Současný předseda Vojtěch Filip měl silného protikandidáta - někdejšího místopředsedu strany Josefa Skálu, kterému dávalo přednost konzervativní neostalinistické křídlo. Filip svou pozici sice uhájil, přesto skutečnost, že získal 203 a Josef Skála 150 z 353 platných hlasů, svědčí o tom, že Skálova podpora nebyla zanedbatelná.

Skála, který byl před rokem 1989 členem předsednictva Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže či v letech 1986 až 1990 předsedou Mezinárodního svazu studenstva, se nakonec stal místopředsedou pro ideologii, propagandu a mediální činnost.

Nižší počet hlasů pro Vojtěcha Filipa i zvolení Skály místopředsedou lze chápat jako určité přitakání kritice Filipova vedení, která zaznívala před sjezdem i na něm, mimo jiné také od Skály.

Politika KSČM je podle něj příliš defenzivní, strana se málo vymezuje vůči stávajícím poměrům, utíká jí jedno téma za druhým, z čehož podle Skály profituje miliardářův fanklub, jímž zřejmě myslel hnutí ANO, a mediální obraz KSČM označil za mělký a mdlý.

Právě to, vůči čemu se Skála nejvíce vymezoval, má nyní jako novopečený místopředseda sám na starosti. Těžko se však zbavit pocitu, že u KSČM během následujícího období nastane nějaká významnější změna.

Komunisté si, co se týče preferencí, nevedou špatně. Dlouhodobě těží z relativně velkého a pevného voličského jádra, KSČM má ale právě proto velmi malou motivaci cokoli měnit. Filip šéfuje komunistům už skoro 11 let, a tak se výrazná proměna strany v nejbližší době nedá očekávat. A to ani se Skálou v místopředsednickém křesle. Členem KSČM, respektive KSČ, je už od roku 1970, tedy 46 let. 

S velkou pravděpodobností tak v řadách komunistů zůstane vše i nadále při starém a Skálovi se maximálně podaří prosadit nějaké drobné změny v prezentaci strany navenek.

Jak upozornil sociolog Daniel Prokop v rozhovoru pro Deník Referendum, pokud KSČM bude pokračovat jako doposud, může mít za pět, deset let problém, protože příliš závisí na voličích, kteří zažili začátek produktivního věku už za minulého režimu a v novém režimu byli zklamaní svou sociální pozicí či nejistotou zaměstnání v předdůchodovém věku.

V následujících deseti letech podle Prokopa příslušníků této a ještě starší generace voličů KSČM budou ubývat, případně se přesunou do stabilnější pozice důchodců.

Zatím však komunisté stále ještě mohou těžit z relativně stabilní podpory. Největší význam tak KSČM může mít ve vztahu k jiným stranám. Klíčový je její vztah k sociální demokracii a hnutí ANO, a to především s ohledem na situaci po příštích volbách do sněmovny.

I přes současné koaliční partnerství jsou ČSSD a ANO jeden pro druhého soupeřem, jak koneckonců přiznávají předsedové obou stran. Pro Babiše je přitom zásadní příští volby nejen vyhrát, ale postavit se rovněž do čela takové vlády, v níž bude moci uplatnit svůj manažerský styl řízení.

Muselo by jít buď o menšinovou vládu ANO, či koaliční vládu s výrazně slabšími partnery, kteří by Babišovi umožnili nerušeně vládnout a neměli by potřebu s ním diskutovat o každém jeho rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že u koalice s ČSSD hrozí, že by si i v případě volební výhry hnutí ANO, obě uskupení jen vyměnila místa, ale poměr sil by se výrazněji nezměnil, pro Babiše by bylo výhodné najít někoho, kým by sociální demokracii nahradil.

Pokud by se chtěl touto cestou vydat, neobejde se bez komunistů. Zajímavé tak bude sledovat, jak se bude měnit postoj Filipa a vedení KSČM k jeho hnutí. Předseda komunistů ve svém projevu na sjezdu zdůraznil, že ANO se jasně postavilo napravo, a to nejenom rétoricky, ale i svými reálnými kroky, kdy brání sociálně potřebným řešením.

Podle Filipa se Sobotkova vláda kvůli tomu, že její směr určuje ANO, posunula výrazně za pravý střed.

Předseda KSČM vyzdvihl především uplatňování tzv. církevních restitucí. Sociální demokracie podle něj v tomto ohledu zcela rezignovala na své předvolební sliby. Rovněž zmínil, že pokud by to s bojem proti korupci myslelo hnutí vážně ANO, už dávno by KSČM pomohlo s prosazením prodloužení nepromlčitelnosti trestných činů souvisejících s privatizací. Filip také poukázal na nutnost změny daňového systému, který podle něj poškozuje ekonomiku a nedovoluje další růst. 

Důležitým střípkem do mozaiky je i Filipova odpověď na otázku, proč KSČM hlasuje pro některé zákony z vládní dílny. Komunističtí poslanci podle něj zvedají ruku pro takovou legislativu, která jde stejným směrem jako zákony připravované KSČM, a nejsou tak malicherní, aby návrhy, se kterými souhlasí, odmítali jen proto, že je předkládá někdo jiný než oni.

Představa, že komunisté kývnou na menšinovou vládu s ANO, pokud bude mít v programovém prohlášení legislativu, kterou KSČM považuje za zásadní (od zdanění církevních restitucí, přes prosazení prodloužení nepromlčitelnosti trestných činů souvisejících s privatizací až po určité změny daňového systému) není vůbec fantaskní. Zda se KSČM tímto směrem vydá, ovšem nezáleží jen na jejím vedení, ale na celkové náladě ve straně.

Výsledek sjezdu totiž ukázal, že stranická základna může být v budoucnu velmi citlivá na chování, které by mohlo působit jako vyklízení pozic a umetání cestičky subjektům, jako je Babišovo hnutí ANO.

Komunisté by se sice rádi konečně dostali z role permanentně vyloučeného hráče, s jednoduchým vyjednáváním s KSČM by však Babiš neměl počítat. Pokud by vedení komunistů poskytlo Babišovi bianko šek na bezproblémové vládnutí, ztratilo by to jediné, co má - pevnou voličskou základnu.