A proč "moravský Rumford"? S významným angloamerickým vynálezcem se náš Moravan osobně setkal na svých anglických cestách a oba muži, podobni si zájmem o přírodní vědy i experimenty, nadále udržovali vzájemný kontakt. Ale to trochu předbíháme.

Hugo Salm (1776 – 1836), plným titulem starohrabě Hugo František Salm-Reifferscheidt, se narodil ve Vídni 1. dubna 1776. Rod Salm-Reifferscheidtů s heslem "Contra torrentem" (Proti proudu) vznikl spojením pánů z Reifferscheidtu a Salmů s kořeny až v desátém století. Syn knížete a císařského komořího Karla Josefa Salma a kněžny Marie Františky z Auerspergu byl dítkem původně natolik slabým, že se rodiče obávali o jeho život. Právem, byl totiž jediným z potomků šlechtické dvojice, který se dožil dospělosti. K tomu prodělal pravé neštovice, jejichž následkem měl celoživotně poškozený zrak.

Z vojáka vědcem

Kmotřenec Marie Terezie (ano, za kmotru skutečně posloužila sama císařovna) byl však houževnatějším, než se zdálo. Léta strávená na venkovském panství v Rájci nad Svitavou, kdy pravidelně cvičil a posiloval, udělala z neduživého mladíka výtečného šermíře, který prý navíc dokázal jediným škubnutím roztrhnout balíček karet.

Nabytou fyzickou kondici bylo samozřejmě nutno využít, a tak se dvacetiletý Hugo vydal na vojenské dobrodružství do severní Itálie. Bojoval statečně a byl několikrát raněn, u Mantovy však padl do zajetí. V pevnosti Castelare hovořil se samotným Napoleonem a nakonec dosáhl propuštění pro sebe i své druhy (1797). Tím skončil s válečným řemeslem. Nejenže mezitím došlo k uzavření míru, ale zdraví mladého Salma se opět zhoršilo. Čekala jej tedy vědecká dráha.

Prioritou pro něj byly přírodní vědy, především chemie s fyzikou. A jejich praktické využití. V pravém křídle rajeckého zámku si Hugo zařídil laboratoř na pokusy. Někdy i docela hlučné, to když zkoumal plyny či třaskaviny. Navíc, co kdyby náhodou vyrobil svou celoživotní touhu - perpetuum mobile?

Teď ještě získat praktické zkušenosti. V Berlíně si mladík osvojil výrobu cukru z cukrové řepy, což později využil pro založení jednoho z prvních moravských cukrovarů. V Belgii se zabývá metalurgií, učil se formovat a odlévat litinu.

Na špionáži v Británii

Klíčovou se pro něj stala cesta anglická, při níž se seznámil s posledními výdobytky moderního průmyslu - parním strojem, tkalcovským mechanickým stavem či výrobou ocelové litiny. Inu, přiznejme si, Hugo Salm vyrazil na Britské ostrovy uskutečnit průmyslovou špionáž. Zdání vědecké expedice mělo výpravě započaté v červenci 1801 dodat přítomnost brněnského lékárníka Vincence Petka.

A zadařilo se. Mládenec pronikl do britských manufaktur díky mohučskému vynálezci Ackermannovi, působícímu v Londýně jako profesor kreslení, od něhož také získal nákresy spřádacích strojů. Prozkoumal britské větrné mlýny, obráběcí i parní stroje, byl nadšen průmyslovým velkoměstem Manchestrem.

Trojice Salm, Ackermann a Petke obhlédla i skotské uhelné doly a tavírny železné rudy. Na zpáteční cestě ještě získali v Leedsu plány textilních strojů za pět tisíc rakouských zlatek. Akce byla tedy více než úspěšná. Naštěstí pro zúčastněné, kterým by v případě prozrazení hrozila deportace do Austrálie. Pro případné zájemce - Salmovu špionáž zapracoval do svého románu z roku 1981 Raněné pole spisovatel František Neužil.

