„Brusiči jazyka“, „gramatykáři“, puristé. Málokdo nevzpomene na působivou „čistonosoplenu“ neboli kapesník, výsledek lingvistických snah Václava Jana Rosy, puristy sedmnáctého století. Také století následující mělo své „cíditele jazyka“, mezi něž patřili kupodivu především jezuité. A samozřejmě, nezapomenutelní obrozenci!

Snahy o správnou češtinu mají ovšem ještě hlubší kořeny. Sahají nejen k Matouši Benešovskému zvanému Philonomus, který se v Knize slov českých vyložených (1587) snažil překládat i jména vlastní (Melantrich = Černovlásek), ale až k Husově doporučení (1412) nahradit německé slovo knedlík českým šiška. Pro zajímavost - Němci a Španělé se takto snažili vymýtit pro změnu vliv francouzský.

Od špendlíků k přírodovědě

zdroj: tisková zpráva

Tvůrce českého odborného názvosloví Jan Svatopluk Presl se narodil 4. září roku 1791 v pražské Melantrichově, tehdy Sirkové ulici „mistru špendlíkářskému“, tedy výrobci jehel, špendlíků a pletacích drátů, původem z Alsaska. Také Jan Evangelista Leopold, jak byl Presl ve skutečnosti pokřtěn (vlastenecký Svatopluk vznikl později) se měl věnovat rodinnému řemeslu. Na prosby matky a strýce kněze však začal studovat piaristické gymnázium, které v roce 1807 zdárně dokončil s nejlepším prospěchem.

Špendlíkářská dráha je zapomenuta a mladý Presl se pouští do studia lékařství na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě. Míní se tak dostat ke studiu vytoužených přírodních věd, což bylo tehdy možné pouze přes medicínu. V roce 1816 získává doktorát, lékařskou praxi však nikdy vykonávat nezačal. Zato zahajuje výuku přírodních věd na lékařské fakultě v Praze a v Olomouci. O čtyři roky později už je jmenován profesorem a přednáší mineralogii a zoologii.

Největší Preslovou láskou je ovšem botanika. Věnuje se jí spolu s mladším bratrem Karlem Bořivojem (1794- 1852), s nímž sdílí přírodovědné zájmy. Podnikají botanické exkurze, dokonce se jim podaří objevit neznámý rod trav. Později spolupracují na dílech jako Flora Čechica (Květena česká), Počátkové rostlinosloví či Rostlinář, na němž se navíc podílejí sestry Terezie a Klára, které kolorují kresby svých bratrů.

Počátek 'barbarství'

V Květeně se Presl prvně pouští do vytváření nové (ano, tehdy ultramoderní) české terminologie. Nedaří-li se najít vhodný český ekvivalent, poslouží jiné slovanské jazyky, především polština a ruština (paradoxně obsahující četná slůvka z jazyků turkických, tedy rozhodně neslovanských). "Panenskou okurku" tak Presl mění v ruský durman, u Poláků objevuje vraní oko, hrachor dodají Jihoslované. Když neuspěje v cizině, tvoří profesor Presl slova sám, třeba lýkovec či bublinatku.

Jazykovědné snahy nevyvolávají ovšem jen chválu, ale i dojmy zcela protichůdné. Za všechny Antonín Puchmajer, vlastenecký kněz a spisovatel: "barbarství učiněn byl počátek, který se vtírá do jazyka českého", stěžující si později v dopise Dobrovskému: "Z obyčejných, každé kořínkové bábě známých jmen specifických nadělali jmen generických: 'Bromus' např. jest mu 'sveřep'… Ti mladí lidé všechno ničí, na místě aby stavěli. Se živou řečí nelze přece toho učiniti, co Linné provedl v řečí mrtvé! A pak ta nově ukovaná přestrašná jména! Na věky věkův neprojdou uchem kořínkové báby, aby v její paměti se uchovala!"

