Nabídka politických uskupení, která se snaží těžit z obav z uprchlíků či islámu, se rozrůstá. Úsvit-Národní Koalice v čele s válečným veteránem z Afghánistánu Miroslavem Lidinským, Okamurova Svoboda a přímá demokracie, která v krajských volbách spolupracuje se Stranou práv občanů s čestným předsedou Milošem Zemanem, evidentně nestačí. A tak vzniká další politická strana, kterou zakládá Konvičkův Blok proti islámu.

Nesmíme navíc opomenout ani Národní demokracii Adama B. Bartoše či Vandasovu Dělnickou stranu sociální spravedlnosti.

Čím více podobných stran vzniká a čím zmatenější je hemžení v této části politického spektra, tím víc klesá pravděpodobnost, že by některá z nich mohla skutečně uspět ve volbách.

Realita je zatím taková, že jakmile se před některou z nich začne otvírat šance na úspěch, na intenzitě nabývají i vnitřní spory. Uskupení se začnou štěpit a veřejné vnitrostranické hádky k jejich oblibě mezi voliči taky příliš neprospívají. 

Pro jejich odpůrce to může být na první pohled důvod k radosti. Ve skutečnosti ale změť jmen složená z Tomia Okamury, Martina Konvičky, Marka Černocha, Adama B. Bartoše či Tomáše Vandase vytváří pozadí, na kterém pak může sklidit vítězství někdo jiný, kdo sice prvoplánově nešíří tak jednoznačnou nenávist, ale zároveň nakonec půjde cestou represe a kontroly, jinak řečeno, kdo dá přednost nastolení klidu a stability před svobodou.

Slabina všech Okamurovců nebo Konvičkovců spočívá především v tom, že nenabízejí nic pozitivního, příliš se upínají na nebezpečí, která podle nich hrozí, ale už málo se zabývají celou plejádou problémů, které občany každodenně trápí. Věnují se mnohem víc vyvolávání strachu než řešení skutečných problémů. 

Takové zaměření jim ale nikdy v tak velké konkurenci nezajistí dostatečný počet hlasů. Nepomáhá jim ani skutečnost, že některých jejich představitelů si už začaly všímat i orgány činné v trestním řízení. Ať už jde o Martina Konvičku či Adama B. Bartoše.

Předseda Bloku proti islámu byl zatím obžalován z podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Adama B. Bartoše dokonce v březnu jihlavský soud nepravomocně odsoudil k trestu odnětí svobody na rok s podmíněným odkladem dvou let za to, že v loňském roce u pomníku Anežky Hrůzové spolu s bývalým místopředsedou Národní demokracie Ladislavem Zemánkem zanechali ceduli, na kterou kromě jiného napsali "Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena".

Aby se zmíněným stranám povedlo uspět v příštích sněmovních volbách, musely by se výrazně posunout směrem do politického mainstreamu. Neznamená to nutně, že musí mít ihned propracovaný a ideově zakotvený politický program zahrnující vše od školství, zdravotnictví, přes sociální politiku a infrastrukturu až po životní prostředí a kulturu, ale přinejmenším se musí tvářit, že reagují na problémy v různých oblastech života společnosti, chtějí je řešit a nesoustředí se pouze na jedno byť významné téma.

Bez ohledu na to, jakého výsledku Úsvit-Národní Koalice, Konvičkova strana či další dosáhnou, už nyní ovlivňují a dále budou ovlivňovat společenskou atmosféru, ale rovněž i nabídku ostatních politických stran, které na ně musí nějakým způsobem reagovat a posouvat pod jejich vlivem vlastní rétoriku.

Z celé situace může nakonec nejvíce těžit hnutí ANO Andreje Babiše, jehož program je sice stále neobyčejně vágní a hodnotově plave na vodě, zároveň se ale hlásí k řešení snad úplně všeho, co veřejnost trápí.

Babiš na programové konferenci svého hnutí mluvil o tom, že jeho hlavním úkolem je vybrat co nejvíce peněz, aby stát mohl navyšovat důchody, investovat do škol a dopravní infrastruktury a také zajistit bezpečnost občanů a navyšovat platy učitelům, lékařům, sestrám a dalším profesím, které každodenně potřebujeme.

Bohatý majitel Agrofertu neříká, jaká jsou hodnotová východiska hnutí ANO, a stran programu si vystačí s výroky "Náš program je selský rozum a řešení problémů" či "Nebudeme krást, nebudeme lhát a budeme pracovat pro lidi". Vágnost a schopnost postavit vedle sebe v jedné větě řešení sociálních problémů a rozpočtově zodpovědné chování mu umožňuje hbitě reagovat na společenské nálady.

Hnutí ANO nabízí od každého něco právě podle toho, po čem je zrovna poptávka a protože nemá pevné ideové zakotvení (a navíc má v čele pragmatika zvyklého rozhodovat autokraticky), nemá ani žádné zábrany.

Babiš sice není tím, kdo by v první řadě vyvolával strach a nenávist, ale dovede se bez problémů přizpůsobit situaci a těžit z ní. Obavy a nejistota, které aktivně rozehrávají islamofobní a antiuprchlická uskupení, tak mohou ve výsledku přinést nejvíc právě jemu.