La Aviadora: První česká pilotka, na kterou se téměř zapomnělo

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Počátky českého letectví? Samozřejmě, Jan Kašpar! Zatímco jméno slavného průkopníka zná každý, první česká aviatička Božena Laglerová je téměř zapomenuta. Svůj pilotní průkaz získala jako třináctá žena na světě.

Replika letounu Grade, na kterém Laglerová absolvovala pilotní výcvik

Replika letounu Grade, na kterém Laglerová absolvovala pilotní výcvik,zdroj: Profimedia.cz

Božena Gabriela Věnceslava Laglerová-Peterková se narodila 11. prosince 1886 v Praze na Vinohradech jako sedmý a poslední potomek Jozefy Počtové a Vojtěcha Laglera. Po předčasné otcově smrti se na výchově děvčátka podílel její strýc profesor Filip Počta, významný český geolog a paleontolog. Snad i díky tomu vyrostla z dítěte cílevědomá a emancipovaná mladá žena.

Nic však nenasvědčovalo budoucí dráze slavné pilotky. Naopak, nadprůměrné hudební nadání předurčovalo dívku ke zcela jiným cílům. Božena si přála stát se operní pěvkyní. Roku 1906 absolvovala konzervatoř a získala místo sólistky Vinohradského divadla. Bohužel při generální zkoušce prvního představení ztratila hlas a s ním i hlavní roli.

Tvrdohlavá slečna se ovšem nevzdala. Vydala se do Paříže, kde pokračovala ve studiu zpěvu, nicméně onemocnění hlasivek její slibnou kariéru definitivně ukončilo. Zkusila tedy ještě sochařinu na uměleckoprůmyslové škole, ale ani zde nezakotvila. Čekalo na ni totiž něco zcela jiného.

V Paříži se prvně setkala se svou budoucí láskou – aviatikou, prožívající právě v té době svůj velký boom. Po návratu domů začala Božena docházet na ČVUT, kde o aviatice přednášel její švagr Václav Felix, profesor v oboru experimentální fyziky a nadšený fanda do létání. Nadšená byla i mladá žena. Umínila si, že získá pilotní průkaz ihned po dosažení plnoletosti.

Joseph P. Richter a Božena Laglerová

Božena Laglerová,zdroj:NASA

Na jaře 1911 byla po několika odmítnutích přijata na první německou leteckou školu v Borku u Berlína k Hansi Grademu, slavnému průkopníkovi aviatiky a leteckému konstruktérovi. "Nemohu vypsati všecky dojmy, které zmítaly mou duší, když jsem konečně vyjela z Prahy ve druhé polovici února. Připravovala jsem se tak dlouho a bojovala tolik o to, že když se konečně vlak rozjel, měla jsem pocit jásavé radosti. Naproti mně matinka, už docela odevzdaná osudu, dívala se z okna. A mně bylo veselo! V takové náladě jsem přijela do Berlína a druhý den do Borku," vzpomínala Laglerová.

U Gradeho bylo zvykem, že se žáci kromě létání věnovali i práci v letecké továrně – to aby porozuměli stroji, který si ostatně většina z nich po ukončení studia odkoupila. Letouny Hanse Gradeho, k jejichž výrobě se užívaly bambusové tyče, byly jakýmisi předchůdci dnešních ultralehkých letadel, a bylo téměř nemožné létat s nimi za silnějšího větru. (Však také později při jedné z Boženiných exhibicí na Kladně byl právě takový vichr důvodem, proč její letoun havaroval ihned po vzletu.)

A jak vypadala výuka? Nejprve obdrželi žáci vrtule, s nimiž nešlo létat, a učili se pouze přidávat plyn či kroužit po přistávací ploše. Pokročilejší získali vrtuli dřevěnou a vyzkoušeli první vzlety, případně létali se samotným Gradem, aby přivykli pocitu ve vzduchu a nepanikařili.

Havárie při pokusu o zisk pilotního průkazu

Nepanikařila ani Božena, když 23. května 1911 nastoupila před komisi ke zkušebnímu letu, předcházejícímu pilotní zkoušce. Přesto skončil těžkou havárií. Letkyně měla vzlétnout, vykroužit pár osmiček a úspěšně přistát. Při jedné z nich ztratil stroj rychlost a zřítil se i s Boženou k zemi.