Navzdory rozčileným odsudkům existuje většina Preslových novotvarů dodnes. Pravda, některé se neujaly nebo byly upraveny jako pepřika na papriku či šišvorec na puškvorec, ale rostliny mají stále svá stébla, pupeny i květenství, květy prašník, bliznu a tyčinky. Také kopretině, lebedě, šťovíku, hluchavce i kukuřici se mezi námi stále dobře daří.

-ný, -natý, -itý, -ičitý

Neúnavný přírodovědec se angažoval také v chemii (Lučba čili Chemie zkusná), paleontologii, mineralogii (Nerostopis čili Mineralogia), geologii a zoologii (Ssavectvo). Vznikl tak tuleň a hroch, lachtan a mrož, vorvaň, dikobraz, bobr i zubr. Skutečnou specialitou je ovšem klokan – spolu se Slováky a Chorvaty, kteří Preslův novotvar z češtiny převzali, údajně jako jediní nevycházíme v pojmenování australského vačnatce z domorodého slůvka gangurru, ale máme své vlastní.

V chemii položil Presl základy rozlišování oxidačního čísla (známé přípony -ný, -natý, -itý, -ičitý), a přidal do našeho slovníku kyslík, draslík, vápník a další. Ani zde se některé z názvů neujaly, možná k naší škodě - mohli jsme tak mít kostík namísto fosforu, solík místo chlóru, chrom by byl barvíkem (tvoří barevné sloučeniny) a obyčejný jód chaluzíkem (vyskytuje se v chaluhách).

Vlastenec a politik

Spolu se svým bratrem patřil Presl do okruhu vlastenců okolo Josefa Jungmanna, kde se scházeli František Palacký, Pavel Josef Šafařík, Jan Evangelista Purkyně, Karel Slavoj Amerling či hrabě Bedřich "Všemír" Berchtold z Uherčic, šlechtic, cestovatel a botanik, napomáhající vydání nejednoho jejich dílka. Presl pracoval s nadšením a často zdarma, doplňoval mineralogické i zoologické sbírky, podílel se na vzniku pražské botanické zahrady, aktivně přispíval k vědeckým přednáškám v tzv. Kanálce (dnes již zaniklé zahradě hraběte Canala v místech dnešních Riegrových sadů).

Spolupracoval s Palackým a Jungmannem na vydávání encyklopedického slovníku, stýkal se se Štúrem i Kollárem, který českému přírodovědci věnoval znělku ve své Slávy dceři. Podílel se na založení Matice české a na vzniku prvního českého vědeckého časopisu Krok, jehož nástupcem se stal později časopis Vesmír. Navíc byl zapáleným propagátorem očkování. Inu, na jednoho člověka práce až nad hlavu. A to se ještě stal členem císařské akademie.

V revolučním roce 1848 vstupuje do tzv. Svatováclavského sboru, je zvolen do pražského městského zastupitelstva i do "prvé říšské rady za okres Novokdyňský", jako delegát se účastní Slovanského sjezdu. To vše ale nemá dlouhého trvání. Již na jaře následujícího roku nastydne při procházce na Letné a ve věku osmapadesáti let umírá 6. dubna 1849 na zápal plic. Pohřben je spolu s bratrem na Vyšehradském hřbitově, kde nápis na žulovém náhrobku pod medailony obou sourozenců hlásá: Spojeni pouty bratrství nejen rodem, ale i ve vědách“.

Praha svému rodákovi poněkud opožděně (1910) věnovala pomník ve Vrchlického sadech, bronzové poprsí v Panteonu Národního muzea i nápis na jeho fasádě. A také ulici, stejně jako Písek a Brno na Moravě, kde mají navíc ve Křtinách u Brna ještě jeden Preslův památník, stojící u vchodu do arboreta Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity.

Dílo Jana Svatopluka Presla žije svým vlastním životem dodnes, jeho jméno ostatně nesou i některé z rostlin, jako třeba Rosa presliana. A nevydané přírodovědné rukopisy?  Ty byly spolu s veškerou korespondencí prodány po jeho smrti - hokynáři.