Politici debatují o plánu, který má skoncovat s jednou z největších absurdit Evropské unie. Je jí létající europarlament, střídavě zasedající v Bruselu a ve Štrasburku.

Poslanec za belgické Zelené Bart Staes navrhuje, aby se po brexitu do Štrasburku odstěhovaly unijní instituce dosud sídlící v Londýně – Evropský úřad pro bankovnictví (EBA) a Evropská agentura pro léčiva (EMA). V alsaské metropoli by jim mohly být k dispozici objekty a další infrastruktura Evropského parlamentu, která je poslanci využívána v průměru jen 40 dnů v roce. Europarlament by pak zůstával v Bruselu.

"Jsem přesvědčen, že máme jedinečnou historickou příležitost: Můžeme dát občanům unie signál, že dokážeme se zdroji poskytnutými daňovými poplatníky nakládat šetrně a rozumně," píše Staes na portálu Euractiv.

Staesův plán má v europarlamentu podporu. Poslanci z kočovného stylu života nadšeni nejsou. Už roky hlasují za to, co pokládají za normální – za jedno sídlo parlamentu.

Také letos koncem dubna přijali usnesení, ve kterém vyzývají vlády států, aby se shodly na jediném místě zasedání Evropského parlamentu. Pro hlasovalo 425 poslanců, 141 jich bylo proti a 78 se zdrželo hlasování.

Prachy, jenom prachy

Cirkus zástupců evropského lidu rozbil šapitó ne ve dvou, ale hned ve třech městech – ve Štrasburku (sídlo Evropského parlamentu, místo plenárních zasedání), v Bruselu (zasedání parlamentních výborů i pléna) a v Lucemburku (sídlo sekretariátu).

Měsíc co měsíc putuje 751 poslanců a čtyři tisícovky úředníků, tlumočníků a asistentů s krabicemi dokumentů a kontejnery s technikou do Štrasburku. Za čtyři dny balí fidlátka a vyráží zase zpátky do Bruselu, Lucemburku, případně do domovského státu.

Štrasburské sídlo parlamentu je 320 dnů v roce opuštěné. Klimatizace však běží, v budově se svítí, pracuje v ní tým údržbářů a střeží ji ochranka. Absurdní ekonomika!

Ročně stojí manévry mezi Bruselem, Štrasburkem a Lucemburkem 180 milionů eur (4,8 miliardy korun). To znamená, že parlament během pětiletého volebního období projezdí mezi třemi městy 900 milionů eur (téměř 24 miliard korun).

Tyto náklady prodražují už beztak drahou instituci, která ročně spořádá 1,9 miliardy eur, v přepočtu 50,3 miliardy korun. Europoslanci se tak doslova dají vyvažovat zlatem.

"Štrasburk byl kdysi symbol sjednocení, ale stal se symbolem plýtvání a neefektivnosti," posteskl si v rozhovoru pro stanici BBC Edward McMillan-Scott. Tento britský europoslanec v roce 2010 založil hnutí za jedno sídlo Single Seat a roky vedl kampaň proti kočovnému stylu evropské politiky. Na webové stránce kampaně (zde) jsou dostupná data o nákladech a důsledcích parlamentního stěhování.

Umíte si představit stěhovat tohle celé neustále sem tam? Na snímku je plenární zasedání europarlamentu ve Štrasburku | zdroj: Profimedia

Na Single Seat se dozvíte mimo jiné i to, že na svých štrekách za sebou parlament zanechá rok co rok 19 tisíc tun CO₂. Tato uhlíková stopa odpovídá 4900 letům boeingu nebo airbusu z Prahy do New Yorku.

(A ještě srovnání: Obě komory českého parlamentu za rok nespotřebují v korunách tolik, co Evropský parlament v eurech. Na letošek jim sněmovna schválila 1,794 miliardy korun, 1,238 miliardy sněmovně a 556 milionů senáu. Rozdíl je propastný, a to i v případě, kdy vezmeme do úvahy, že europarlament je téměř třikrát početnější.)

Sláva nazdar výletu

Turistiku mezi Bruselem a Štrasburkem nemohou poslanci zatrhnout, byť je většině z nich na obtíž. Do města na levém břehu Rýna nejezdí s heslem "sláva nazdar výletu" na rtech. Pokládají ho za Zapadákov.

Evropský parlament je však jediným parlamentem, který nemá kompetence k tomu, aby rozhodl, kde bude zasedat. Nemůže si to jednoduše odhlasovat.

Štrasburk byl jako sídlo parlamentu v roce 1997 zakotven v Amsterdamské smlouvě o Evropské unii (článek 2, písmeno a). Brusel, kde sídlí instituce, které mají europoslanci kontrolovat, je v ní definován pouze jako místo zasedání. Vyřadit alsaské město ze hry je proto možné jen změnou smlouvy, kterou by musely schválit všechny národní vlády a poté ratifikovat všechny národní parlamenty. Tedy i parlament francouzský.

Právě Francouzi se však štrasburského sídla parlamentu nechtějí vzdát. Je to pro ně prestižní záležitost. Štrasburk pokládají za město francouzsko-německého usmíření, které stálo na počátku evropského sjednocení.

Symbolika však není vše. V sázcejsou také peníze. Evropský parlament je pro alsaskou metropoli pověstnou slepicí, která snáší zlatá eurovejce.

Zatímco stěhování parlamentu z unijní pokladny peníze vytahuje, do Štrasburku parlamentní ansámbl naopak peníze přiváží. Výdělky štrasburských hotelů, obchodů a restaurací se během každého čtyřdenního zasedání zvyšují o miliony eur (desítky milionů korun).

Naděje umírá poslední

"Neustáváme v našem boji za jedno sídlo Evropského parlamentu," píše na svém facebookovém účtu lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský, který se angažuje v kampani Single Seat.

Tenhle "boj" zahájila skupina europoslanců už v roce 2006, kdy švédská europoslankyně a nynější komisařka EU Cecilia Malströmová založila kampaň One Seat, předchůdce Single Seat. Návrh poslance Staese by ho mohl ukončit.

Evropský úřad pro bankovnictví a Evropská agentura pro léčiva patří mezi nejdůležitější evropské instituce. Mají dohromady více než 1700 stálých zaměstnanců a tisíce externích spolupracovníků, kteří mohou plnit štrasburské hotely, restaurace i městskou pokladnu.

Myšlenka poslance Staese je logická a ekonomicky racionální. Právě takové se však v Evropské unii špatně prosazují.