Následky byly více než vážné. "Druhý a třetí obratel mám podélně prasklý, krevní výron do míchy a další pohmožděniny. Byl prý zázrak, že jsem vyvázla životem. Uložena jsem byla do sádry od hlavy až k patě. Nebylo jiné pomoci, všechny kosti byly uvolněny, takže tělo by se neudrželo vzpřímeno. Budu ještě schopna vsednouti do letadla?"

Laglerová se nevzdala. Nejenže se jí podařilo znovu se postavit na nohy, ale dokonce se vrátila k létání. Už 27. září téhož roku úspěšně složila pilotní zkoušku. Stala se tak první českou letkyní (další přišla až o sedmnáct let později) a zároveň první aviatičkou Rakouska-Uherska. A k tomu třináctou ženskou pilotkou světa!

Letecké exhibice po celém světě

Když pak 7. října získala na letecké soutěži v Hannoveru stříbrný pohár, naši první mezinárodní leteckou trofej, nabídky na exhibiční turné, z nichž tehdy aviatici v podstatě žili, se začaly jen hrnout. Jakýsi pan Lutge nabízel "šňůru" po Karibiku a Božena spolu s pilotem Schuphausem a mechanikem rádi nabídku přijali. Zpočátku šlo vše jako na drátkách a "La Aviadora" měla na Kubě skutečný úspěch. Bohužel impresário byl podvodníkem a následně zmizel i s jejich financemi.

Zcela bez prostředků pokračovala tedy trojice v exhibicích na Haiti, aby si vydělala na cestu domů. I zde se Božena stala jakýmsi miláčkem společnosti, pak však došlo k tragické nehodě. Při jedné z Schuphausových exhibicí se množství diváků natlačilo až na přistávací plochu.

"Letiště bylo plné, a jak to bývá obyčejně, že neplatící obecenstvo nejvíce se tlačí kupředu, vtlačilo se až do samé dráhy letounu několik malých černoušků. Letoun odstartoval. Sotva se ale odlepil, uchopil ho silnější závan větru od moře, a Schuphaus byl nucen obrátit ho proti větru. Tím se dostal nad hlouček malých hochů, stojících nehybně, vzdor nebezpečí, a hledících na podivný stroj…" Jeden z chlapců se dostal přímo pod vrtuli stroje a byl na místě mrtev. Rozzuřený dav zcela zdemoloval letoun a pilot jen o vlásek unikl lynči.

Soudce Schuphausovi udělil těžký osmiletý žalář, ohrožující nejen jeho zdraví, ale i život. Boženě se podařilo získat pro kolegu lodní lístek na falešné jméno, a když ten využil možnosti krátkého pobytu mimo věznici v době oběda a uprchl, Laglerová jej ukryla přes noc. Druhého dne ho k nepoznání namaskovaného vyslala na loď mířící do Spojených států. Oba se v pořádku dostali do New Yorku, kde se Božena nepříliš úspěšně živila coby švadlena. Trvalo jí rok, než nashromáždila dostatek financí na cestu domů.

Konec kariéry a návrat k umění

Po vypuknutí první světové války se nezdolná aviatička přihlásila k vojenskému letectvu (údajně chtěla prchnout i s letadlem ke Spojencům), jakožto žena však byla odmítnuta. 22. dubna 1919 se vdala za Josefa Peterku, leteckého instruktora a našeho předního odborníka na fotogrammetrii. Peterka se věnoval i letům balónem, a zřejmě už jen v balónu se Božena Laglerová-Peterková podívala do vzduchu.

Letecká dráha "La Aviadory" byla u konce. Vyučovala zpěv, angažovala se v československém aeroklubu a také trochu v politice - v roce 1925 kandidovala v parlamentních volbách za Národní stranu práce, podporovanou například Čapkem či Peroutkou. A pro časopis Letec sepisuje své zážitky.

První česká pilotka se rozloučila se světem 8. října 1941. Pochována je na hřbitově v Praze 6 - Bubenči (část II, odd. 5, hrob č. 85). Její jméno, známější v zahraničí než u nás, i zásluhy o počátky české aviatiky upadly v zapomnění.

Naštěstí ne zcela. V roce 2009 vydalo nakladatelství Ostrov knihu Hanuše Salze s názvem "La Aviadora – můj sen", starší čtenáři pak možná vzpomenou na komiks "La Aviadora – příběh první české pilotky", který vycházel v letech 1982 – 1983 v časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců.

Tagy: české osobnosti dějiny a fakta letectví a kosmonautika

Zdroje: vlastní