Kdo by si dnes aspoň částečně nepamatoval již takřka jedenáct let starou kuřimskou kauzu točící se kolem týrání dětí? V květnu 2007 ji odstartovala náhoda jako vystřižená z filmu, když obyvatel Kuřimi omylem naladil na své elektronické chůvičce šokující záběry ze sklepa vedlejšího domu, na nichž byl jeden z dvojice týraných chlapců.

Informace o kauze tehdy byly snad úplně všude. Slušnou dobu zaplňovaly titulky novin, hlavní vysílací čas v televizi i internetové servery podle toho, jak byly postupně odhalovány další a další podivnosti případu, který začínal být čím dál tím složitější a zamotanější, a tím i pro média a veřejnost fascinující.

Ukázalo se, že je do celé kauzy zahrnuto mnohem více lidí, než jen samotná matka týraných chlapců. Velké pozdvižení vzbudila především tehdy třicátnice Barbora Škrlová, vydávající se nejprve za malou Aničku a následně za chlapce Adama. Lidé byli rovněž fascinováni tajemným pozadím celého případu, které se nikdy nepovedlo pořádně objasnit, ač se nejvíce spekulovalo o sektářství a dětské pornografii.

Ne tak docela svatá Barbora

Nyní kuřimská kauza opět částečně ožila, a to prostřednictvím nového českého komiksu, nebo chcete-li grafického románu, pokud vám slovo komiks evokuje spíše naivní kreslené příběhy pro děti, což tento případ rozhodně není. Kniha se jmenuje Svatá Barbora a stojí za ní umělecké trio spisovatel Marek Šindelka, scenárista Vojtěch Mašek a kreslíř Marek Pokorný.

Komiks byl pojmenován právě podle Barbory Škrlové, v díle vystupující pouze jako Barbora Š., ač více než hlavní postavou příběhu je spíše určitým objektem zájmu skutečné hlavní hrdinky, kterou je Andrea, pražská novinářka doslova posedlá kuřimskou kauzou.

Komiks rozhodně není kresleným dokumentem, který by měl ambice celý případ fakticky převyprávět a snažit se ho nějak zpřehlednit. Autoři naopak řadu věcí oproti skutečnosti výrazně pozměnili, což souvisí i s trochu složitější cestou, jakou si dílo během šestileté práce prošlo. Sami tvůrci na začátku píší, jak původně knihu zamýšleli pojmout úplně jinak, a přiznávají se k tomu, že v minulosti celé kauze tak trochu propadli.

Tato zkušenost, kdy se tvůrci nachytali při jistém voyeurismu, nakonec ovlivnila celou výslednou podobu díla. Z příběhu komiksu tak byli například vypuštěni právě původní týraní chlapci, aby nebylo zneužíváno utrpení jasných obětí celé kauzy. Vznikla tak i hlavní postava díla, zarputilá novinářka Andrea, kterou se autoři rozhodli částečně parodovat sami sebe a svoji původní fascinaci případem.

Detektivka a satira v jednom

Přerod celému dílu ve výsledku určitě prospěl, protože právě zaměření se na téma mediálního světa z něj dělá výjimečný počin a posouvá ho mnohem dál za hranice čistě děsivého příběhu o zločinu. Kdyby se tak nestalo, byl by to opět jen poněkolikáté převyprávěný celkem známý příběh, ač samozřejmě v perfektním kabátku od kreslíře Marka Pokorného, který se rozhodně umí vyřádit.

Takto jsme se místo prvoplánového komiksového thrilleru dočkali díla, které můžeme číst více způsoby. Buď jako českou obdobu mrazivé severské krimi plnou násilí a šílenství, nebo jako celkem drsnou satiru na svět médií, kde není nouze o nezdravou senzacechtivost, kvůli které se někteří nebojí jít přes mrtvoly. To druhé je rozhodně zajímavější.

Ve výsledku tedy ani není tak důležité, že se kniha zaobírá právě kuřimskou kauzou. Andrein někdy až absurdně groteskní příběh poukazující na nepříjemnou tvář médií by krásně fungoval i s jiným výrazným případem na pozadí. Články a fotky, z nichž má v komiksu ve svém bytě na zdi novinářka vytvořenou stereotypní provázanou pavučinu, by prostě mohly odkazovat na jinou kauzu. Příběhy a teorie, kterými Andrea obtěžuje a nudí své blízké, by pojednávaly o někom jiném... a tak dále.

Ideální učebnice pro novináře

Na druhou stranu je ale příhodné, že je takováto satira spojena právě s kuřimským případem. Jak již bylo zmíněno, jednalo se tehdy o jednu z největších mediálních kauz u nás, a tak není divu, že média, která si z události udělala pomalu senzaci století, často během informování o případu eticky selhávala.

Kritizováno bylo například časté využívání drsných záběrů nezletilých týraných chlapců, rovněž zveřejnění jejich celých jmen nebo prozrazení konkrétního místa jejich pobytu v Klokánku, kam byli po zásahu policie umístěni. Často se tak mluvilo o sekundární viktimizaci a částečně v reakci na tuto šílenou mediální masáž přišel známý "náhubkový zákon" zastávající se právě i soukromí obětí.

Na média se sneslo také několik žalob, například na Mladou frontu DNES od Hnutí Grálu, které bylo s kauzou často spojováno. Získalo tak neprávem obraz sekty plné zneužívačů děti, přestože se jedná spíše o filozofický proud než sektu jako takovou a i religionisté označují hnutí jako neškodné. Ostatně uvést na pravou míru příběh Hnutí Grálu se snaží právě i autoři Svaté Barbory, kteří jeho historii věnovali část komiksu.

Každopádně je kniha opravdu perfektním dílem s vynikající kresbou - ať už se ji rozhodnete číst primárně jako temnou detektivku, nebo jako kritiku poměrů v médiích. Je třeba vyzdvihnout i to, že se opět jedná o vynikající český komiks, který krásně nabourává u nás stále se držící stereotyp, že čtení obrázkových příběhů je jen pro děti a nerdy, což určitě není případ Svaté Barbory. Tahle kniha by klidně mohla být povinná četba na žurnalistických školách.