Pokud pravidelně sledujete televizi a hltáte novinky, s nimiž přicházejí české stanice, měli jste pravděpodobně tu smůlu, že jste narazili na Štiky. Nebo to můžete samozřejmě považovat i za štěstí, pokud ovšem máte slabost pro posměšné sledování bizarních pořadů, které jsou zábavné především tím, jak moc jsou špatné.

Štiky jsou opravdu velmi svéráznou reality show, která od konce dubna běží každé pondělí na TV Prima. Nabízí na poměry českých pořadů skutečně neobvykle šílenou podívanou, která nás v patnácti dílech vezme na návštěvu do domácností rodin Štikových a Koktových.

Krom neustále vyhrocených bojů mezi matkou Monikou Štikovou a její dcerou Ornellou Koktovou, které tvoří asi nejvýraznější náplň pořadu, tu najdeme i další super věci, jako diskuse o velikosti přirození přítomných pánů a o koukání na porno. Nebo uvidíme močení takřka před kamerou v parku v Divoké Šárce.

V pořadu navíc padne tolik sprostých slov a jejich různých variací, že dokonale předčí i filmy Quentina Tarantina. Během toho je na scéně většinu času přítomný i nejmladší, pětiletý člen rodiny. Prostě naprosto dokonalá podívaná.

Prvoplánová provokace

Jinak řečeno, televize Prima v případě Štik sází na to, že budou svým obsahem diváky především štvát, díky čemuž si udrží sledovanost. Diváci se pobouří nad rodinnými hádkami. Politují malého chlapce, který se musí pohybovat v takovém prostředí. Rozhořčí se, když naštvaná Monika Štiková uhodí psa Koktů, a podobně. Prostě budou show napjatě a bystře sledovat dál a dál se budou rozpalovat doběla vzteky.

Nepochybně spousta diváků Primě na tento lep sedla. Samozřejmě se ale najdou i tací, kteří pořad sledují jen proto, aby si z něj následně mohli dělat legrácky na sociálních sítích a používat nejšílenější hlášky, podobně jako se to často děje v případě již klasických televizních show jako Prostřeno a Výměna manželek. Příliš velké terno to ale není a sledovanost Štik postupně klesá.

Že vlastně vůbec netušíte, kdo jsou Štikovi a Koktovi a proč je o nich tahle reality show? Upřímně, není divu. Pokud nejste nadšenými konzumenty českého bulváru, je možné, že je vaše povědomí o této rodině naprosto nulové. Z klanu Štikových se staly bulvárem uměle vytvořené celebrity, a to především díky skandálům Ornelly Štikové, dnes Koktové, která se objevovala v přítomnosti známějších osobností, především mužů. Stala se tak postupně oblíbeným otloukánkem bulváru, který si z ní dělal často legraci.

Slavnými snadno a rychle

Za připomínku například stojí kauza, kdy Ornella Koktová v minulosti tvrdila, že měla půl roku poměr s dnešním poslancem a šéfem SPD Tomiem Okamurou. Ten celou věc popřel a se Štikovými, kteří se v čele s matkou Monikou snažili celou situaci nejen mediálně vyhrotit, se nakonec soudil.

Bojovnost Ornelliny matky Moniky Štikové a její snaha strhávat na sebe pozornost se projevily i v jejich největším husarském kousku, který jim přinesl značnou pozornost bulváru na drahnou dobu. Ornella se stala milenkou takřka o čtyřicet let staršího podnikatele Josefa Kokty, který v té době měl za manželku moderátorku Gabrielu Partyšovou. Mladá Štiková o vztahu do médií mluvila velmi otevřeně a následně s Koktou i otěhotněla.

Skandál, velmi snaživě protlačovaný a propagovaný právě Ornellinou matkou, se stal žněmi pro bulvární média, která celou záležitost ještě více rozmazala. Zkrachovalý podnikatel Josef Kokta se se svou třetí manželkou Gabrielou Partyšovou nakonec rozvedl a začal žít s Ornellou, kterou si nakonec vzal za ženu.

Ano, to je vše. Rodina Štikových se tak díky bulváru vyšvihla do povědomí řady obyčejných lidí a stala se známou čistě díky uměle vytvořené mediální slávě. Žádné úspěchy v kultuře, sportu, politice, podnikání a podobně, jak bychom čekali u celebrit, jejichž životy a skandální fotky se na stránkách hojně čtených magazínů a deníků pravidelně rozebírají, za tím nenajdeme.

Celebrity bez úspěchů

V zahraničí se pro označení tohoto typu celebrit používá termín "celetoids", který zavedl britský profesor sociologie Chris Rojek. Ten ve svém díle rozdělil celebrity do tří skupin dle toho, jestli je jejich status připsaný, dosažený, nebo přidělený. Celebrity s připsaným statusem jsou takové, které jsou slavné díky svému rodu, a prakticky tak přicházejí na svět už jako celebrity, ať už o to zájem mají, nebo ne. Dobrým příkladem je britská královská rodina a dubnové haló, kdy se princi Williamovi a vévodkyni Kate narodil syn.

Dosažený status celebrity naopak zahrnuje umělce, sportovce a podobně, kteří si popularitu vysloužili svými reálnými úspěchy a schopnostmi. Do posledního, tzv. přiděleného statusu spadají zmíněné “celetoids”. Ty jsou právě uměle vytvořené s pomocí médií. Krom zmíněné rodiny Štikových se tak jedná například o jednorázové účastníky různých reality show, televizních soutěží, nebo o lidi, kteří se nechtěně proslavili například díky virálním videím.