Poznatky využil naplno

V roce 1802 se Hugo Salm ožení s hraběnkou irsko-skotského původu Marií Josephou Mac Caffry of Keanmore-Maguire, dcerou plukovníka olomoucké vojenské pevnosti. Z manželského svazku s "dámou, jež patřila k výjimečným ženám své doby, jejíž půvab a krása, stejně jako mnohostranné a hluboké vzdělání, se pojily se vzácným intelektem", se dospělosti dožili dva synové.

Zanedlouho předal otec Karel Josef svému jedinému potomkovi správu moravských statků. Mladý muž se mohl konečně pustit do práce a využít získané poznatky. Zajímaly jej především strojírny a hutě. Salmové vlastnili na Blanensku rozsáhlé železárny, ovšem s nevalnou prosperitou. To se teď mělo změnit. Novopečený majitel panství zastaralé hutě zmodernizoval a pozvedl blanenský závod na špičkovou úroveň.

Kromě výroby běžného zboží se věnoval i umělecké litině, kde se zařadil mezi největší středoevropské výrobce. Z blanenských podniků vycházejí kříže, vázy, šperky, monumentální sochy dle antických předloh, jako třeba slavná Diana z Versailles o váze sedmi set kilogramů a výšce dvou metrů. A značku blanenských železáren dodnes nesou poklopy kanálů v Srbsku.

Velkou zásluhu na rozvoji Salmových podniků a celého panství má chemik a hutní odborník Karel Reichenbach, s nímž je spojen např. objev parafínu v roce 1830. Hugo povolal i slavného brémského mechanika Trevirana, výrobce unikátních parních strojů.

Osvěta musí být!

Nejen hutěmi a strojírnami (Brno, Doubravice, Blansko) byl ovšem hrabě živ. Zajímal se také o lékařskou vědu, podporoval očkování proti neštovicím i bádání v oblasti vakcíny proti vzteklině. Stejně tak vlastivědné projekty - spoluzaložil Moravskoslezskou společnost ku povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy a roku 1817 také dnešní Moravské, původně Františkovo zemské muzeum, kam přispěl jak peněžním obnosem, tak svými sbírkami listin a rukopisů, fyzikálními a astronomickými přístroji i uměleckými předměty. Mezi přátele pokrokového šlechtice náleželi mimo jiné J. W. Goethe i "modrý abbé" Josef Dobrovský, jemuž financoval cesty a po smrti nechal zhotovit pomník.

Jako poslední zajímavost přidejme Salmovo nadšení pro speleologii. Dosud neprobádané jeskyně Moravského krasu silně lákaly jeho zvídavou duši, čemuž vděčíme za objev tzv. Trámových jeskyní. Výprava do podzemí Rudického propadání si málem vyžádala hraběcí život, když se pod šlechtickým průzkumníkem prolomil žebřík. Jako jeden z prvních sestoupil Hugo Salm v srpnu 1808 také na travnaté dno Macochy, kde chtěl dokonce na zkoušku pěstovat ovce, leč stádo nevlídné podmínky neustálo a uhynulo.

Mimochodem v salmovských železárnách byl později vyroben i vyhlídkový balkón nad Macochou. Pět metrů široký a 2500 kilogramů těžký, vyčníval nad propast na délku jednoho metru. Turisté tak nemuseli hledět do hloubky poněkud drsným způsobem, který pěkně popisuje Ch. K. André: "Nalezneš plošinku na kraji skalním, která poněkud propast převisuje. Na plošinku, která sotva místa pro lidské tělo poskytuje, lze se položiti na břicho a nahlížeti s otevřenýma očima do propasti opravdu závrať vzbuzující."

Starohrabě Hugo František Salm-Reifferschadt, osobnost vpravdě renesančního a přitom osvícenského ducha, zemřel 31. března 1836 ve věku šedesáti let. Manželka jej následovala o pouhých dvacet dní později. Oba odpočívají na sloupském hřbitově za litinovou bránou z blanenských železáren.