Yahya Jammeh vládl Gambii železnou pěstí dlouhých třiadvacet let, během kterých bývalou britskou kolonii proměnil v policejní stát. Za tuto dobu věznil a nechával beze stopy zmizet kriticky píšící novináře, nařídil střílet do protestujících studentů nebo pronásledoval osoby na základě jejich sexuální orientace. Prohlašoval, že homosexualita "není lidská" a uzákonil její trestání doživotním vězením.

"Pokud budete provozovat (homosexuální styk, pozn. red.) v Gambii, podříznu vám krky. Pokud jste muž, chcete se vdát za jiného muže a my vás dopadneme, nikdo už vás nikdy neuvidí a žádný běloch vás nezachrání," nechal se Jammeh slyšet v nechvalně proslulém projevu z května 2015.

Jammeh sám se ostatně svými praktikami nijak netajil. "Co je dobrá vláda? Co je demokracie? Co jsou lidská práva?" ptal se ještě loni v květnu ve francouzsky psaném časopisu Jeune Afrique, kde rovněž prohlásil, že je diktátor a je na to hrdý.

Jméno jako báseň

Po vzoru těch nejhorších afrických tyranů Jammeh kolem sebe vytvořil bizarní kult osobnosti. V televizním vysílání se například opakovaně chvástal svými zázračnými léčitelskými schopnostmi - pomocí kombinace bylin a zaříkadel prý dokázal vyléčit HIV/AIDS, rakovinu, astma, epilepsii či neplodnost. A stejně jako ti nejhorší tyrani se i on pyšnil dlouhou řádkou neobvyklých titulů, mezi nimi třeba "hlavní strážce posvátné ústavy", "dobyvatel řek" a "obránce víry", čímž narážel na svou veřejně proklamovanou islámskou víru.

"Vyslovit celé jeho jméno je jako recitovat báseň," prohlásil loni posměšně pastor Mensa Otabil z nedaleké Ghany. "Hádám, že kdybych v Gambii řekl jen 'pan Jammeh', dostal bych se do velkých problémů."

Konec vlády muže, jako je Yahya Jammeh, by byl sám o sobě dobrou zprávou zprávou. Obyvatelé Gambie však mají důvod oslavovat i okolnosti, za jakých je jejich diktátor opustil. Tedy bez krveprolití, v jehož očekávání za poslední měsíc ze země uprchlo na padesát tisíc lidí.

Do politické krize se Gambie dostala počátkem prosince, kdy Jammeh nečekaně prohrál prezidentské volby. Dodnes není úplně jasné, z jakých důvodů nezasáhl do volebního procesu, tak jako to udělal v letech 1996, 2001, 2006 a naposledy 2011; tehdy si zajistil pohodlných 72 procent hlasů. Je možné, že měl v úmyslu stáhnout se do důchodu, čemuž by naznačovalo původně bezproblémové přijetí volebních výsledků.

Když si to diktátor rozmyslí

Jammeh ihned po ohlášené prohře 2. prosince vystoupil v televizi, kde volební klání označil za "nejtransparentnější volby na celém světě" a vítěznému Adama Barrowovi pogratuloval. "Rád bych blahopřál panu Adamovi k jeho vítězství," oznámil tehdy s úsměvem Jammeh celému národu.

"Je to jednoznačné vítězství. Přeji jemu a všem Gambijcům všechno nejlepší. Jako pravý muslim, který věří ve všemocného Alláha, nebudu nikdy zpochybňovat jeho rozhodnutí. Vy, Gambijci, jste rozhodli."

O několik dní později bylo všechno jinak. Už 9. prosince prezident Jammeh na obrazovce stejné státní televize oznámil, že se z důvodu možných podvodů v průběhu voleb přeci jen rozhodl nepřijmout jejich výsledky. Následně nechal obsadit klíčové rádiové stanice v zemi, pozavíral několik kritiků režimu a do ulic dvou největších měst rozmístil vojáky.

Adama Barrow, který nedlouho předtím přijímal blahopřání a připravoval se na prezidentskou inauguraci, byl donucen uprchnout ze země do sousedního Senegalu.

Prezident, který chtěl vládnout "milion let" | zdroj: Profimedia

Na nečekanou politickou krizi, vyvolanou nejspíše Jammehovými obavami z opozičních hrozeb trestním stíháním a zabavením majetku, prakticky okamžitě reagovaly mezinárodní i regionální organizace. Jammehovo jednání odsoudily Africká unie (AU), Rada bezpečnosti OSN, která narychlo svolala jednání, a klíčové Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS), sdružující většinu západoafrických zemí včetně samotné Gambie.

Zástupci zmíněných organizací i představitelé sousedních velmocí celý měsíc vyvíjeli maximální diplomatické aktivity; gambijské hlavní město postupně navštívilo šest afrických prezidentů včetně laureátky Nobelovy ceny míru, Ellen Johnson Sirleafové z Libérie. Jako poslední se Jammeha ještě minulou středu pokoušel k mírovému předání moci přesvědčit jeho bývalý spojenec, mauritánský autokrat Mohamed Ould Abdel Aziz. Diplomatické jednání ale nevedlo nikam.

Cena za odchod tyrana

Hospodářské společenství ECOWAS dávalo najevo, že je připraveno vynutit si Jammehův odchod i silou. Nebylo by to poprvé. Sdružení má za sebou dlouhou historii vojenských intervencí v místech regionálních konfliktů a poprvé úspěšně zasahovalo už v roce 1990 v Libérii. Od té doby vojáci pod jeho patronací sloužili v Sierra Leone, Pobřeží Slonoviny, Guinea-Bissau nebo v Mali.

K zásahu v Gambii přitom sdružení dostalo posvěcení od Rady bezpečnosti OSN a vedení společné mise se rychle ujal jediný soused Senegal, i když svým dílem přispěla i Ghana a hlavně Nigérie, která do oblasti vyslala válečnou loď a poskytla pro připravovanou operaci své letectvo.

Při pohledu na tisíce senegalských vojáků na gambijské hranici prezidenta Jammeha postupně opustili jeho vlastní viceprezident, členové vlády a také většina poslanců parlamentu, kteří se rozprchli za svými rodinami.

Loajalita gambijské armády začala být pochybná, a tak Jammeh musel do svého žoldu najímat veterány z občanských válek z širokého okolí. Teprve před zahájením invaze a s ohledem na mizerné šance na vítězství Jammeh konečně kapituloval. V pátek oznámil národu, že se vzdává moci, a v neděli nastoupil do soukromého letadla, aby zamířil do Rovníkové Guineje.

Cena za spořádaný odchod a exil v zemi, kde vládne dost se podobná té jeho, však nebyla malá. Yahya Jammeh podle dostupných informací poslední dny v úřadu strávil pečlivým výběrem státních financí. Jejich celková výše se odhaduje v přepočtu skoro na 300 milionů korun. Africká unie a ECOWAS navíc autokratovi zaručily právo ponechat si majetek v Gambii, možnost kdykoli se do země vrátit a přislíbily mu amnestii před trestním stíháním za zločiny vykonané v úřadu.

Gambii zatím čeká nejistá budoucnost. Adama Barrow se v  její více než padesátileté historii stává teprve třetím prezidentem - a to za dramatických okolností s přispěním vojsk cizích států, ve špatné ekonomické kondici a s prakticky neexistujícími státními strukturami díky destruktivním praktikám diktátora, který dle vlastních slov plánoval vládnout "miliardu let".