podle americké historičky Jill Leporeové, která napsala knihu The Secret History of Wonder Woman, nebyl patrně první zkušeností manželů s polyamorií, trval však velice dlouho. 

I rozdělení "rolí" přitom bylo poměrně výstřední. Marston měl celkem čtyři děti s oběma ženami, o rodinu ale pečovala hlavně Olive. Elizabeth se věnovala především kariéře a ve chvílích, kdy Marston neměl práci, byla také hlavní živitelkou rodiny. Svým způsobem úsměvné pak je i to, že Olive psala do časopisecké rubriky pro ženy v domácnosti, v jejímž rámci mimo jiné radila, jak "tradičně vychovávat děti". 

Ty ostatně o partnerském trojúhelníku svých rodičů prý nevěděly. Ač Marston Oliviny děti legálně adoptoval, věřily údajně, že jejich biologický otec je po smrti. Pro veřejnost Olive, po níž Elizabeth pojmenovala také svou dceru, vystupovala jako ovdovělá příbuzná manželského páru.

A právě Olive a Elizabeth byly předobrazem pro slavnou komiksovou superhrdinku a její vznik také svým způsobem iniciovaly. A jak se k ní Marston dostal? V rozhovoru pro magazín The Family Circle, který s Marstonem pod pseudonymem vedla právě Byrneová, se psycholog o komiksech, jež byly v té době pod palbou kritiky, vyjádřil jako o fenoménu se zajímavým edukačním potenciálem. 

Toho se chytili lidé z komiksového prostředí a nabídli mu práci poradce pro National Periodicals a All-American Publications, které se později staly součástí DC Comics. Při diskusi o tom, jak vytvořit nový typ postavy, který nebude bojovat jen pěstmi, ale i "láskou", pak prý opět Elizabeth svému manželovi doporučila, ať nevytváří superhrdinu, ale superhrdinku. 

Tak vznikla Wonder Woman, civilním jménem Diana Prince, původem neohrožená Amazonka. 

Provokativní hrdinka 

Wonder Woman, která se v komiksu poprvé objevila na sklonku roku 1941, přitom byla poměrně pozoruhodnou, a v konečném důsledku pro některé kritiky opět kontroverzní postavou. Nesmrtelná dívka má tryskáč a laso, které spoutané padouchy donutí mluvit pravdu. A také náramky odrážející kulky, jež inspirovaly šperky, které nosila Byrneová. 

Na druhou stranu Wonder Woman běhá po světě v plavkách, její image je silně inspirována takzvanými pin-up girls, především těmi, které kreslil Alberto Vargas. A také se v komiksech hodně svazovalo, což byl jev, který se týkal obou pohlaví a k němuž se váží (doslova) různé interpretace.

Gal Gadotová jako Wonder Woman ve snímku z roku 2017 | zdroj: Profimedia

Zatímco podle jedné se jedná o jasnou narážku na potěšení ze sexuální submisivity, podle druhé tím Marston připomínal i hnutí za ženská práva. Sufražetky se někdy během protestů přivazovaly, zároveň v tom někteří vidí i symboliku svázání ženy a následné "osvobození" z konvenčních pout.  Ať tak či tak, provokace nezůstala bez odezvy a ve 40. letech putovaly do společnosti vydávající komiks rozhořčené reakce kritizující, že autor propaguje sadomasochistické choutky. 

Na druhou stranu však, i dle tehdejších Marstonových vyjádření, měla Diana Prince sloužit především jako vzor dívkám, aby se nestranily studia a cest, které se příčily konzervativním kruhům. 

Marston, který používal pseudonym Charles Moulton, pak působil jako autor komiksů až do své smrti. V roce 1947, krátce před 54. narozeninami, podlehl rakovině.

Elizabeth a Olive, které byly možná bisexuální, spolu zůstaly až do smrti Olive v roce 1990. Zatímco Olive se dožila šestaosmdesáti let, Elizabeth zemřela v roce 1993, měsíc po svých stých narozeninách. 

Loni vznikl jejich příběhem inspirovaný film Profesor Marston a Wonder Woman.