V dnešní době internetu a sociálních sítí je tohle velmi častý jev, většinou ale netrvá dlouho a obecně většina "celetoids" nemá v mediálním prostředí dlouhou životnost. Kdo si dnes vzpomene například na ukřičenou paní "Julču z metra", která byla natočena, jak dává jasně najevo, že má právo sedět, nebo na drsný rozchod Kristýny a Ondřeje, který se zapsal hlavně díky hlášce "Ondřeji, prosím!"?

I nedávná kauza kolem již zesnulého Karla Slezáka - "boxera z prezidentského štábu", jenž se proslavil napadením novináře po volebním vítězství Miloše Zemana - je dnes již takřka zapomenutá. Přesto se jedná o věci, které ve své době hýbaly nejen sociálními sítěmi, ale hojně se propíraly i v médiích.

Štikovi a Koktovi se ale, jak se zdá, na hřbitov celebrit ještě nechystají a už řadu let proti svému zapomenutí aktivně bojují různými druhy propagace. Ať už jde o starší šílený pořad Moniky Štikové Tchýně, kde společně s komparsisty předstírala, jak pomáhá nefunkčním rodinám, nebo sdílení osobních intimních detailů ze sexuálního života Ornelly Koktové. Případně focení lacině erotických fotek - ať už na sociální sítě, nebo pro média - které razí obě dámy. Bulvár a jeho čtenáři o ně stále evidentně neztrácejí zájem.

Legenda jménem Macura

Ostatně nejsou to jediné pseudocelebrity, které si v České republice stále drží značnou pozornost, aniž by měly nějaké reálné zásluhy. Podobný případ je i takřka legendární bulvární hvězda Zdeněk Macura, který se proslavil především jako bláznivý fanoušek Ivety Bartošové. Tu například unesl do Itálie, stavěl pro ni bungalov z palet na své zahradě nebo se několikrát porval s jejím partnerem Josefem Rychtářem. Všechny tyto extravagantní skopičiny mu poskytly značný mediální prostor a řadu fanoušků.

Ač by se to dalo očekávat, po tragické smrti Ivety Bartošové Macura rozhodně neupadl v zapomnění. Jeho pozice, kterou mu uměle vytvořil bulvár, se stala tak silnou, že si ji nadále udržel a přiživuje ji dalšími kousky. Ať už vystupováním v televizi (jako speciální díl Prostřeno) či okatými bizarnostmi (jako protestování proti taxikářům v kostýmu pohádkového krále).

Pro určitou část osazenstva českého internetu a sociálních sítí se Macura stal dokonce více než jen celebritou. Míří na něj například řada pomalu již ohraných a stále opakovaných vtípků, fotomontáží a podobně. Pro internetové vtipálky tak je Zdeněk Macura už spíše nedílnou součástí internetové popkultury: více než jako živá osoba je vnímán jako mem.

Dokonalá symbióza

Pomineme-li zájem milovníků bizáru, kteří se rádi zasmějí šílenostem a na celou věc se dívají s nadhledem a humorem, stojí za to se zamyslet nad tím, proč konzumenti bulváru jeví zájem o tento typ celebrit a jejich příběhy. Jak bylo zmíněno výše, je pochopitelné, že bulvární média vytvoří narychlo celebritu typu "celetoids", která ale vydrží jen chvíli, protože o ni čtenáři ztratí zájem a z jejich povědomí vyprchá. Čím to ale je, že právě například v případě Štikových, Koktových nebo Macury zájem čtenářů - a tedy i zájem bulvárních novinářů - trvá?

Roli v tom může hrát více věcí. Čtenáři bulváru mají slabost pro lidské příběhy a v podobných případech mohou cítit, že jim je tento typ pseudocelebrit mnohem bližší, než klasické filmové hvězdy. Mohou se tak s jejich osudy více ztotožnit, nebo se proti nim naopak značně vymezit a cítit jakési zadostiučinění z toho, že se známí lidé také potýkají s problémy obyčejných smrtelníků (v případě Štikových to jsou například potíže s exekucemi, o nichž bulvár hojně informuje).

Čtenáři z toho tak mohou mít trochu škodolibou radost, nebo naopak cítit sounáležitost, a nadále tak s očekáváním sledovat eskapády rodiny Štikových nebo Macurovy výstřelky. Pro čtenáře či diváka se vlastně v jistém smyslu zmenšuje vzdálenost mezi obyčejným člověkem a celebritou, což může být pro řadu lidí příjemné.

Svým způsobem se jedná o něco na způsob můstku mezi světem velkých celebrit a světem obyčejného Čecha. Například pořad Štikovi můžeme vnímat jako kombinaci reality show se slavnými lidmi (ve stylu Osbournových nebo Držte krok s Kardashians) a zároveň pořadu zaměřeného na život dolních deseti milionů ve stylu pořadů jako Prostřeno, Výměna manželek a podobně, které lidé rádi sledují, aby mohli nakouknout "do kuchyně" jiných rodin. Ve Štikových se dá najít od každého něco.

Svůj podíl na neutuchajícím zájmu pochopitelně mají i samotné objekty, které se schválně tlačí na výsluní. Přicházejí s novými a novými šokujícími informacemi ze svého osobního života, které nadšeně poskytují médiím, pořizují lechtivé fotky a dopouštějí se různých šíleností, které by běžným celebritám přinesly spíše společenskou sebevraždu než popularitu.

Ve výsledku je to všechno moc krásná symbióza. Čtenáři dychtící po informacích z tohoto bizarního prostředí budou uspokojeni. Bulvár bude mít o čem psát. Lidé, kteří touží po slávě a pozornosti bez reálných úspěchů, dosáhnou svého. A internetoví vtipálci a milovníci bizáru se budou nadále mít čím bavit. Prostě výhra pro všechny.